Degustation Libanonská vinařství

 Víno se pěstuje po celé tváři země. Mnohočetné odkazy svědčí o tom, že lidstvo se od počátku věků, řekněme, rádo na prchavé okamžiky oprošťovalo od zemské tíže. Tohle všechno muselo někde začít, kdysi dávno musel někdo zapomenout šťávu z hroznů v kádi o trochu déle a zjistit, že tudy cesta povede. Jednou z kolébek vína jako takového je i středozemskomořský Libanon.

Na to, že tady, nebo někde poblíž, to všechno začalo, je Libanon na současné mapě světa vinařským trpaslíkem. Docela často to říkám o České republice, ale proti nim jsme velikáni. V číslech to znamená asi třináct tisíc hektarů, šest milionů lahví ročně a 37 vinařských subjektů. Oblast je odrůdově i klimaticky velmi blízká Bordeaux, nebo snad Bordeaux je blízká Libanonu. Drtivá většina vín pochází z údolí, které má asi tři přepisy svého jména do latinky, mě se líbí Bekaa.

Vína k nám dováží Templářské sklepy Čejkovice a společnost Eden way. Tyto také zorganizovaly degustaci libanonských vín v prostorách saly terreny Břevnovského kláštera. Seznámení s víny a mnohdy více než sugestivní komentář k nim měl Ivo Dvořák, špičkový sommeliér z tuzemska. Po ochutnávce byl připraven chutný raut, ani jeden ubrus nezůstal suchý. 

K vínům: 

Chateau Kefraya

La dame blanche 2010

Lehké na nose, subtilnější tóny citrusů a trav. Postupně šťavnatost, v chuti je středně plné s kratší dochutí. Vyrobeno z tradičních odrůd dané oblasti jako je Ugni blanc a dalších.

Les Breteches 2008

Vůně hodně intenzivní, spíš v negativním slova smyslu. Výrazná živočišnost, až koňskost. Nasládlé, hrubší kyselina, kratší, tóny nezralého rybízu.

Ch. Kefraya Rouge 2007

Lehká květinová aromatika, okvětní plátky růží, pudr. V chuti mohutná ovocnost, jiskrnost, výrazná adstrintgentnost. Toto víno jednoznačně spolu s ročníkem 2005 pro mě nejlepší z celé degustace.

Ch. Kefraya Rouge 2006

V barvě inkoustové, hluboké. Cítit lze datle a fíky, kakao. V chuti ostré a přitom nazrálé, trošku rozhárané. Víno by chtělo ještě poležet na lahvi.

Ch. Kefraya Rouge 2005

Jak již jsem zmínil výše, pro mě vrchol degustace. Velká kupáž odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah a dalších. Ve vůni čerstvé, čisté tóny malých tmavých bobulí, borůvek a vyzrálých ostružin. Samatově hebké, hladké a plné. Tříslovina je zakomponovaná, harmonická. Úžasná dochuť.

Comte de M. 2006

Na první čichnutí zelenina, hlavně mrkev. Po čase převládá skořice, lékořice, švestky až griotka. Višně jsou výrazné v chuti. Velmi těžké víno, 14% alkoholu.

Domaine de Baal

Domaine de Baal blanc 2008

Cuvée tvořené půl na půl Chardonnay a Sauvignon blanc. Tmavší barva, zlatavě žlutá. Citrusovost, nazrálost. Docela minerální a bohatě strukturované.

Domaine de Baal rouge 2007

Kupáž tvořená opět typickými odrůdami CS+ME+SY. Vůně se dá shrnout jako marmeláda z červeného rybízu nebo želé z téhož. V chuti je hodně výrazná hebkost Merlotu, víno působí hutně a kompaktně.

Chateau Musar

Chateau Musar white 2003 

Plná zlatavá barva. Aromatika slaného pečiva. Víno je zceleno z dvou tradičních odrůd a to Obaideh a Merwal. Jsou podobné Chardonnay a Sémillionu. Další pokračování aromatiky se opět blíží ke zvířátkům, jejich specifickému aroma. V chuti je výrazně cítit sud resp. jeho taniny, kyselina a šťovík.

Chateau Musar red 2002

Barva odpovídá staršímu ročníku je cihlově světlá s širokým meniskem. Ve vůni je víno cítit nazrálostí, lehkou oxidativností a tóny kůže. Na jazyku je hladké, zemité, sametovém, noblesní.

Cave Kouroum

7 cépages 2004

Typické složení CS, Cabernet Frank a Merlot. Víno působí neuvěřitelně svěžím dojmem, stopy jahod a třešní. V projevu kombinuje tříslo s kyselinou na jedničku, je to vyvážené a velice pitelné víno.

Petit Noir 2007

Kořenité a přímé víno zároveň. Fijalkové odstíny se snoubí se svěžestí lesních plodů. Pikantní, s výrazným tříslem, na konci až řízne do jazyku. 

Syrah Cabernet 2004

Noblesní vůně s hořkou čokoládou, sladkým kořením a kakaem. Plné, robustní, vanilkové, borůvkové, hmatově velmi charakteristické.

Celkově se dají vína hodnotit jako poměrně zdařilá, několik kousků (naneštěstí ze vzdálenějšího cenového spektra) mě velmi mile překvapilo. Pokud se vinaři v Libanonu vydají cestou kvality, určitě si jejich vína, třeba ve spojení s orientální kuchyní, místo ve světě najdou. 

Oběd v ... La Corte

Jak vyjádřit pocit z míst jako je Hlavní nádraží, Florenc, Černý most vzhledem ke gastronomickým zážitkům. Jsou to místa, kterými denně projde milion lidí, kteří mají jedinou touhu - být co nejrychleji pryč. Žádné postávání, obdivné pohledy, procházky. Uzly spojující místa na kterých jste byli, s místy, kde chcete být, mají až mystický nádech oproštěnosti od okolního světa. Proto jídlo v nádražkách, bufetech a stáncích není úplně zakotveno v realitě. Extrémně levné nebo extrémně drahé hnusy, patnáct let okoralé pečivo, smrad vzduchoprázdna.

Ocitl jsem se na Florenci, čekající na M. s velkým m. Neviděli jsme se skoro dva měsíce, nemůžu se dočkat. Po úvodní radosti si jen vychutnávám to, že s ní můžu mluvit jinak než přes telefon, prostě že jsme spolu. Je čas oběda, půjdeme se tedy najíst. Probudí se ve mně panika, neznám to tady, zároveň chci znít světácky a znale, ale v okolí Florence jsem ztracený jak Alice in Wonderland.

Risknu to, zalomíme to do první hospody, která se zdá nabízet polední menu. Ve dvoře je patero dveří,u každých stojí cedule s "výhodnou nabídkou, specialitou šéfkuchaře", snažím se trefit do těch dveří, ve kterých dávají i normální obědy. Hned jak se zaklapnou dveře, mám pocit, že tohle byl naprosto špatný nápad. Dřevěná podlaha, lavice natřené na bílo a starodávný kredenc. Servírka se pokusí o úsměv, přivítá nás. Jak procházíme restaurací, ostatní personál se směje o poznání radostněji, všichni nás zdraví, dokonce i výčpní který je v tu chvíli skoro otočený zády. Skutečně, při průchodu restaurací si připadám jako na červeném koberci. Jen to teď prosím nezkazte jídlem.

Na výběr jsou čtyři jídla, z toho jedna pizza, jedny těstoviny, jedno normální jídlo, a pak drahá specialita šéfkuchaře. Ano La Corte je italská restaurace, ale pizza které jsem si všiml vedle, zas tak vábně nevypadá, vyberu si tedy jídlo ne úplně z mých nejoblíbenějších. Je to kuřecí stehno. Taky se vám vybavila noha ptáka Noha, s UHO, rozvařenou rýží, mastnou kůží, bez chuti? Navíc při své naprosté neschopnosti "obírat", vždycky spousta jídla prostě odejde pryč na talíři. To naprosto nesnáším, proto se tomuto jídlu vyhýbám jak to jen jde.

Dnes je kuřecí stehno prezentováno jako "plněné tymiánovou rýži, se smetanovým špenátem". Jdu do toho. M. si objedná jen polévku, která je špenátová. Líbí se mi jejich uvažování, nevím kolik stojí špenát uprostřed zimy, ale je vidět, že tady někdo přemýšlí. Hospoda utěšeně šumí obědvajícími hosty, takže jsme nakonec trefili dobře. Pokud si takle hluboko do dvora najde cestu tolik lidí, musí v tom něco být.

Moje obligátní plzeň je dobře orosená, M. objednám zázvorovou limonádu. Jak jinak než "domácí", v Praze se tenhle druh věcí ani jinak nenabízí. Další krok správným směrem. Na stole se objeví půllitrová skleněná bandaska s limonádou, která je studená, není moc sladká, je příjemně zázvorová. Osvěžující nealko pití, které stojí stejně jako pivo. Tleskám.





















Dalším příjemným překvapením je samotné jídlo. Začnu polévkou. Není tak úplně krémová jak slibuje název, ale zato je hutná, poctivá. Jsou v ní cítit brambory. Na požádání dostaneme ještě teplé pečivo. Je jí hodně, pokud nejste nároční, najíte se v klidu jen z ní. Největším trhákem je ale moje drůbeží končetina. Skutečně je nějákým zázrakem "naplněna" rýží, která nádherně voní. Vedle perfektní špenát se smetanou, dělaný z čerstvého špenátu. Všechno to chutná dohromady skvěle. Maso je měkké, jde tobře od kosti. Dochucení je také úžasné, spousta bylinek.


Návštěvu La Corte lze jen doporučit. Je to pro mě tak milé překvapení, že sem musím zajít co nejdřív znovu, zjistit jestli to nebyl jen výkyv. Co dodat. Pokud spěcháte odněkud někam, klidně se zastavte Na poříčí na oběd! A třeba hned v La Corte

Večeře v ... Mandarin Oriental Essencia

Pokud jste zaznamenali koncept nových příspěvků "Večeře v..." měli byste zpozornět. Název Mandarin Oriental Essencia (všechno velká písmena), jaksi nezapadá do konceptu hospodského večera. Pokud jste nezaznamenali, čtěte klidně dál, o nic nejde.

Nuže. V rámci Maurerova Grand Restaurant Festival (GRF, zase všechno s velkýma) jsme s nejdražší JK povečeřeli v luxusní restauraci. Výběr pana "milovníka dobrého jídla" je znamenitý, loni jsem navštívil Zátiší a Myabi, restaurace dopadly na jedničku (bohužel nemohu napsat více zde, tehdy totiž krásná chuť neexistovala). Dnes nás tedy čeká večer plný luxusu, špičkového servisu, úsměvů, skvělých kombinací. Ano, čekal.

Je to poznat už od vchodu, který Vám otevře portýr. Vstup do budovy působí neokázalým designovým bohatstvím, samotný vstup před hotel je docela těžké odhadnout, jsou to vrata pro auta. Holt do Mandarinu hosti běžně nepřicházejí od tramvaje, tak jako my. Dostaneme se dovnitř, uvítání proběhne vřele. Pan "uvaděč" je samý úsměv, kabáty si necháme v šatně, jsme usazeni. V ne úplné krátkosti nás seznámí s průběhem večera. Docela si oddychnu, mám rád, když vím co se bude dít. Vzápětí přichází sommeliér s prvním vínem. Je to sekt z Vinselektu Michlovský z Mulleru Thurgau. Úvodní vzorek ke kombinaci s jídlem,  označeným jako "Losos pošírovaný v pomerančovém oleji, marináda z chilli a koriandru a zmrzlina z grilovaného ananasu" je tu o trochu dříve, takže si ho spíš vychutnáme jako aperitiv. Proč ne, je to jednoduchost sama, hrubší perlení kombinované s typickou lehkostí odrůdy.

Hned na začátku bych se rád zastavil u koncepru GRF. Můžete vybrat ze tří stupňů, které se liší cenou a tím co dostanete. Můžete mít jeden chod, dva chody a víno nebo tři chody, dvě vína a minerálku. Aby vznikl dojem řádu, chody jsou jednotně nadepsané kategoriemi. V případě Mandarianu to působí spíš úsměvně protože první jídlo (losos, zmrzlina z ananasu) spadá do kategorie "Czech Specials / Tradiční specialita"...

Dost filozofování, právě nám na stole přistály teplé vlhčené voňavé ručníky. Přemýšlím nad tím, že jsem se sprchoval doma, navíc ještě není čas hodit ručník do ringu. Utřu si tedy ruce, elegantně a jemně. Pak je mi hloupé ten ručník jen tak pohodit zpátky na talířek, tak ho zase úhledně sroluju. Slečna servírka mě musí mít za blbečka, ale ani necekne.

Losos se zázvorovou pěnou je úchvatný. Maso je jemňoučké, rozpadá se při pohledu, plné chuti. Zajímalo by mě, jak se dělá pěna ze zázvoru. Existuje nějaký pěnovací přístroj, do kterého hodíte ingredienci, a on Vám udělá pěnu? Dá se udělat pěna i z kravaty nebo pětitisícové bankovky? Zmrzlina je hodně výrazná, nechám si ji až po lososovi. Má kořenitou, trochu ostrou chuť. Takže si vlastně odbydeme předkrm i zákrm v jednom. Mají to tu fikaně vymyšlené.








Další chod se zve "Miso polévka s tuňákem, tofu a řasami wakame". K ní máme Pinot 2006 z Reistenu. I přes to, že to víno drží aromatiku, je už po něm. Hned po začátku jde strašně rychle z kopce. Pamatuju si, že jsme ho měli tak dva roky zpátky, už tehdy to bylo horké zboží. Kupodivu se tenhle nedostatek změní v klad při kombinaci s Miso polévkou. Ta má zase výraznou chuť, vývar z rybky je skutečně silný. Dokonalá ukázka jak snoubení může vylepšit něco, co samotné už moc nedává smysl. Tohle si skutečně užívám. Pochválím pana sommeliéra, který je potěšený. Já jsem taky, na tomhle kousku odvedl svou práci perfektně.

Poslední je hlavní jídlo, kategorie "Nejlepší jídlo od maminky". Je to "Kuřecí tikka masala pečená v tandooru, chléb naan a raita omáčka". Moje maminka je nejlepší kuchařka co znám, ale zas tak často tandoor nerozpaluje. Je to hlavní chod, podávaný v tradičním nádobí. Chléb naan je vynikajícně měkký, další plátek jakési placky tenké jako papír s hořčičným semínkem je bonus. Kuřátko samotné je vynikající, o téhle indicko-britské mánii jsem psal už dřív. K ní je kombinován Cabernet Moravia z rodinného vinařství Sedlák. Ze začátku je snoubení trošku těžkopádné, nakonec do sebe jakž takž zapadne. Tenhle průběh je taky typický. Chytráčkům, jako jsem já, to někdy nedocvakává hodně dlouho.

Na závěr dostáváme jako bonus pidi desert s pistáciemi a krémem s červeným pepřem. To je bomba věc, nasládlý krém, který zároveň pálí. K tomu hrneček masaly. Vynikající konec. Jsem čím dál víc unešený. Škoda, že to už skončilo. Loučí se s námi číšník K., který na mě působí tak trochu jako by si nás chtěl někde v klidu rozřezat a naaranžovat do hezčích úhlů, ale asi je to jen jeho příliš oddaný přístup, který mě tak děsí. Na tohle prostě tak často nenarazíte, ani v lepších restauracích. Dostaneme kartičku s dvacetiprocentí slevou napořád, platí i do vedlejšího baru BaReGo. Ten vyhrál Grand Bar Festival, takže ho musím jednou navštívit taky. Už se popravdě nemohu dočkat.

Jsem potěšený. Takový ten pocit, který máte mít vycházeje z hospody, tady je. Všichni jsou profesionálové, smějí se, baví se, omlouvají se, vy jim to věříte. Není to nucené. V průběhu večera nás obluhovalo přibližně pět lidí a všichni si svou práci užívali. Z vlasní zkušenosti vím, jak je to někdy těžké, proto gratuluji. Essencia obstála na jedničku s hvězdičkou.

Audience Grand Cru Classé Bordeaux

Devátého a desátého února proběhla v prostorách Rothmayerova sálu na Pražském hradě již v pořadí osmá Audience vín z Bordeaux. Takhle bych napsal první větu seriózní reportáže z prostředí téhle prestižní akce. Byl jsem ale alespoň na chvíli součástí "těch za oponou", týmu, který fungoval tak perfektně jak to jen šlo, aby připravil všem hostům nevšední zážitek. Ve skutečnosti mnohem víc než o nás šlo o úžasná vína, která se zrodila v ročníku 2009, který byl představen. Některé dojmy, které jsem posbíral, útržky rozhovorů, názory naznačené otevřeně i skrytě, se pokusím interpretovat.

Je to monstrózní akce. Čtyřicet chateaux, sommeliéři, vinaři sami nebo jejich jednatelé, manažeři, restauratéři, nákupčí a všichni kdo mají chuť zaplatit 1500,- za vstup se těší až to vypukne, až se sál i skleničky zaplní. Přišli jsme v osm, dvě hodiny před začátkem dopoledního programu, abychom všechno nachystali, připravili, uvedli do stavu honosné noblesy. Téměř půlhodinové stání před vchodem v očekávání na klíče trochu zchladilo mé nadšení, přesto jsem ho měl pořád na rozdávání. Většina personálu se zná, a tak si připadám jako ošklivé káčátko, nicméně se rychle socializuji. Všichni ví co je potřeba udělat, tak přiložím ruku k dílu, kolem deváté je sál připravený na návštěvníky. To nám dává skoro celou hodinu na ochutnání skvostů ročníku 2009 z Bordeaux.

Přiznám se, že o Bordeaux jsem prakticky neměl moc páru. Teoreticky jsem připravený, co se týče konkrétní oblasti docela obstojně, ale prostě vína nemám nachutnaná. Vezmu to proto naprosto na slepo, ochutnávám bez poznámek, nechávám se vést zkušenějšími kolegy. Od prvního chateaux je to zážitek. Mám štěstí, že ročník 09 byl tak skvělý, protože hodnotit takto mladá vína dané oblasti je nesmírně obtížné.

Bordeaux je hlavně o odrůdách Merlot a Cabernet Sauvignon. Z bílých je to potom Sauvignon a Sémillon. Původní klasifikace pochází z roku 1855 a rozděluje oblast do pěti tříd s ultimátními pěti chateau ve třídě Premier Cru. Na pravém břehu je v kupážích průměrně víc Merlotu, na levém břehu zase Cabernetu.

Na celý den jsem měl přirazena dvě vína. První Chateau d´Issan a druhé Gran Vin de Audience GCC. Obě vína jsou skvostná, mají svůj charakter, krásu kterou můžete najít jen v Bordeaux.

Chateau d´Issan je jedno z nejstarších v oblasti Margaux AOC. Víno je složeno z 62 % CS a 38 % Merlotu, leželo 18 měsíců na sudech, 50% z nich nových. Má nádherný ovocný začátek, je vyvážené, se střední strukturou. Zakomponované třísloviny víno zjemňují, dodávají mu sametový závěr a celkově působí harmonicky. Určitě jedno z nejlepších vín tady na Audienci. Pan majitel Emmanuel Cruse přijde odpoledne, kdy už ani nedoufám, že ho poznám. Je milý a odpoví mi na všechny otázky, které mám ohledně vinařství a jeho cesty. Završí to tím že vytáhne tablet a říká : " A ještě ti pustím film o našem vinařství". Když namítnu, že musím nalévat, usměje se: "Ty koukej a já budu nalévat!"

Gran Vin de Audience GCC je víno připravené v limitovaném nákladu 1200 lahví speciálně pro Audienci. Je v něm 40% Cabernetu Frank, 40% Cabernetu Sauvignon a 20% Merlotu. Je to neobvyklá kombinace, víno se jednoznačně vymyká celému zbytku portfolia Audience. Na nose je animálnější, s lehkým dotekem černých bobulí. V chuti je potom svěžejší, lehčí na pití. Je to příjemné víno, skvěle párovatelné s celou řadou výraznějších pokrmů. Bylo připraveno v Chateaux du Tertre. Zrálo na sudu 12 měsíců. Paní Luisa z CHdT je u vedlejšího stánku a je stejně milá a ochotná jako pan Cruse. Vyměníme si kontakty, já ji pozvu k nám, ona mě zase do jejich Chateaux.

Z dalších mě zaujali tito : Ch. Latour Martillac, Ch. Palmer, Ch. Angelus, Ch. Gazin, Ch. du Tertre

Letošní Audience byla nevšední zážitek, ale věřím, že tak je tomu pokaždé. Navíc ročník 2009 se skutečně povedl a tak bylo co ochutnávat, z čeho se radovat. Tak zase příští rok krásné Bordeaux.

Oběd v ... Restaurace U Sládečků

Zkouškové je boj, někdy větší někdy menší. Záda mě bolí, jak kdyby si z nich udělala profesionální pradlena (jsou dnes ještě takové?) valník, v hlavě mi hučí, večer co večer uléhám s narůstající nervozitou. Je jasné, že mám hlad. Navíc konstantní psychické tempo chce protiváhu v podobě pohybu a endorfinky pro povzbuzení. Navíc mám hlad, možná už jsem to tu někde zmiňoval.

Venku je mínus padesát, a v ulicích kolem oběda docela mrtvo. Propracuju se metrem na Flóru, kde s JK máme téměř pravidelnou hodinku squashe. Vypravím se o dost dřív. Priority týkající se dnešního oběda vyplývají ze situace - za chvíli jdu hrát, takže něco lehkého. Přemýšlím nad salátem. Ale hlad má jiný názor. Rybka bude to pravé - pokud bude.

U Sládečků je plzeňská restaurace (i když je v Praze, divné) na rohu ulic Chrudimská a Vinohradská. Vypadá z venku zeleně a normálně. Vevnitř vypadá jako by byla vybavená celá z IKEA, hrášková na stěnách (naštěstí ne polévka), sedačky veskrze klubové. První dojem tedy neoslňuje, spíš odpovídá představě firemní kantýny. Posadím se a hned se o mě začíná starat dobře promazaný stroj obsluhy. Restaurace není veliká, dva číšníci jsou navíc profesionální a ostřílení. Jsou milí. Jsou rychlí. A jsou tu pro mě, skutečně mám ten pocit. Super.

Stejně jako je jednoduchý interiér, tak je jednoduchá polední nabídka. Polévka a tři jídla. Polévka se platí zvlášť, chci jen málo jídla před sportem, takže vynechám. První jídlo kuřecí steak, druhé jídlo guláš, třetí jídlo rybka! Smažený pangas, bramborová kaše, citrón. Ano, ano, pangas je rybí zlo, byl jsem několikrát poučen a skoro zlískán za to, že ho používám, že na něj myslím jako na něco poživatelného. Mě prostě chutná. Asi bych mohl obcházet rybí trhy, popřípadě jít lovit do Vltavy, ale když to zmražené peklo je tak lákavé. V hospodě jsem ho ještě neměl, tím spíš v takovéto naze otevřené úpravě.

Na stole přistane prve plzeň, která je vynikající a snese srovnání s Lokálem. Je samozřejmě taky tanková, o pivo se tu umí starat. I když to tady vypadá jak z levného gastrokatalogu, dostanete na stůl šéro jak má být. Asi za tři vteřiny mám na stole jídlo. Skoro ještě dřív, než jsem si objednal. Tohle je masivně rychlé.

Jídlo je - prosté. Dva velké filety ryby, kopec kaše a citrón. To je všechno. Žádná přiblblá petržel, kolečko okurky, nic. Jsem na to tak zvyklý, že se v první chvíli dívám na jídlo nedůvěřivě. Nakonec přemýšlím, jestli se mi to líbí, taková jsem trubka. Líbí se mi to. Líbí a moc. Ryba i kaše chutnají normálně. To je to nejvýstižnější, co dokážu vymyslet. Žádné kouzlo nečekáte, a ono nepřijde, přesto se dobře najíte. Dobře a hodně, porce byla vskutku královská.

Takže dostanu za 130 Ká jídlo a pivo, super rychle, dobře připravené. Obsluha je milá. Je to hned u metra.

Po hře se sem ještě vrátíme na ... no na čaj úplně ne, opět je všechno v pořádku. Rychle, dobře a mile. Takže to jde. Ke Sládečkům určitě na oběd zajděte, nečekejte velký výběr, zato poctivost a fajn zážitek ano.