Steak & Club Restaurace

Vánoční čas. Advent v plném proudu, na ulicích se v mlžném oparu pražského smogu setkávají lidé, které spojuje nadšený výraz a nádech očekávání ve tváři. Čas setkávání je tady.

S T. jsem se setkal v metru, takže jsme byli v první chvíli toho smradu ušetřeni, ale po výstupu na Náměstí Míru nás obalil ten hnus dokonale. Rozhodli jsme se jít tu jednu zastávku pěšky. Mohlo by se tedy zdát, že cíl naši cesty byl dokonale na dosah. Ve ztemnělé ulici, bez výraznějších poutacích prvků jsme skutečně našli restauraci Steak a Club. I když nedaleko centra, restaurace působí zastrčeným dojmem nonstop herny na předměstí.

Původně jsme měli jít do nejmenované restaurace T.G.I. Fridays, ale po letmém pohledu do nápojového lístku ( pivo za 75 Ká, to nechceš), jsem zapojil pátrací smyls po levném jídle, studentskými léty vyladěn k dokonalosti, vybral jsem za málo peněz relativně hodně muziky, jde se na tatarák.

Ne každá restaurace má ambici stát se tou nejlepší ve svém oboru podnikání. Neklamné indicie Vás spolehlivě informují o tomto rozhodnutí, někdy tedy mohou být varovným příznakem, že nesedíte tam kde chcete. Po pátečním poměrně náročném dni jsem byl rád, že vůbec sedím, bonus v podobě již dopředu zaplaceného jídla před sebou. Takže odlupující se tapety, nánosy prachu na patinou změněných trámech, ba ani obsluha téměř v teplákách mě absolutně nevzrušovala. Pár servírek, které jsem původně odhadoval na matku a dceru se po hospodě pohybovali s elegancí plujících ledovců, neklamná známka toho, že tady mají k jídlu skutečně blízko.

Náš hlavní, nakonec také jedinný chod, byl tatarák. Půlkilový tatarák. Půlkilový tatarák a dvacet topinek. Myslet si, že po tomto budeme ještě schopni pozřít něco jiného bylo bláhové. Přes jistý amaterismus (nezájem o to jestli chceme tatarský biftek namíchat nebo jestli se o to postaráme sami, obrovská hrouda masa jakkoli nerozdělena, takže po tom co jsme do míchali, ruce umíraly, ne úplně jemně namleté maso) byl celkový dojem z tohoto pokrmu zasycující. Do toho jsme s tím šli, ač si nedělám iluze o nabídkách na slevových serverech, řekl bych, že tohle byla standartní úprava.

Na druhou stranu zde čepovaný Kozel je vynikající, správně řízný. Rozhodneme se pro to navzdory počáteční rozladě setrvat, v živé konverzaci na baru vydržíme docela dlouho. Hospoda se zatím naplní dalšími konzumenty tataráku, obsluhující sestry (ve skutečnosti jsou to sestry) nic nevyvádí z míry. Vzhledem k tomu, že sedíme u pultu, sem tam zaslechnu útržek rozhovoru, v duchu se musím smát. Jedna druhé sděluje objednávku dvaceti položek, zakončí však větou " ...no tak jak se ti bude chtít." To skutečně při plném lokálu zvládají jen nemnozí. Panuje tu však pohoda, advent dělá svoje.

I když jsme v restauraci, jejíž jméno nedává smysl, jedli jídlo, které nebylo ani zdaleka ideální, hodnocení páteční restaurace Steak and Club bude pozitivní. Pivo tu je vynikající a omšelé prostředí se nakonec ke konceptu, pokud se o nějakém dá vůbec mluvit, hodí. Dvě a třičtvrtě tvrdé topinky na to.