Když Vás zastihne hlad uprostřed Prahy, konkrétně kousek od
Staroměstského náměstí, možností kam se jít najíst, není zrovna málo. Hospoda
skoro na každém kroku, některá vyšňořená jako italská šlapka, jiná hrající na
národní notu (sirloin, knedle, klasik štýlo za 199,-), prostě jíst kde
v centru je. Otázka, která neodbytně následuje kručení v žaludku
hladového studenta, ale stojí jinak. Kde se najíst v těchto místech za pár
peněz a ještě k tomu dobře. Hned po tom co minu La Finestru se svými
čtyřcifernými položkami na jídelním lístku, a už se pomalu smiřuju s tím,
že zase budu jíst v Lokále (nic proti, ale o tom někdy příště), všimnu si
Potrefené husy o které vím, ale nikdy jsem v ní, tady v Platnéřské,
nebyl. Polední nabídka vypadá lákavě –
směle do Husy!
Do hospody vklouznu sám, téměř nikým nepozorován. Není to tím, že by tu bylo málo personálu, který by poskytl zdravici, nicméně všichni kmitají kolem hostů. Je 13:00 - docela plno. Schválně si sednu do výklenku, kam není vidět od baru. I přesto jsem hned zaregistrován, dostanu lístek, na oplátku si objednám „novinku“ - nefiltrovaný ležák Staropramen. Je v něm přidaný pšeničný slad, špetka koriandru, před nedávnem jsem ho pil v lahvi, tak uvidíme jaký je na čepu. Jen co trochu spadne pěna, už je u mě slečna, objednávám si bramborový guláš s lesními houbami. Chci chleba? Ano, chci. Vynikající.
Po chvilce čekání, kterou si krátím focením všeho okolo
(hlavně té dlouhonohé černovlásky, která sedí naproti) mi na stůl přistane
ošatka s pečivem, odhadem do ní nakrájeli celý bochník. Pěkně vy. Ošatku
následuje talíř s jídlem. Z talíře se kouří, jen nechápu, proč je
okraj hlubokého talíře posypaný jakýmsi bordelem (doufám že „kořením“) a proč
je uprostřed guláše navršená nasekaná petržel. Při zkoumání „koření“ viz. výše,
si všimnu, že docela vyleštěný talíř je na mnoha místech ohmatán. To je docela
nechuť. No jo, bodové osvětlení udělá své. Pustím se do jídla a jsem mile
překvapený. I přes docela tekutou konzistenci jsou brambory uvařené, houby
jakbysmet, všechno je dobře dochucené, možná trochu víc osolené, ale jinak
super. Pečivo je měkké, zjevně čerstvé. Inu obědové jídlo na lepší dvojku, za cenu
79 Kč na jedničku s mínusem.
Když si procházím lístek, je tu milion a půl věcí ,což ke
konceptu Husy nejspíš patří. Jsou to hlavně různé variace jídel k pivu,
něco světové kuchyně, české speciality. Trochu mě zaráží některé názvy jídel za
všechny vyberu „PRAVÁ zelná polévka“. Nevím jestli tím pádem jsou všechna
jídla, u kterých není napsáno, „pravá“ levá, nebo jestli tím chtěli říct, že
tady se nevaří žádné šlichty ze sáčku (nebo alespoň ta zelňačka ne).
Chci trošku vyprasit obsluhu
, objednám si Limetkový sorbet se zázvorem. Údajně je v poslední době
velmi oblíbený, píše se v lístku. Budiž. Za 35 Kč, uvidíme co a jak.
Číšník mi přinese koktailovou skleničku, kde je bílá hmota poměrně kompaktního
vzhledu se snítkou máty. Hmota se snaží o kompromis mezi klasickou krémovou
zmrzlinou a „zmrzlinou z vody“ což by sorbet být měl. I když na to je taky
názorů tisíc, pro podrobnější studium doporučuji anglickou wikipedii.
Každopádně po chvíli škrabaní zmrzlíkovy hmoty, se z ní cosi jako sorbet
začne tvořit. Zázvor je v tom taky, jelikož mě v hubě začne lehce
pálit. Snítka máty to krásně provoní. Kolem a kolem dobrý.
Účet vypadá přívětivě, 168 Kč je přijatelných. Jen mě lehce
popudilo 15 Kč za „pečivo k polední nabídce“. Ať jsem hledal, jak jsem
hledal, nikde na lístku denní nabídky není pečivo uvedeno za příplatek.
Přecházím mlčením.
Návštěva Husy v Platnéřské mě mile překvapila. To, že
hospody Staropramenu mají po celé republice rozdílnou úroveň, mi potvrdili
jednak známí a také to, že hospoda v Platnéřské se ve vnitřním auditu
stala nejlepší Potrefenou husou v roce 2009 a 2010, což hrdě
sděluje úvodník jídelníčku. Inu - Kdo tě
pochválí lépe, něž ty sám?!
