Jáma Steakhouse

I když moje posedlost masovou plackou v housce už zdaleka nenabírá takových rozměrů, jak tomu bylo za mých mladých let, stejně si někdy dám rád dobrý burger. Většinu vyhlášených restaurací v Praze připravujících tohle krmě jsem navštívil. Jáma mi chyběla, navíc večer k tomu byl jako stvořený, dlouhá, krásná procházka v počínajícím zimním čase s mou předrahou BM, následující pomalu narůstající potřebou se najíst, tvořila ideální předpoklady k posezení v téhle více méně vyhlášené hospodě. 

Při posouvání rezervace o mé původní, vytvořené přes internet sice slečna na druhém konci drátu neměla ponětí, ale ochotně nám rezervaci udělala na vytoužený čas. Ne vždycky tedy všechno funguje jak má, na druhou stranu když je vůle, jde téměř všechno. 

Při vstupu do předhospodí jsem přehodnotil své představy o luxusnosti podniku. Lehký hospodský čmuch v kombinaci s čilým ruchem a tunou rekvizit, plakátů a serepetiček dával tušit, že skutečně budeme večeřet v jámě, tedy větší díře. Usměvavá servírka nás usadila do prostoru, vrazila BM do ruky ušmudlaný papír s nabídkou piv a vzdálila se. Mile překvapil výběr nefiltrovaných a nepasterizovaných piv, různých speciálů a vymožeností. Ochutnali jsme v průběhu večera piva tři a to nefiltrovaného Rychtáře, Zemské pivo a ještě jedno nefiltrované, které mělo podobně panský název. Všechna piva byla správně ošetřena, s vyváženě otupeným ostřím a dlouhým chuťovým zážitkem. Podle formy nabídky tady piva obměňují docela často, to se mi líbí.Připomíná mi to blahá léta paměti Pod lékárnou na brněnském Veveří.

K jídlu jsme si objednali nepřekvapivě dva burgery. V nabídce je jich celkem pět, což pro mě bylo opět lehce překvapivé. Jídelnímu lístku totiž dominují mexické speciality. BM si sice chtěla dát nějaké to burrito, nakonec se přeci jen rozhodla pro Texas BBQ burger, zatímco já jsem si poprosil Taco burger, nevěda, že si vlastně nakonec objednám mexické jídlo já.

Rychlá obsluha a milá společnost jsou dva předpoklady k tomu, abyste nebyli zhnusení dvoudenním čekáním na špenátovou polívku. Jídlo tu bylo téměř hned. Bylo se především na co dívat. Jídlo BM se tvářilo býti klasickou variantou klasiky, dva obří cibulové kroužky, kopa na první pohled podivně vypadajících hranolek, které se nakonec ukázaly jako správné hranolky z brambor. Na mém talíři trošku mexické divočiny. Špatně jsem interpretoval popis "burger v mexické placce", předpokládaje, že ke klasické housce bude připojen jistý bonus.Nic takového, maso bylo umně zabaleno přímo v placce, šmitec. Místo hranolek nachos, přelité bílou pastou neurčitého původu. Inu, buď mají mexického šéfkuchaře, nebo je pan majitel posedlý Teotihuacanem. Chuťově je první burger šťavnatý, houska lehce opečená a čerstvá, omáčka ne moc výrazná. Velmi povedená a osvědčená kombinace. Můj kříženeček je táké velmi dobrý, alespoň co se týká masa. Je skutečně MEDIUM, takže ještě tiše bučí. Co nechápu je chlad placky. Že by neměla žhavé mexické srdce? Salsa je řádně ostřená papričkami chippotle, což kvituji. Uprostřed talíře je ještě hroudička připomínající namletou čočku, velmi chutná a skvělá ... se studenými nachos. Studenost mého jídla je smutným faktem odporujícím všem zásadám mexické pohostinnosti.

Čistě gastronomicky je to tedy jedna - nula, normální burger umí, svoji vlastní specialitku tak trochu przní nedokonalou přípravou. Celkově je hospoda jak má být, zvlášť široká nabídka piva za normální cenu je skvělá. Když odcházíme kolem osmé hodiny, už to tu praská ve švech, valnou část klientely tvoří cizojazyčně rozmlouvající skupinky, nejspíše ale žijící v Praze. Milá a rychlá obsluha je v restauraci tohoto typu ne vždy samozřejmostí, proto taky bod. Dávám tři kaktusy, určitě se sem musím stavit ještě na křídla.

Můj šálek kávy

Postupná ikonizace kavárny Můj šálek kávy, která vyvrcholila oceněním Kavárna roku na Czech Bar Awards 2013 znovu vzbudila touhu vypít si tady ten svůj šálek kávy. Ano pane profesore, záměrně nepoužívám germanistické "můj". V očekávání nátřesku jsem dopoledne rezervoval na čtvrtou hodinu, nejspíš čas, kdy se z okolních kanceláří začínají trousit první nedočkavci. Nebo spíš ti přehnaně horliví jdou na svůj coffe break, aby v klidu mohli promýšlet plány na ovládnutí světa zpoza počítačového monitoru s kalkulačkou v ruce. Odbočka. Slečna v telefonu byla milá, rezervaci nám ráda udělala. Teď už zbývalo jen projít podzimní Prahou a usednout k teplému nápoji v příjemném prostředí.

Webové stránky kavárny hlásají jednoznačnou provázanost s už docela profláklou pražírnou doubleshot, pravda, byli první, na to se vzpomíná do smrti. Ruku v ruce vstupujeme s BM dovnitř, k pultu na kterém dominuje nádherné espresso. Po chvilce zmatkování dostáváme místo "pod knižnicí", jdeme se usadit do pohodlných křesel. Kavárna příjemně bublá, i když jsou stoly s různorodými židlemi nebezpečně blízko u sebe (ostatně tak jako v každé správné kavárně), nerušíme se s ostatními hosty, právě díky rozhovorové kulise. Nic jsme nejedli, takže jídlo nehodnotím, nabídka mám ten pocit čítala polévku dle denní nabídky plus asi deset jídel včetně desertů.

Nápojový lístek je tak akorát stručný, na mě asi trochu moc stručný. Hned vysvětlím. Kávu tu připravují buď jako espresso, nebo filtrovanou - chemex. Hotovo. Na jednu stranu je to příjemné, žádné velké přemýšlení, dám si buď rychlou verzi nebo chci povídat nad pomalou verzí. Na stranu druhou zamrzí absence jiných filtračních metod, byť jen těch základních. Možná však, že jsem sám, kdo rýpe. Co se jednoznačně vytýkat nedá je jednoznačně počet druhů káv. Tři druhy jsou tak akorát, abych měl pocit výběru, zároveň se neztrácel. Dále jsou na lístku limonády, čokolády, čaje, rumy... a vína.

BM si objednává zázvorový čaj, já si vyberu Panamu, protože Costa Ricu i Keňu znám. Je tu skutečně příjemně, čas tu plyne kavárenským tempem, ale to nebude jen tím místem, spíš společností. Dostanu kávu. Jak už jsem si u doubleshotu zvykl, praží trošku víc, tento styl Panama splňuje beze zbytku, je kořenitá, spíš s tóny kakaa, zemitosti, rustikálnosti. Slečna servírka mi spíš rozkazem sdělí, ať "to nechám chvíli odstát, že to tak bude lepší." Rada ok, tón ne ok. Navíc BM dostala místo zázvorového čaje mátový, což jsme sice rychle vyřešili, ale ... budiž, stává se to. Čerstvý zázvor, jednoduché, efektní a chutné (podle slov BM). Navíc vtipně vymyšlená designová keramika.

Můj šálek kávy by se jednoznačně mohl stát i tím mým. Pracuji odsud kousek, kávu tu mají dobrou. Jeho startovní pozice v mém hledáčku byla však tak vysoko, že prece jen body spíš ztrácí, drobnosti v práci obsluhy, užší nabídka filtrů. I přes to je celkové hodnocení kladné, čtyři ouška od kávových šálků to vyjadřují dostatečně.

KAFEPALA

Objevování podniků v Mikulově překvapivě nevzalo konec se zavřením bufetu na plovárně koncem léta. V průběhu volebního víkendu jsem plníce svou povinnost pobyl nedlouho v rodném městě, při té příležitosti jsem navštívil staronovou kavárnu ve sgrafitovém domě.

Vracet se na místa, která vypadala dříve jinak, je symptomem stárnutí. Není to tak dramatické, i když z toho občas mrazí. Náměstí se koupe v mlze, klasické podzimní dopoledne v Mikulově. Je mi deset, běžím si před obědem koupit hokejové kartičky do papírnictví. Ehh, zpět, je mi dvacetpět a jdu volit. Atmosféra tohoto místa, času je naprosto neměnná, cosi v té zakonzervovanosti je až přízračné, dostávám pocit, že za padesát let se tu budu cítit úplně stejně. Kouzlo historického centra. Zpět k tomu co se změnilo. Palačinkárna.

Podnik hostinského charakteru tu býval, co pamatuji. Původně jsem chtěl rozebírat historii i současnost majitelů, proměny štamgastského osazenstva v průběhu věků, změny jmen a otevírací doby. Nebudu to dělat, protože o to tady vlastně nejde, momentálně vcházíte do KAFEPALA, to je vlastně, to na čem sejde. Na kavárnu upozorňuje vkusně designově vyvedený poutač na chodníku. Do podobného stylu je laděn celý podnik. Je to příjemně osvěžující. Po zaprášených, sto let starých rekvizitách se mi skutečně nestýská. Je vidět, že se tu přemýšlelo nad téměř každým detailem, v limitovaném prostoru je vše řešeno funkčně, navíc ladně. Kavárnický exteriér, kterému jednoznačně pomáhá lokace nádherného renesančního nádvoříčka, koresponduje jednoduchostí s vnitřkem, navíc je zahrádka pohodlná.

V sobotu dopoledne je plno, i když češtinu neslyšet. Za mrňavým barem se otáčí tři slečny. U vedlejšího stolu konzumuje polský pár slané palačinky, takže na to tady nezanevřeli. Já jdu jen na kávu, objednám si u baru espresso, jdu vychutnávat atmosféru podzimu ven.

Káva je připravena relativně rychle. Slečna nemá hloupé dotazy jestli chci „malé presso“ nebo podobný ráz. Jediné, co jsem podcenil, jsou informace o samotné kávě, servírka byla extrémně milá, měla toho hodně, znám, pro to neprudím. O kávě značky Columbo toho zpětně nejsem schopný moc dohledat, senzoricky je to klasická směs na espresso, nějak zvlášť výrazná, v konci krátká. Na druhou stranu je správně připravená, takže chutná. Vodu dostanu gratis.

V Pala to vzali za dobrý konec. Odhlížím od toho kdo místo vlastní, jak se k němu dostal atd. První dojem je zkrátka dobrý. Takže tři a půl sgrafitového psaníčka!