Obrázky z Holandska ´like

Ač je Krásná chuť blog o všem možném, o cestování být nemá. Přesto se neubráním pár postřehům z mé letošní návštěvy země, která leží pod hladinou moře, rádoby v čapkovském cestopisném stylu. Holandsko je krásný kus planety, který stojí za podívání. Tahle země je doslova fotogenická. Upravená, stále se přestavující, zdokonalující se. Mají zde úžasná muzea, krásné mosty a spoustu vodních kanálů, na jejichž dnech leží bicykly, které sem feťáci naházeli po tahu. Zámky na ony kola Vás mohou stát víc než to kolo, to je však v pořádku, každý se musí nějak živit.
 Lidé zde mluví prapodivnou chrochtalštinou, ale jsou bezezbytku milí a mluví také bez výjimky perfektní angličtinou. Pokud na Vás tedy prve nevyzkouší svou chrochtalštinu. Jsou tolerantní, docela za vodou, ale jinak normálně z masa a krve. Jí pro to aby žili, nežijí pro to, aby jedli. Což nevysvětluje tu záplavu fotek jídel, ale vysvětluje to docela dobře proč tu nemají vlastní národní kuchyni. A hutspot se nepočítá, protože ho nikdo ve skutečnosti nejí.
Z místa na místo se můžete přesouvat lodí - pokud ji máte, nebo vlaky, které jsou ukrutně drahé, ukrutně přesné. Průvodčí v nich nechodí, přesto si každý lístek prostě koupí.
Kosmopolitní Nizozemsko mi učarovalo, objalo mě, pohladilo, udivilo a hlavně přivítalo s otevřenou náručí.

Snídaně v Amsterdamu - Takhle jsme po dva dny snídali, chlapík, u kterého jsme bydleli, byl více než štědrý. Na snímku krom mého počítače pózují džemy, čokomléko, med, máslo s příchutí sýra, sýr s příchutí másla a toustovač.

Brotje Hering - Rybka lahodné, až máslové konzistence, podávaná jen tak v papíru (viz dále), nebo na housce, s cibulí a kyselou okurkou. Luxusní verze za 2,5 É, poblíž RijksMuzea

"Cappuccino" na grachtu Singel - Ač je Singel jedním z nejstarších grachtů ve městě, kávu se zde připravit stále nenaučili. A to pomíjím čekací dobu dvou světelných let.

"Espresso" na grachtu Singel - Podobný příběh jako s cappucinem, i přes to byla káva docela poživatelná.

Jedno z několika málo piv, které jsme za celou dobu měli ( v hospodě, jinak jsme pili normálně, jak holendři, ale v parcích). Klasický "štark", víc alkoholu, víc zábavy, víc peněz (3 É)

Patatas - "Tradiční" mňamka do ruky, hranolky z fritézy, za 1,6 É dobrá volba na zahnání vlka Hlada. Nechutnají ani tak moc po oleji, jak by na první pohled mohlo vypadat. Jsou z čerstvých brambor. Jedno z mých nejoblíbenějších.

Nákub v Albert Hejn - Takhle jsme jedli většinou, vtip je v tom, že tohle koupíte v obchodě, je to čerstvé, dobré, stojí to tak akorát. Na snímku těstovinový salát s tuňákem, mix ovoce a chlebík. Plus super příbor all in one. To chceš. (V outdorové prodejně v ČR - 89 Ká, v Albert Hejn na pokladně - gratis)

Kroket - Jídlo do ruky za Euro, v papírovém kornoutě, s trochou hořčice. Nebezpečí tohoto jídla spočívá v tom, že nevyhovuje specifikaci "koupím a sním, když mám hlad" z jednoho prostého důvodu - HORKÉ. Krustička je totiž plněna směsí sýru, brambor a masa. Spálíte si pusu, ať chcete nebo ne. I když foukáte. Vím to. Au!

Naproto neuvěřitelně dostanete Kroket i u mekáče, a světe div se, jmenuje se McKroket. Tenhle humus jsem si musel koupit, i když se ve mě vzpíralo všechno lidské. Koneckonců dělám to pro Vás. Au!

Italská zmrzlina - s příchutí After Eight. Mimo to, že byla vynikající, přenesl jsem se zpět do dětství, když jsem odlétal s MM na Krétu, a v bezcelní zóně jsem na ní vyžebral, tehdy Česku neznámé After Eight. Síla vzpomínek!

Pivo podruhé. Amstel je základ, takový levnější příbuzný Heinekenu. Chuťově lehčí, osvěžující.

Jídlo v restauraci - Naše první a poslední, pokud nepočítám turecká bistra, kde jsme byli naopak pečení, smažení. Holandské hospody jsou drahé, pití je tu drahé, obsluha je pomalá, i když se stále usmívá. Jídlo bylo znamenité, za deset É to stálo. Vepřové bylo dobře propečené, šťavnaté, prostě chutné. Ona věc k němu byla zeleninová, příšerně dobrá a sytá.

Snídaně u našeho dalšího hostitele - o poznání střízlivější verze, však chutná a výživná. Co je zvláštní, v Nizozemí se prodávají krabice s různými druhy "posýpek", takových jaké se u nás dávají na dorty, cukroví. Jenže oni, oni si je sypou na toasty s máslem. PROČ?! 

Pivko v parku - classic.

Chipsy s příchutí "Whiskey Coctail" - Nevím, jak někoho tahle zvrácenost mohla napadnou, výsledek je však okouzlující.

Hroznová šťáva z Merlotu - Tady se jen tak nespokojí s hroznovou šťávou, mají je dokonce rozdělené podle odrůd. Proč tohle nedělá Albert taky u nás?

Hering - Když řeknete u stánku: "Chtěl bych to jako na tom obrázku", vrazí Vám do ruky tohle, s úsměvem varují : " Pozor na racky". Chytnete rybku za ocas, protáhnete ji cibulovou lázní. A šup s ní do tlamičky, dřív, než racek stihne kráknout "guano"!

Pohoštění v arabském stylu - Shoarma je všudypřítomná, Doner, Kebab, všechno k dostání. Na ulici, téměř nonstop, s dobrým poměrem cena výkon. Je jasné, co jsme jedli docela často.

Na závěr jsem si udělal radost v obchodě HEMA, na letišti. Prodávají tu všechno od silonek po aspirin. A taky Winegums. Byly dobré, a docela účinně utlumily mé obavy ze startu letadla. Když máte pusu zalepenou gumovou hmotou na strach už čas nezbývá!

Al Cafetero

V gastru a vůbec obecně se často skloňuje profesionalita, zápal, ochota, kvalita. Je jasné, že se to hází hlavně na obsluhu, čím víc však pronikám do této oblasti, tím víc se stále dokola opakuje vařit z kvalitních, čerstvých, regionálních potravin, používat správné postupy přípravy, umění servírovat, znalost všeho, všech. Osobně si myslím, že to je jen obtížně dosažitelné. Navíc s velkou silou přichází velká zodpovědnost. To by Vám řekl třeba Superman. A nebo také majitel kavárny Karel.

Z mého pohledu ví o kávě všechno. Zná snad dokonce jména sběračů kávy kterou servíruje. Všech káv, které servíruje. Zdá se být chodící studnicí moudrosti o kávě, zároveň pokorně přistupuje k technice přípravy, jež je snad stejně důležitá jako kvalita suroviny jako takové. Karel je KafféSuperman.

V jedenáct mám schůzku s DB, po chvíli bloudění se sem, do Al Cafetera dostanu. Kdybyste to někdy hledali, je to u té budovy soudu. Jo, u té s těma kachlíkama. Kde že jsi?! Na úvod dáváme espresso směs Brazílie/Guatemala půl na půl. Nádherna crema, pružná, hustá. Servírováno podle Vašich představ, k mé naprosté spokojenosti. Chvíli tlacháme o různých důležitých věcech, přesuneme se dovnitř.

Kavárnička je útulná a maličká, je tu cítit dlouhá etapa cizelující místo přesně k tomu účelu, za jakým jste sem přišli. Dát si vynikající kávu. Bar je plný udělátek na filtrovanou kávu, v policích jsou maličkosti, hry pro ukrácení chvíle, artefakty a rekvizity. Sedí se tu pohodlně, s příjemně intimním výhledem na ulici.

Dáváme si snídani, i když je půl jedné. Z poctivé nabídky skládající se z párků, vajíček na spoustu způsobů, sladkých věcí si vyberu míchaná vajíčka. Z hlášky „Rozhodli jsme se, že naše míchaná vajíčka budou skutečně míchaná“ mi vstávají vlasy na hlavě, přesto je to možná něco, co bych vyslovil já sám, mít tenhle styl byznisu. Bochánek je příjemně sytě žlutý, správná míra cibulky a koření z něj dělají lahodnou báseň. Čerstvé pečivo sice není v ceně, ale je vynikající.

Přichází další kolo kávy, tentokrát aeropress. Kávy, jak má, tak tu co má DB, jsou bezchybné, otevírají úplně nový pohled na nápoj jako takový. Napsal jsem si k nim poznámky, tady jsou:

Moje Etiopie:
Aroma: medovost až do fijalkova, v závěru těžší, vosková, s náznaky čaje
Chuť: příjemně z počátku nakyslá, citrusová, v závěru lehká, čistě kávová chuť

DB Keňa:
Těžší, s kulatějšm závěrem, ovocnější, kiwi+maliny, čajíček 

I bez tuny informací a genia loci by tohle samo o sobě stačilo na geniální zážitek.

Nakonec sem dobloudí i JK, a dá si frappé. Po důkladném vyptání „jak to vlastně chce“, dostává na stůl skvělý studený, osvěžující nápoj, plný kofeinu, vzpomínek na Řeckou riviéru.

Není vůbec divu, proč si všichni myslí že Al Cafetero je nejlepší kavárnou v Praze. Ona totiž nejlepší je. Určitě co se týče kávy. Co se týče žvýkaček Pedro, mají zde co dohánět, ani jedno tetování nefungovalo.

Dávám šest kávovývh bobů z pěti. Neslýchané.

 

Oběd v … Yes Burger

Naplněni očekáváním cest, dostali jsme hlad. Nic neobvyklého, když vás to chytne v centru, není radno ponechat nic náhodě. Tentokrát se ocitáme v Kaprově ulici, již místní důvěrně přezdívají Kaprovka. Rychlého občerstvení je tu na můj vkus až moc. Přesto půjdeme s JK na burgr. Má momentální mise totiž zní : Ochutnat tolik burgrů, kolik jen půjde.

Má původní představa burgru do ruky vzala rychle za své, když se na nás servírka téměř obořila, jaktože ještě nesedíme. Chtěl jsem jen základní burgr do ruky. Vzhledem k usazení, jsme doobjednali další „burgr“ tedy housku plněnou zeleninou, omáčkou a KUŘECÍM masem. Jistě jste poznali, že tento způsob neuznávám.

Jako vrchol zážitku jsem si objednal Duff beer, to je to pivo co pije Duffman. Všichni mí přátelé to ví, já už před tím dál odmítám zavírat oči. Lahev jsem si vzal na naši minipozici v zadním traktu restaurace. Čekáme.

Pivko chutná příjemně lehce, o něco lehčeji než dobře vychlazená plzeňská dvanáctka. V závěru je zvednuté a useklé. Stále čekáme.

Už není na co čekat, tím spíš, že tohle má být fast food = rychlé občerstvení. Konečně se k nám sunou dva talířky s dvěma burgry. První dojem by se dal popsat jako malost. Vím, šedesát korun v centru není moc, ale na talíři, bez ničeho se vaše jídlo najednou jaksi ztrácí. Když se zakousnu, šťavnatá chuť masa je trošku zkažená tvrdou, skoro krekrovitou houskou. Jestli je tady třetí den, nebo jestli byla moc dlouho v troubě nevím, ale není to nic moc. Zbytek je standard, červená cibule, kyselá okurka.

Yes burger mě neoslovil. Obří burgry za třista ká asi budou o něčem jiném, ale základ je základ, a ten tu nemá laťku moc vysoko. Sympatické je, že můžete platit stravenkami (Díky, mami!)

Dva oschlé salátové listy z pěti, to bude všechno, co z Yes burgeru vytřískám. Škoda, docela jsem se těšil.

Galerie Závodný – Café

Napsat sem větu „ Jižní Morava je krásná“ je nebezpečné jak pro mě tak pro Vás. Je to pravda, a přesto bych z toho dokázal udělat  pohádku, a to bych nechtěl. Ne všechno je dokonalé, i když paprsky slunce dopadající na vinohrad, rozpálená země, na které jsem vyrostl, vůně léta, vůně toho všeho… Zpátky ke Café.

MM mě pozvala, pozvání se neodmítá, navíc nejmilejší pozvání od nejmilejší MM. Neváhám ani chvíli, tím spíš, že o tomto místě docela často slýchávám z jejich zpráv. Jsem po jídle, dáme si tedy jen drink, možná něco malého, sladkého.

Zvenku budova vypadá krásně, je bíle mramorová, rozjasňuje náměstíčko, které si pamatuju ve všech možných podobách, tak jak se ze zašpiněné ulice toto místo proměňovalo v relativní oázu klidu v centru města. Strohé črty architekta dodaly místu zvláštní dimenzi, ale opět, nejsme architektonický blog. Venku na prostranství zjevně náležející ke galerii je artový nábytek, docela pohodlný a vkusný. Celkově místo působí sterilně, ale to je to poslední co mi na tomhle druhu míst vadí.

Těžko se mi bude hodnotit obsluha protože tohle je Mikulov, maloměsto se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi maloměsta. Znám číšníka, znám dokonce i majitele tohoto místa. Jsme dokonce vzdáleně rodinně spříznění. Naneštěstí docela dost vzdáleně. Nicméně kvality personálu jsou nesporné, zahrádka je zaplněná, všichni vypadají spokojeně, stoly jsou plné kavárenských dobrot.

Víno, které si vyberu je dobré. Prostor pro překvapení tu moc není, celé portfolio vinařství Volařík znám, takže vím do čeho jdu. Docela bych se vsadil, že jsem sice dostal maličko něco jiného než co jsem si objednal, ale nechci zapředávát do profesionálního alibismu.

MM si dává tonik, na tom nebude co zkazit. Důležitý je ten desert. Z překvapivě chudého výběru – čokoládový dort, štrůdl a můj desert si vyberu právě ten desert. Upřímně ve vitríně nevypadá nic moc, ale je velký, a jsou v něm meruňky. Říkám si, prostě to risknu. Extrémně příjemné překvapení. Buchta je taková vláčná, plná kokosu a čerstvých meruněk. Ano, lokální produkt (ne ten kokos). Líbí se mi všechno, chuť je vyvážená, ne moc sladká. Dalo by se říct že je osvěžujícně zaplňující. MM nechutná, což jen podporuje subjektivnost mého hodnocení.

Příjemný zážitek tahle Galerie Závodný. Maličko je cítit lehká nezkušenost s provozem kavárny, věřím že umělecky bude místo velmi hodnotné. Příště ochutnám kávu, salát. Třeba příští léto.