
Marko je charismatický mladý muž, který dle svých slov dělal do dvaceti DJ po pražských pajzlech, po té začal v Srbsku se svým otcem vinařit, zaznamenali hned napoprvé velký úspěch. I po té co se situace uklidnila, vinařství funguje, ale Marko přesedlal postupem času na dovážení organických vín.

První vzorek na start nasazuje laťku vysoko, svým přímým, zkonsolidovaným tělem, jednoduchou aromatickou linkou, nádherně kulatým, středně dlouhým závěrem a hezkou slaností, která vystoupí také až v závěru. Lisovaly se celé hrozny, víno bylo jako jedinné rozkvašeno neutrálními kvasinkami. Kupáž odrůd Friulano, Ribolla Gialla a Malvasia Istriana.

Skokový přesun do žlutých vín, aromatika se rozvíjí směrem k typicky sušeným citrusům s hloubkou vína, které zrálo na slupkách. Kvašeno spontánně, ve starých dubových sudech víno pokračuje k překvapivé svěžesti, s lehkým tříslem a příjemnou dochutí podporující citrusovou vůni. Gastronomicky zajímavé víno, pitelné však i samotné.
3. LE DUE TERRE / Pinot Nero 2011
Typicky pinotová barva, v aromatice neuvěřitelně ovocitá, bobulovitá vůně, po čase se rozvijí lehká "pinotovinka", na tu já jsem prostě moc mladý. V chuti je to skvěle odlehčené, komplexní, s vyváženou kyselinou a štíhlým tříslem. Po pár minutách vystupuje káva, čerstvě mletá. V chuti je tedy pinot docela netypický. Víno vytvořeno v nerezu, zrálo v použitých sudech typu barrique jeden rok.
4. LE DUE TERRE / Sacrisassi Rosso 2011
Kupáž odrůd Schioppettino a Refosco. Hluboká barva a hluboká vůně. Od prvních višňovo-čokoládových tónů, přes povidel až k lehce uhlovitým tónům. Bytelné jak dřevěná ohrada, tříslo dominuje všem částem a a adstringentnost letí čím dál výš, až do pocitu suché pusy. Tohle víno se dá jíst. Samotné.

První oranžové víno, barva zašlého zlata, ve vůni už se vzdalujeme běžným přívlastkům používaným v sommeliérských popisech. Ve vůni olejový lak, trochu temper na teplákách. V chuti přímočaré, lehké tříslo, docela krátké, až místy limonádové. Na konci hruška. ANO!

6.FRANCO TERPIN / Sauvignon 2007
Zakalené jak má být, po pěti letech zrání. Aromatika hodně do alkoholu, s klapáním dřívka o dřívko. Kořenitost hřebíčku a oregána, hodně zvláštní kombinace. Medík na konci. Chuť se postupně propracovává přes originální levandulovo-třezalkové pyré.

7. RADIKON / Slatnik 2011
Opět tmavěji zlaté, banánový příslib opět modifikovaný organickým přístupem, takže to není úplně bijící do nosu, po to je to zábavnější. V chuti prostoupeno charakterem, velikostí a magnificencí. Znova se vracím k vůni - chlebovinka, až obiloviny. V závěru lehká hořčinka.

8. RADIKON / Jakot 2007
Už hnědě zbarvený klenot. Bohužel s myškou.
Druhá lahev - Ve vůni rozvinutá medovost, lipový, přechází do čajových tónů. V chuti výrazná kyselina, s plnější dochutí, vyšší tříslovina
9. RADIKON / Oslavje 2004
Podobně hnědé jako předchozí. Vůně je opět úlet, voskovo-trpká voňavost nezralých angreštů. V chuti jednoduchá, kratší, s tříslovinou poměrně výraznou.

Totální nirvána organických vín, jak výrobním procesem tak senzorikou. Ručně odzrněné hrozny, nepomleté se nasypou do sudu a nechají se tam fermentovat. V lahvi hrubé nečistoty. Tohle se vymyká všemu, sláma, venkovský vzduch, hlína ve vinohradu...Kontra všeho, všemu, všem.
Tak takhle vypadají oraganická vína se vším všudy.
No comments:
Post a Comment