Oběd v ... Příčný řez

V Příčném řezu nejsem poprvé, ani naposledy. Dnes obědváme ve čtyřech já, JK a D. a I.. Tahle hospoda se stala jakýmsi kultovním místem setkávání naší nepočetné skupinky, slaví se tu úspěchy i porážky, ale nejčastěji sem zajdeme na oběd. Už samotný poetický název "příčný řez", Vám po tom, co vylezete ze sálu, máte hlad jak vlk, a žízeň jak Atakama, vyloudí úsměv na rtech.

Rozhodl jsem se zhodnotit jeden takový oběd. Moje pravidlo je jednoduché, platí i pro hospody které znám, a mám rád. Restaurace má většinou jen jednu šanci získat nebo ztratit hosta. Jediné jídlo rozhodne o tom, jestli se chcete někam vrátit nebo jestli ho pomluvíte i paní na autobusové zastávce.

Pokud si Vás podnik získá, leccos mu odpustíte, zvláště pokud se jedná o výjimečné excesy. V Řezu jsme jedli vícekrát, vždycky to bylo v pořádku, jídla skvěle připravená, nabídka samotná je pestrá, většinou nechybí jídlo jihoamerické kuchyně, rybka, salát. Nicméně tato konkrétní návštěva byla smutným příkladem toho jak se to nemusí povést, i když na vše dohlíží chef p. Bedlivý.

Stůl jsme měli rezervovaný pro dva, slečna servírka nám flexibilně nabídla stoleček pro čtyři. Hospoda je narvaná, tak to mám rád, z okolních stolečků se ozývá angličtina, čeština a bars jaká jiná hatmatilka. Nabídce dnes dominuje gyros. Vzhledem ke společnosti, se kterou objednám, jsou dva za tří strávníků rozhodnutí hned, I. ještě váhá nad rybkou, ale nakonec se také nechá zlákat krmí známou spíše z hladových oken noční Prahy.

Všichni si dáme polévku, hráškový krém s opraženou houskou. Ač ta kombinace divně zní, chutná výborně. Krém je sice trochu víc polévkoidní než krémový ale je dobře dochucený, jemný. Všichni už se těšíme na druhý chod. Při čekání vedeme diskusi o zdejším stylu výzdoby, pravděpodobné národnosti majitele, možnostech bydlení v Praze a okolí.

Jídlo které nam přinesou vypadá na první pohled v pořádku, jenže. Jenže všechno je studené. Kuřecí maso v gyrosu je studené. Placka je studená. Moje brambory jsou studené. Smažené žampiony jsou naopak docela přesmažené. Není to nedopatřením vystydlé, spíš záměrně servírované studené. Gyros není ze studeného masa, je z grilovaného. Těžko říct, kde se stala chyba. Bylo to tak šokující, že jsme se nezmohli ani na slovo. Navíc v hospodě, kam chodíte rádi, je těžké si postěžovat. Alespoň pro mě.

Z téhle návštěvy Řezu by žádné doporučení vzniknout nemohlo. Z předchozích návštěv však ano. Proto pokud se pohybujete v okolí Karlova náměstí, chcete zajít na dobrý oběd, v přiměřené porci (spíše větší) a za dobré peníze, zamiřte do Řezu. A pokuste si udělat rezervaci, přes oběd tu mívají narváno.

Oběd v ... Restaurace Masaryčka

Už si ani nepamatuji za jakých okolností jsme se poprvé ocitli s mou drahou JK v tomto restauračním zařízení, ale mám pocit, že v tom jistojistě hrál roli - hlad. Příhodně jsme se nacházeli nedaleko, vzdělávací systém nám určil destinaci na Praze 8, po skončení výuky nic nebránilo klidnému obědu. V době poledních menu mají v Masaryčce na výběr tři jídla a pizzu, jejíž výběr je limitován lístkem s pár výjimkami. 

Interiér této restaurace je plný rozporů. Ač na webu hrdě avizují moderní design skloubený s odkazy na tatíčka Masaryka, v praxi to moc nefunguje. Světle béžové stěny v kombinaci s cihlou. Nápisy výroků T.G. vyvedené Arialem. Židle s potahy splývajícími až na zem a akvárko na baru. Kočárky z první republiky a pec na pizzu. Ne, dohromady to skutečně moc nejde.

Další věc je zaměření na italskou A českou kuchyni. Kombinace, která Vás nutí se ptát : " Je to česká hospoda kde dělají pizzu, nebo pizzerie, kde dostanete i guláš?" Není to v pravdě ani jedno z toho, pokud bych musel vybrat, tak spíš to druhé. Lístek je hodně o italských jídlech, uprostřed je sekce "Česká klasika". Z toho se mi ježí zátylek.

Éru T.G. považuji za krásné, světlé období naší historie (skeptici a konspirátoři vykřikují jinou). Mám ji spojenu s noblesou, jemností, gentlemanstvím, poctivostí a pravostí. Nebát se a nekrást. Ach, synku synku. Pocity, které Vás dokáží rozplakat. Restaurace ve které sedím, toho moc takového nenabízí. Kromě pár obrázků, zmíněného kočárku a šicího stroje z první republiky, tu není nic atmosférického. Z rádia hraje Bonney M. Džbány ve kterých plavou kousky citrusů jsou omlácené. Číšník nás seřve za to, že jsme nezavřeli dveře. 

Správně, jídlo. Při první návštěvě je to pro JK pizza, pro mě vepřové zapečené s nivou a krokety. Pizza OK, normální standart, v polední nabídce je za 99 Kč. Upečou ji přímo před Vámi, v rámci možností je dobrá. Moje jídlo je stejně jako celý dojem z hospody  rozporuplné. Maso se skoro nedá ukrojit, jak je prorostlé, takže se připravuju na nejhorší, ale v puse je překvapivě jemné. Je zoufale maličké, navíc přesolené. Ona niva je slaná sama o sobě, pane kuchaři. Krokety z mrazáku. Celkově trojka jak vyšitá. 

Krušovice jsou dobré, mušketýr je správně vyvážená jedenáctka. Vodu v tom otřískaném džbánu dostanete zadarmo a automaticky.

Na stolku je nabídka kombinace kávy a desertu. Za 54 Kč nám na stole přibude sotva poloviční porce obvyklé velikosti dortíčku a dva bazény. Masaryk se musel obrátit v hrobě.

Při druhé návštěvě, kdy nás jde víc, je to ... úplně to samé. Jídla nejsou špatná, ale v poměru cena/výkon nejsou silná. Za stovku se dá najíst lépe i blíž centru. 

Pokud jste vášnivými obdivovateli prvorepublikové éry, T.G. Masaryka, gastronomie, a tak, do Masaryčky nemusíte. Pokud jste poblíž, máte chuť na docela ucházející pizzu, je to možnost volby.

Oběd v ... Pizzeria Grosseto

V sobotu před prací mě JK nechala na holičkách, byl jsem odsouzen k obědu v jednom. Po procházce, při které jsme potkali mladého psa, ztratili gerberu a nechali ujet tři metra, nastalo přemítání kam zajít, co ohodnotit. Ještě ve vlaku padlo rozhodnutí na Náměstí republiky, ale poslouchal jsem hudbu, četl knihu, takže žádný div a najednou vylézám ze stanice metra Náměstí Míru. Po tom, co jsem se dostatečně nasmál své zmatenosti, rozhlížím se po místě, kde bych pojedl zlehka. Čas kvapil, byl hlad.


Přes systém křižovatek, za který by se nemuseli stydět ani v Indii mi zasvitla naděje v podobě... Grosseta. Tolik opěvovaného, zmiňovaného. Pamatuju si, jednou s T. jsme dokonce šli na obět do onoho Grosseta , ale měli zavřeno (obědvat v deset ráno není u nás zvykem), takže zase nic.

Mrazivý vítr vál, vzal jsem za madlo. Ocitl jsem se v místnosti velké, ne však dost velké, aby pojala všechny obědvající. Zázrakem zrovna někdo odešel. Můj stolek byl situován mezi dva stylové staříky a rodinku s dcerkou. Abych byl upřímný, restaurace byla na první, i na druhý pohled docela o ničem. Otřesné, "stylové" malůvky na zdi, pán uvaděč s cedulkama reservé zastrčenýma v zadní kapse levných jeansů, narváno, křik. Jeden velký prostor. Coloseum je coloseum, žádný z těchto neduhů nepěstuje.


Usazen, začínám se zajímat o pití. Nechtěl jsem si dávat pivo, tohle klišé se budu snažit co nejvíce i nadále omezit. K pizze to ani není zvlášť vhodná kombinace. Chtěl jsem něco čeho bych se napil, a zároveň to nestálo jako malý oběd někde na periferii. Záchrana byla paradoxně v tom, že pivo je tu drahé jako svíčka, takže v podobné cenové hladině (30Kč) máte na výběr spoustu věcí. Zvolil jsem citronádu. V jednoduchosti je krása, peněz nikdy není nazbyt. To ovlivnilo mou volbu jídla, dívám si prostě Pizza Margarita.

K čekání mi přinesli kopeček bylinkového másla, tři potrhané kolečka varianty na ciabattu. Máslo bylo mdlé, ciabatta potrhaná. Pak přišla citronáda, bláhově jsem ani netřepal, ani nemíchal a rovnou se napil. Další chyba. Citrónová voda s cukrem, nic moc. Docela jsem se těšil na tu pizzu, aby ta trojice byla kompletní, já mohl odejít vrcholně znechucen. Škandál se naštěstí nekonal.

Pizza která přibyla na mém stole v rekordním čase (vzhledem k přeplněnosti lokálu) byla výborná. Lze namítnout, že na placce s rajčaty, sýrem a bazalkou není co zkazit, ale věřte mi, je. Tady to proběhlo naopak k veškeré spokojenosti, chuť byla plná, mírně štiplavá (ano rajčata, ne protlak), sýr mozzarelka, bazalka čerstvá, mohla být nasekaná. Jako jedna z nemnoha pizz se dala pohodlně krájet nožem, žádné zápasy za zvuků skřípání kovu o talíř. Pizza vyžehlila snad i tu citronádu.

Najedl jsem se, za sto šede toho bylo docela dost. Personál tu kmitá jako dobře promazaný strojek. Všechno bylo rychle. Rozhodně sem zajdu ještě na menu, abych se přesvědčil, že si nedávají záležet jen v sobotu. Obsazenost svědčí o opaku, ale to prověřování má něco do sebe.

Za sebe Grosseto tedy ano, na nenáročné obědy, zastavení v místech, kde jste původně nechtěli být a tak podobně.A pamatujte, toalety jsou "hned z pecí".

Večeře v ... Restaurace Antal

Pondělí se ukázalo býti ideálním dnem na malý výlet do hospody. Praha 4 mě ze zjevných důvodů přitahuje čím dál víc, takže když T. rozhodl, že "zajdeme do Antalky", nebylo už skutečně co řešit. Sraz byl na Budějovické odkud je hospoda Antal, co by kamenem dohodil resp. hned jak vycupkáte z metra.

Ratejna je to impozantní, lehce pod dvě stě míst k sezení plus v letním období zahrádka zvící velikosti dalších sedmdesáti míst. Dneska je hnusně, fouká a česká zima nezima zase obtěžuje. V lokále je útulno, sedáme si na poslední volná místa. Většinou tady mají plno. 

Prochází kolem nás číšník, houknu: "Dvě piva!". Jeho jedinou odpovědí je jakýsi pazvuk "ehhmedjjj". Na tomhle by pánové ostřílení matadoři, sežrali jsme moudrost světa, ke všem hostům se chováme jak k štamgastům v páte cenové, mohli zapracovat.

Po pár pivech dostaneme hlad, jak už to tak v osm večer bývá. T. si objedná klasický smažák, já si dám grilovaná játra. Obě jídla jsou ucházející, játra za 125 jsou velká, šťavnatá, grillovaná. Ve skutečnosti jsou velká jak ze zmutované krávy. Směšná ozdoba z mrkve a pár snítek rukola-like zelené trávy jsou tak trochu navíc.

Antal je obrovská hospoda, kde točí plzeň z tanku. Stojí tu 36 Ká, chutná tak nějak ekvivalentně. Na webu je několikrát zmíněno, že zdejší obsluha pípy ovládá magické umění natočení piva na jeden zátah zvaný "hladinka". V nápojáku je dokonce výslovně uvedeno - pivo se točí "na hladinku" nebo nadvakrát. Zajímalo by mě jak by se obtloustlý vousáč tvářil, kdybych si objednal plzeň, "ale nadvakrát prosím." Praktikují tu také jeden velmi příjemný postup. Když dopijíte, už Vám na stůl přistane bez řečí další plznička. To se mi líbí!

Manýry obsluhy už jsme probrali, co mě fascinuje jsou záchody, čůráte do skleněného korýtka, umyjete si ruce ve skleněném korýtku (ne tom samém), a navrch všechna elektronická sanitární technika funguje, oh yeah bejby!

Platit můžete všelijak, nemají problém s kartou, stravenkama. Hospoda s dobrým pivem na příznivém místě je to na co Antal vsází, co mu vychází. Obsazenost je veliká, rezervace přijímají jen ve vyhrazených hodinách. Tak šup na plzeň.

Oběd v ... Hospůdka "CIHELNA"

V novém roce se opět hlásím. S novou porcí zábavy při ochutnávání, propírání, hodnocení hospod a vín, tak jak to máte všichni rádi. Ehm... asi.

Volba zařízení tentokrát přišla od mé drahé JK. Už před Vánocemi jsme měli spadeno na argentinské steaky. Jednalo se o dva steaky s fazolkami, omáčkou a přílohou. JK toto jídlo koupila dopředu na slevovém portálu. Nedávno jsem četl o tom, jak se hosté cítí nesví, ukazujíce servírce potištěný papír místo peněz. Při objednání přes telefon jsou nemilovaní a nechtění. Psychologie těchto slev je mocná, škrtnuté čtyřciferné částky lákají všechny hosty. Provozovatelům se to vyplácí, dostanou reklamu "zdarma", skutečný zisk z tohoto typu nabídky je přinejmenším sporný. Bavil jsem se s člověkem z oboru, který jaksi samozřejmě poznamenal, že dobré podniky slevomaty nepotřebují. Naprosto souhlasím. Každopádně jste host, mělo by být úplně fuk, jak nebo kolik za nabízenou službu platíte. Plánoval jsem ještě víc než kdy dřív sledovat přístup obsluhy a kvalitu jídla. Jako bych kdy dělal něco jiného.

Hospoda, která má v názvu "hospůdka", ve mě vzbuzuje podvědomé obavy. Můj odpor ke kýčové lidovosti je všeobecně znám, tahle zdrobnělina mi ho evokuje bezezbytku. Voucher byl však koupený, rezervace udělaná, hlad veliký. Naš cíl se nachází na ulici Grafická, kousek od zastávky Bertramka, tedy v podstatě na Andělu. Jak rapuje James Cole : "Bertramka, Anděl, Klamovka, Zvon, pozdrav první, odpoví ti i strom." Ve skutečností Vás po výstupu z tramvaje přivítá hřbitov, odkud žádné pozdravy nepřijdou, zbytek okolí se tváří jako slušnější ghetto, herny, zastavárny, nonstop.

Místo jsme našli rychle, pro jistotu. Ve dvoře malá stříška, pár schůdků dolů. Jediná místnost klenutá cihlovým stropem, zařízená ve stylu country. Z repráků rádio Country, jeden z mála mínusů celé návštěvy. Prostory miniaturní, stěží se sem posadí třicet lidí. Všude na stolech jsou rezervace, dokonce na dva časy- odpoledne a večer. Praha miluje steaky, chce se mi vykřiknout.

Obsluha, kterou tvoří mladá servírka, nás posadí na pódijko ke klavíru. Místa tu moc není, odevšad na Vás zhlížejí tretky dotvářející "country" styl hospody, stará žehlička, zaprášená panenka, wifi router. Z repráků pořád to country.

Přijde mi to obsolentní, ale dáme si pivo. JK malou desítku, já velkou dvanáctku. Čepují tu Svijany. Pivo je jak má být, desítka svěžejší, čerstvější, dvanáctka hutná, mírně zaprděná. 

Čekání na slevomatové steaky nám ubíhá v příjemném rozhovoru, slečna se pořád chodí ptát jestli máme všechno. Máme, teda až na ty steaky. Ve chvíli kdy mi sepne má dvacetipětiminutová minutka, začnu se rozhlížet po tom jídle. Tady se nese, přesně na čas. Co nám přistane na stole, je ohromující. Nečekal jsem to. 

Normálně by mě zaujaly talíře z Ikea, pískovaná nejlevnější řada, navíc obdélníkové. Příbory už taky pamatují minimálně tolik, co žehlička na piánu. Na takovém nádobí nečekáte flákotu, která má půl libry. Nevermind. Nádherný kus masa, skutečná krychle. Mám obavy o propečenost, přemýšlím jaký pojídací přístup zvolit. Rozhodnu se celý ten kus rozkrojit napůl. Uvědomím si, že se nás nikdo nezeptal, jak to chceme propečené. Rozkrojím a žasnu. Maso je šťavnaté, propečené na medium. Má pevnou strukturu, je dobře dochucené. Vynikající steak. Fazolky zdatně sekundují, je nicméně jasné, že hrají druhé housle. Hranolky nestojí za řeč, standart, nic víc. Omáčka je tmavý kečup, možná s trochou koření. Znovu se vrátím k masu, mile překvapilo. Za normální cenu (249 Kč) bych si ho dal s klidem.

Servírka nepřestává dorážet s dotazy, jestli máme všechno. Možná fotím moc okatě. Zaplatíme pití a zvedáme se. Stálo to za to, minimálně v Cihelně se chovají k hostům se slevou plnocenně, kvalita jídla je velmi dobrá. Pokud Vám vyhovuje prostředí divokého západu, rádi Svijany a steak, doporučuji.