Šelepka

Začínám mít pocit, že mé návštěvy restaurací jsou poslední dobou spíš o tom příběhu okolo, než o samotném jídle, zážitku z gastronomie jako takové. Večeře na Šelepce byla silná jak příběhovou, tak gurmánskou linkou. Vypravili jsme se s MV docela dlouho před rezervovaným časem směr zastávka Klusáčkova, která se nachází u legendárního klubu Šelepka No.1. Jsme v Brně, kde se všechno stane dneska v noci.

Šelepku jsem měl vždycky zafixovanou jako oprýskaný bungalov kus od centra, kde se v hospodě schází celá pospolitost místních, na přilehlém hřišti běhají děti. V pátky a soboty se potom v přilehlém "klubu" schází pestrá paleta lidí, kteří se to nebojí rozbalit ve ztemnělém prostoru na Helenu V. nebo jaké to šlaky. Prostě sem zrovna ženu svého života na romantickou večeři nevezmete. Ehm, no, nikdo není dokonalý.

K mému rozhodnutí zarezervovat tříchodové menu v rámci akce "...od vidlí až na vidličku" právě tady vedlo doporučení mého kamaráda, zapáleného gurmána Z. Navíc jsem neměl pořádné oblečení, abychom mohli jít do Palazza. Život je o tom, na co v daném okamžiku máte (kromě těch priorit samozřejmě), takže Šelepka. Koneckonců vypadala na fotkách hezky. I kvůli tomu jsem si myslel, že za ty roky, co tu nejsem, k původnímu místu přibyl ještě nějaký prostor, právě ten co zobrazovaly stylové fotografie.

Hospoda vypadala přesně jak jsem ji vylíčil výše. Plný optimismu jsem zamířil podél budovy, přes zahrádku dál, ve víře, že ta restaurace je přistavěná za ní. Chyba lávky. Dál už nic, jen na vlnitém plechu přimontovaný poster s těmi samými lákavými fotkami jako z webu. Vrátíme se zpátky, nesměle se ptám servírky v džínových kraťasech a ošoupaných crocsech, kde bychom našli restauraci Šelepka. Asi musím vypadat divně, protože mi se zvednutým obočím odpovídá : "No, to jsme my!" Dobrá, jdeme dovnitř.

Nakonec najdeme onen focený salónek, který ve skutečnosti už tak hezky nevypadá. Jsme tu sami. Slečna servírka se až na pár drobných záseků ukáže jako velmi schopná, i když většině hostů hlasitě sděluje, že na ně nebude mít čas. Nám se věnuje svědomitě, co ztrácí na grácii, vyvažuje příjemným vystupováním. Nemám výtek, servis jsem si užil.

Otázka prostředí už byla načata, přesto jsme si nakonec večeři užili, prostředí tu není úplně přepychové, ale po počátečním šoku se tu sedělo pohodlně. Vinný lístek je tvořen převážně nabídkou vinařství Znovín, podařilo se mi za pomocí přijemné obsuhy vyhrábnout jednu lahev loňského ryzlinku od menšího vinaře, dokonale se snoubil hlavně se střední částí menu. Jediná vada na kráse byly skleničky, ač správné velikosti, tak potisklé logem Znovínu.

Jídlo. Díky tomuhle se Šelepka dostává do plusových bodů. Menu bylo hutné, skutečně lokální, se skvělou úpravou každé jedné části. Navíc, jak známo, celek je víc než součást jeho částí. Vyzdvihuju skvělou úpravu kuřecích vnitřností, použití mangoldu jako propojovací prvek s kozím sýrem v gratinovaných bramborách. Polévka, ač trochu slanější, byla přesně to, co by mohli nabízet v každé restauraci jako časté menu. Lehká na přípravu, přitom zasytí. Dezert pro mě zůstává do teď jediným otazníkem, mátový sorbet s pošírovanou meruňkou super, ale byli jsme už dost najezení a meruňka byla kombinovaná s docela těžkým smetanovým tvarohem. Bylo toho už moc.

 MENU V RESTAURACI ŠELEPKA

• Krém z červené a bílé ředkve s pěnou z řapíků
• Roláda z farmářského kuřete plněná fáší z kuřecích jater a domácím špekem na lůžku z mangoldu a bramborovým gratinem s kozím sýrem
• Mátový sorbet s pošírovanou meruňkou a karamelovou tyčinkou

Kávu jsme si dali, byl jsem mile překvapen, nikdo se neptal jestli malé espresso nebo jiné neexistující věci, káva byla správně připravena a naservírována.

Vzhledem k tomu, že jsem trávil krásný večer ve společnosti mně nejdražší MV, odpustím vlastně cokoli. O co radostnější resumé, že vlastně není moc co odpouštět. Tři a tři čtvrtě roztočeného půllitru!