Říká se, že některé věci, které se v životě naučíte, nezapomenete. Jistě to platí o plavání a jízdě na kole, už trošku míň o cizých jazycích, jak by vám potvrdil každý vysokoškolák s maturitou z němčiny. Nechci ani naznačovat, že umím psát, ale pravda je - nějakou dobu jsem to nedělal. Vzhledem ke kombinaci vytíženosti tvořené prací, dokončování studia, sem tam odpočinkem se není čemu divit. Uvědomil jsem si, že když jsem dostatečně dlouho bez svých nejbližších, zprávy a telefonáty začnou být nedostatečné ke sdělení zážitku z něčeho tak banálního, jako je návštěva kavárny. Díky Bohu za ty blogy.Rozmarné léto, které se v mírném pásmu s železnou pravidelností opakuje každý rok přišlo i letos. Pro mě to sice znamená perné večery, na druhou stranu volná dopoledne, kdy při drobných pochůzkách ve městě můžu posnídat venku. Není to sice jako snídaně PD na vlastním balkoně s výhledem na Hradčany, však slovy klasika není každý den posvícení.
Procházím se ranní Prahou a mírně navlhlý vzduch v kombinaci s restauratéry otevírající své podniky mi připomíná všechna ta města, která jsem zatím navštívil. Posnídat na zahrádce v rušném centru města, kde kolem Vás spěchají lidé do práce, na rohu dělníci zapalují svou první cigaretu, sem tam někdo příjde žebrat, patří k zážitkům, které na objevné cestě za kulturami velkoměst není radno opomenout. Vzhledem k tomu, že v matce měst momentálně bydlím, většinou jsem v roli toho spěchajícího do práce. Ne tak dnes.
Při průchodu jednou postranní uličkou v centru mě zaujme výstavní posezení před kavárnou, která nese jméno Colore. Šel jsem tudy už tolikrát, pokaždé si kavárny všiml. Je čas jít dovnitř. Tedy ven. Usadím se a po chvilce se mi věnuje vyšňořený číšník. V začátku dnešního blogu jsem sice zmínil snídani, ale tentokrát jsem už pojedl doma svou porci vlákniny, takže se rozhodnu pro dopolední kávu, kterou doplním lehkou colou. Lehkou colu nemají, kavárna se zaprodala pepsi, takže si dávám tu. Čekání na jednoduchou objednávku si chci z příjemnit prací, pokouším se připojit k místní wi-fi síti. Ta je překvapivě otevřená, bez hesla, takže na ní visí celý blok. Podle toho také připojení vypadá, po odeslání dvou emailů na pátý pokus to vzdávám.
Káva už je tady, je to espresso správné velikosti (při objednávce se obsluha neopoměla ujistit "jestli to malé", na čež dostala standartní odpověď "ano, chci espresso"). Kávu tu mají od velkovýroby Julius Meinl, je dobrá, zemitější, s oříškovým koncem. Nebyla by to moje úplně první volba, alespoň je správně připravená, čerstvá. Ke kávě dostanu tácek s tisícem věcí, které nechci, ale takový je tu již obyčej. Pepsi je pepsi.
Příjemné zastavení v dopoledním shonu uprostřed města. Ratanové židle jsou velmi komfortní, stolečky se nekývou, působí bytelně. Obsluha je profesionální a milá. Zaplatím standartní cenu západoevropských měst, za zvuku díky a nashledanou odcházím. Dávám tři čárky signálu internetu, který jediný tady byl vadou na kráse.
PS: Příště snídáme na břehu Seiny.
