Jedna báseň

Docela nerad chodím do vináren. Samotné slovo "vinárna" ve mě vzbuzuje představu ulepených těžkých dubových stolů, svíce na cihlové zdi klenutého sklepa někde uprostřed Prahy, veksláci s ku*vama na tahu, hnusné víno, hnusně falešná muzika, hnusně znechucený pingl. Do jedné vinárny jsem se dostal v pátek. Říct, že "Jedna báseň" je přesný opak výše popsaného by bylo slabé slovo. Je to úplně jiná liga, je to vlastně úplně jiný sport.

Po troše bloudění, přece jen už tu nějaký ten čas nebydlím, narazíme na K., ta nás do svého zamilovaného bárečku už odvede. Jsme v Sukově ulici, kousíček od Maliňáku. Takže na rozjezd to vždycky stihnete. Z venku je prezentace vinárničky decentní a funkční. Dozvíte se, co si můžete dát, kolik to stojí, jasně a čitelně. 

U schůdků popelník, zařízení je nekuřácké, což je v podnicích, kde se podává víno naprosto zásadní. Hned naproti vstupu se otevírá docela obsáhlý bar, ze kterého jsme ochutnali nejednu exkluzivní záležitost. Celá kavárna je vyvedena v decentních barvách. Na tapetách proužky, nábytek bytelný, do tmava laděný. Prostředí  na jedničku, je to tu skvělé na romanticky laděnou schůzku . Na posezení s kamarádkou. Na kalbu. O všem jsem se přesvědčil na vlastní kůži, ve všem jsem se cítil skvěle. Atmosféra se v tomto malém prostoru mění podle nálady hostů, skvělý servis je nenechá pouštět do éteru chmury. Lehce se necháte unést krásou skvělých nápojů, dobrého jídla a duchem tohoto příjemného místa.

Teď trochu podrobněji. Co se týče jídla, měli jsme různé variace salátů, obložených mís. Všechno skvělé, čerstvé, vyhotovené panem majitelem v té nejvyšší kvalitě. Tento usměvavý chlapík za barem Vám servíruje saláty z vlastnoručně naloženého sýra, čerstvé zeleniny z trhu, skvěle okořeněného masa. Za 69 Ká. Skvělé. Dále nabízejí čerstvé pečivo, dezertíky, pochutinky. Jídla jdou k vínům dobře. 

Sudovek je v nabídce několik, některé jsou dobré, můj Vlašák byl víc než to, víno bylo vyvážené, plnější v závěru, se signifikantní kyselinou a citrusovým středem, zkrátka potěšující kousek. Pálava byla už trošku slabší, aromatika trochu vyhnaná, v chuti kratší, náznaky ovocnosti, málo kořenitá, za to ne tak na cukru. Z několika vinařství, které tu jsou k dispozici v lahvi stojí za zmínku ZD Němčičky a pan Dočekal z Pouzdřan. Večer jsme pili podpultové rosé ročníku 2011, víno bylo jiskřivé, s výraznou stopou jahod a malin, v chuti šťavnaté. 

Na konec jsem si nechal to, co mě osobně nadchlo nejvíce. I když se Jedna báseň prezentuje jako vinárna, dělají tu vynikající kávu. Připrava nemá chybu, servis se vším co k tomu patří. Žádné debilní otázky typu "Takže chcete pikolo?". Pan majitel ví co dělá, ví proč to dělá. Kávě rozumí, její bezchybnou přípravou dodává zážitku další rozměr. 

Voda z kohoutku je tu přinášena zadarmo, bez ptaní. Když se chce...

Jedna báseň se briskně zařadila do seznamu mých oblíbených brněnských podniků. Je milá, malá, dáte si zde skvělou kávu, dobrá vína. Její atmosféra ji předurčuje jak k lehkým obědům s milovanou osobou, tak k divokým nočním pitkám.