Večeře v ... Hospůdka Na Hvězdě

Ok, je potřeba být shovívavý a trpělivý. Tyhle vlastnosti uplatníte, pokud půjdete na Hvězdu, třeba se projít, nebo jen tak, dostanete žízeň a zastavíte se v téhle putyce. Hospůdkas na Hvězdě nevypadá dvakrát lákavě ani z venku, ani zevnitř. Pocestnému znavenému však zahrádka před posprejovanou budovou připomene onu pověstnou oázu. Neobsluhuje se na ni. Což je vzhledem k zaměstnanému personálu plus.Vkročíce do špeluňky, naskytne se Vám obraz silně unuděného, neupraveného muže neurčitého věku, jak čte za barem noviny. Nemá drobné, jídlo Vám ven ROZHODNĚ odnést nedovolí, prostě jste mu na obtíž. Je unavený a strhaný. To je docela škoda.

Sedíme a pijeme zdejší neoslnivou desítku. Není ani dobře vychlazená, nemá jiskru, postrádá svěžest a lehkost ideální čepované desítky. Kofola, kterou konzumuje ML stojí 28 Ká za čtyři deci. No z levného tu nejsou. Týden  zpátky jsme tu měli nefiltrované, které bylo pod míru, drahé jako všude. Ale bylo výrazně lepší, než ta desítka.

Konečně se přesuneme dovnitř, abychom ochutnali skvosty místní kuchyně. Mají tu kromě normální nabídky, kterou vaří stále ( na webu prezentované jako "jídelák" ), cosi jako jídla z rychlého občerstvení - hamburgery, fajitas, saláty. K těmto jídlům si můžete za desetikačku objednat hranolky. Na tato jídla jsme se zaměřili. Já jsem si po nedlouhém uvažování objednal smažák v bulce, na který už mám dlouho chuť. JK si dala pro změnu salát.

Začnu svým jídlem, které bylo zklamáním na druhou. Hranolky OK, vyloženě normální, neosolené, ale nepřesmažené. Hlavní objekt na talíři byl vyloženě smutný. Malá houstička, v ní tenký smažák, list salátu a neochucená majonéza. Žádná další zelenina, žádné koření, žádný bonus. Za 79 čekáte jinou porci jiného stylu. Salát byl překvapivě dobře ochucený, s jablky a vlašskými ořechy. Zbytek nakrájená zelenina, občas kousek ne úplně vábně vypadající. Očistit zeleninu je zde zjevně taky vážnější problém.

Nechali jsme tu spoustu peněz za velmi plytký zážitek. V podtatě by nešlo ani o ten zážitek jako o to otřesné jídlo. V kombinaci s obsluhou, která v podstatě nefunguje, prostředím, které nevábí, hospoda Na Hvězdě moc neoslnila. Skutečně je asi nejlepší stavit se tady na pivko na zahrádku, sám si ho naservírovat, jít pryč.

Oběd v ... Knajpa

"Studijní pobyt" v Londýnské se chýlil ke konci, hladu ale neubylo, a hned naproti předchozí recenzované zastávce stojí další hospoda. Láká sympatickou cenou za menu 89 Ká. Když si to všechno vezmete s sebou, ušetříte deset kaček, nemluvě o práci paní myčky a paní servírky. Podle jejich přístupu Vám budou obě nejspíše vděčné. Protože nebydlíme s JK v Londýnské, sedli jsme si s touhou najíst se na zahrádce, s pivkem, na sluníčku. Zahrádka je to prostorná, jsou na ni jen tři stoly, takže nedostatek místa nehrozí.

Kolem dvanácté je tu docela prázdno. Usadíme se u vyšší třídy zahradního nábytku zn. kov. Židle jsou pohodlné, stůl prostorný jak letenská pláň. Opět se opakuje příběh s tabulí, kde je tentokrát méně roztřeseným písmem vypsána nabídka. JK jásá, opět je v nabídce salát, tentokrát z lososem. Já bych si dal všechno nebo nic, nakonec se rozhodnu poradit se s obsluhou. I když tohle dělám už dlouho, pořád si nechci připustit, že v zařízeních tohoto typu je to začátečnická chyba.

Desítku nemají resp. jen černou. Dám si tedy velkopopovickou jedenáct říznutou oním černým. JK si dá malé. Když je na stole pití objednávám salát pro slečnu. Zkusím vyrukovat s otázkou : "Co byste mi doporučila Vy?". Po několika nervózních pohledech stranou a znechuceném šklebu se mi dostane naprosto správné odpovědi : " Já nevím co Vám chutná!" Inu, kdo se moc ptá, ten se moc dozví. Zkusím to ještě s "ochutnala jste ta jídla?" na niž následuji již klasika v podobě "všechno je dobré". Takže si vyberu kuřecí plátky s rokfórovou omáčkou.

Exteriér hospody nepůsobí výjimečně, spíš je to oplocený kus chodníku. Jak se ale začne plnit hosty, je vidět, že léto je na cestě. A už je to tady. Jídlo vypadá na talíři docela hezky. Je fakt, že u salátu to s lososem nepřeháněli, spíš to podcenili, takže místo salátu s lososem by možná napříště úplně stačilo nabízet zeleninový salát.

Nejvíc jsem zklamaný ze svého jídla. Kuře jako takové nedochucené, omáčka z pytlíku, rokfór neviděla ani z rychlíku. Nemastné, neslané, nijaké. Navíc porcička spíš poloviční.

Když nad tím tak přemýšlím, nevím proč jsem od restaurace, která se jmenuje "knajpa" čekal nějaká kouzla. Vlastně nečekal, ale to co jsem dostal bylo průměrné, až pod. To mluvím o jídle, obsluha by zasloužila kurz asertivity nebo alespoň základních číšnických frází. Pokud bych měl srovnávat nesrovnatelné, rozhodně bych znova zašel naproti, radši než sem.

Oběd v ... Don Ciccio

(Tento úvod jsem napsal po čtrnáctidenní bloggerské odmlce.) Po kratší přestávce začaly svrbět prsty. Něco napsat, stvořit, předat dál. Jak rapuje nedostižný Kato : "Kde si byl, cos tam viděl, a přihoď taky trochu toho koření...", no nebo prostě nějak tak. Odmlka nebyla způsobena ani tak nedostatkem zážitků, naopak právě jejich přemíra plus spousta jiných povinností, mě zaháněli od psaní a rozplývání se. Většinou to tedy byly rozplývavé zážitky, třeba se k nim někdy ještě vrátím. Dnes jsem poobědval s JK v restauraci, která nemá ani své webovky, není na google maps, je nová, vypulírovaná jak dětské tvářičky, zvouce k ochutnání originálního mixu středomořské kuchyně. Takových restaurací je v Praze jako právě vyvrhnutých ryb na trhu v Belfastu, tak proč zrovna Don Ciccio?

Jednoduše protože byla nejblíž, padnul nám na ni zrak. Na vínově rudé zahrádce, která ještě dozná nejspíše změn, stojí pár stolků příkladně jednoduše prostřených. Ve dveřích stojí číšník, od pohledu středomořec a úsměvem nás zve dál. Na tabuli vedle vchodu jsou roztřeseným písmem prezentována tři jídla polední nabídky. JK se cestou sem neustále dožadovala salátu, a ten byl hned jako první na řadě, takže to nám usnadnilo rozhodování ještě víc. Jsme usazeni.

Na stole je jen celotýdenní nabídka jídel, lístek nikde. Na dotaz, co si dáme k pití, proto obezřetně odpovídám také otázkou. Velká voda by asi byla, ale má nejdražší to žene ještě víc do krajnosti, řekne si o vodu z kohoutku. K mému milému překvapení je nám vyhověno, dostaneme dvě sklenice vody, což k tomuhle obědu bude bohatě stačit.

Nabídka je cenově jednotná celý týden, odstupňovaná tak, že je Vám v podstatě jedno co si vyberete. Vždy je to polévka a jídlo, tři druhy polévek, tři druhy jídel. Menu stojí buď 119, 129 nebo 149 Ká. JK si objedná rajskou polévku s řeckým salátem, já si dám kuřecí vývar a pleskavicu s pečenými bramborami.

Zatímco nám čas čekání příjemně plyne na sluncem zalité zahrádce, pomalu se začnou trousit další hosté, dvě postarší Francouzsky, bussinesmani v obleku kouřící drahé cigarety. Mám na sobě košili, JK jako vždy vypadá úchvatně, takže se sem vlastně docela hodíme. 

Polévky, které nám jsou přineseny, jsou vynikající. Rajská podle soudu JK nemá chybu, já se svým vývarem nezůstávám v kladném hodnocení pozadu. Silný vývar je podpořen celerem, mrkví na velká kolečka, vše korunují kousky kuřecího. Poctivé jídlo, jen jejich cena samostatně kolem 80 Kč je docela vysoká, ale pravda je, že Londýnská ulice nepatří k levnějším částem města. Myslím tím úžasně působící architekturu a vozy které jsou zaparkované u chodníku. Tady tak žít.

Salát který se dostaví v zápětí je, inu, poctivý salát, sýr, salát, rajčata, mám pocit, že jsem zahlédl i nakládanou minikukuřičku. Dochucovadla dostaneme, všechno jsou to IGT výrobky, kvalita víceméně zaručena. Moje Pleskavica je taktéž skvělá. Muž u vedlejšího stolu se ptá, co to je, ta Pleskavica, číšník prostě odpoví : "Burger". PLJeskavica jak zní originální přepis do latinky, je skutečně cosi jako balkánský hamburger. Dělá se většinou ze směsi mas, kde by dvě třetiny měly být ze skopového. A pak samozřejmě tuny čubrici, neboli saturajky. Každopádně moje zamilované mleté maso tento pokrm favorizuje okamžitě. Pleskavica, jak ji podávají u Dona Ciccia, je dobře propečená, šťavnatá i okořeněná, dokonce se kuchaři podařila najít míra s čubricou, takže ji nebudu cítit ještě dva dny. K tomu sladké brambory, přemrzlé, ale jaksi se hodící k šťavnatosti masa. Kousek čerstvého rajčete.

Návštěva tohoto líhnoucího se podniku byla moc příjemná. Vevnitř jsem nebyl, ale JK byla nadšená z výletu na toaletu, takže prostředí bude přinejmenším příjemné. Ceny se dají ustát, pokud jdete jako my na polední menu. Jednoznačně podnik, který stojí za to navštívit.

Hodspůdka Na Hradbách

Není nic krásnějšího, než propuknutí jara. Jaro jako takové nemám moc rád, když však povolí sevření zimy, slunce svítí, hned je na světě veseleji. Začátek jako ze slohové práce čtvrťáka na téma : Co se děje za oknem, ale líp to prostě napsat asi nejde. Aneb všechno, co jsem se naučil dřív, budu potřebovat teď, později.

Procházka po Vyšehradě v tomto období je klasika, snad by šla zařadit mezi nějaká velká dědictví. Ne jen Vyšehrad samotný, jeho zákoutí a trávníčky, lavičky a stromy, ale i ten pocit chození po místě, kde se toho tolik stalo. S JK jsme se rozhodli, že sezení ve studovně tomuto pocitu může jen stěží konkurovat, vydali jsme se na vzduch. Včera jsme ještě brázdili alpské svahy, dnes cupitáme po kočičích hlavách staré Prahy. Jaký zvláštní svět.

Po krátkém cupitání byl čas na občerstvení. Tuhle hospodu už jsem jednou navštívil, ale zrovna zavírali, nebyl čas na hrdinství, takže jsme si ji vůbec neužili. Dnes to bylo něco jiného, zrovna otvírali a i když na sezení venku je pořád ještě trochu chladno, riskli jsme to. Samotná hospoda je smradlavý pajzlík, v jednom rohu se vypráví oplzlé vtipy, v druhém točí pivo, v předsálí výrostci kalí fotbálek. Objednal jsem si desítku, moje milá svařák, který, řekněme si to upřímně, nebyl připraven právě s ohledem na maximální požitek z nápoje. Skupinka od vtipů se na nás povzbudivě zubila, celé to stálo pade, nebylo nad čím plakat. To pravé kouzlo bylo dokončeno východem z místnosti na docela velkou pláňku, po které jsou rozesety stoly na sezení, dětské hřiště, v teplejších měsících i náruživější konzumenti.

Místa je dost, navíc celé prostranství je lemováno vyvýšeným valem. Zde jsou v pravitelných rozestupech umístěny lavičky s výhledem na Nusle. S nádherným výhledem, dechberoucí scenérií na kus Prahy. Stačí tu prostě sedět, užívat si scény, příjemné společnosti milované osoby, rázem na všechno zapomenete. Na povinnosti, zlomenou kost v těle, starosti s nájmem, prostě na cokoli.

Tuhle procházku si udělejte. Udělá Vám dobře nejen na duši.

Oběd v ... BEAS Vegetarian Dhaba vs. Jídelna a restaurace Zelený pruh

V uplynulém týdnu jsme s JK navštívili dvě místa hromadného stravování, která, sdíleje společný status jídelen, nabízela každá něco naprosto unikátně jiného. Za v podstatě stejné peníze jsme se naprosto jinak najedli, celý čas oběda si úplně jinak užili. Nicméně popořádku.

První jsme navštívili BEAS, tak jí taky začnu. Tato restaurace patří do "sítě" pražských vegeteriánských jídelen, které jsou rozesety po centru metropole. Dhaba znamená jídelna nebo nonstop otevřená restaurace, v Indii a Pakistánu většinou situovaná při benzínce. Když jsme lehce po půl dvanácté vešli, jídelna byla téměř prázdná. Během dvaceti minut však praskala ve švech a my, pojídajíce indické speciality, jsme si notovali, jak jsme to pěkně stihli. Zpátky na začátek. Jako v každé správné jídelně si vezmete tác, příbory. Vyberete si na co máte chuť. Nabídka je jednoduchá - malý talíř, velký talíř, talíř všech chutí. Je to až takhle prosté. Buď máte malý hlad nebo velký hlad nebo chcete ochutnat všechno. Jakmile se rozhodnete, začnete konverzaci s osobou Vás obsluhující, která vypadá asi takto :
"Ochucenou nebo normální rýži?"

"...vaše odpověď..."

"Cizrnu nebo Mungo?"

"...vaše odpověď..."

"Třesky nebo Plesky?" 

"Určitě Plesky, prosím!"

Výsledkem této diskuse je naplněné plato jídlem dle vašich tužeb a momentální nabídky, posouváme se dál.

Kolem vitrín nacpaných kelímky s nápojem lasi, kousky sladké halvy a baklavy, vařeným křeččím pohledem,  až k pokladně. Paní Vám to pěkně spočítá, vy zaplatíte. Normál jídelna. Na stolech jsou připravené kovové džbány s vodou, která je k dispozici zdarma co hrdlo ráčí. Kolem nás ce cpou jak alternativněji založené studentky Filozofické fakulty, tak kravaťáci, dvě důchodkyně, maminka s dítětem. Alespoň pro mě nepopiratelný znak kvality a oblíbenosti místa.

K jídlu - tenhle styl mi vyhovuje. Mám rád zeleninu, rýži, omáčkovitou konzistenci jídla. Při této konkrétní návštěvě jsem měl na talíři rýži ochucenou neznámým kořením, mungo klíčky, zeleninový salát, takový ten indický dresink, vynikající polévku, cuketu v omáčce a sladké cosi v pudinku. V jednom rožku se krčila ohavně chutnající "věc", těžko říct co to bylo, chutnalo to zároveň kysele, pálivě, ba dokonce hořce. Zdali to byl záměr se už nikdy nedozvím, drahá JK to zhltla a podivně se při tom usmívala. Na jejím talíři byla ještě navíc cizrna, míchaná pečená zelenina, místo zeleninového salátu ovocný. 

Jako dezert jsem nám koupil malý čtvereček mrkvové baklavy, která nebýt toho, že stála vyděračských 25 Ká, byla vynikající. 

Návštěvu BEAS lze tedy jen a jen doporučit, menu se liší tím co dostanete, cenou už tolik ne (např. rozdíl mezi velkým a malým talířem je 10 Kč). Jen si dejte pozor, ať přijdete včas nebo s sebou máte alespoň pět kantiček.

Jako druhá přichází na řadu Jídelna a restaurace Zelený pruh. Tady už to tak slavné nebude. 

Po tom co jsme toho dne skončili naši výuku v terénu, zbývalo nám ještě spoustu času na jídlo. Návrhů padlo několik, ale i přes nechuť JK, jsem před prověřenými známými místy prosadil neznámou jídelnu poblíž místa naší rozhodovací diskuse. Lákavé poutače s vyobrazením steaku udělali své, jsem jen člověk. 

Při vstupu jsem začínal tušit nějakou levotu, kam couvnout však nebylo. Nad výdejnou hrdě visí tabule s denní nabídkou. Ta se snaží být přívětivá ke všem, najdete mezi jídly i jedno bez masa. Při naší návštěvě to naneštěstí byla "smažená zelenina", radši nebudu rozjímat nad tím, co bych dostal na talíř. Ostatní jídla mě zaujala stejnou měrou - segedin, halušky, koprovka... JK se znechuceně rozhodla pro polévku a salát. Já požádal o segedin. Osoba za pultem mi připomněla "paní kuchařku" jídelny dětských let. Ta se alespoň ptala kolik chci knedlíků. Tady jsem přesně v duchu tržního hospodářství dostal čtyři. Nevadí. JK jsem omluvně natočil dvojdecku grepového džusu za 19 Ká, přesunuje se k pokladně. Naše jídla stála dohromady 180 a dalo se platit kartou. Po sem, jakž takž.

Prostředí se nedá označit za přívětivé. Rozlehlé bludiště různých vydlážděných, odosobněných místností vyvolává pocit zmatenosti. Interiér se pokouší působit dojmem designovosti, daří se mu spíš lacinost. Jídlo taky nestálo za moc. Maso v guláši chutnalo nezdravě, netroufám si odhadnout, co před přípravou zažilo. Knedlíky kupované, vodově rozňahňané. Salát si JK namíchala dobrý. Polévka ze zmraženého špenátu opět neohromila, působila řídce, nastavovaně. Jediný světlý bod byl ten džus. Nebyl ani moc sladký, ani moc hořký, byl zkrátka akorát. No za cenu litrové krabice v obchodě se není čemu divit.

Návštěvu jídelny na Zeleném pruhu tedy úplně doporučit nejde. Za stejné peníze jako v BEAS dostanete čtvrtinovou kvalitu jídla a poloviční kvalitu prostředí. Je ještě co zlepšovat, zjevně to není o penězích, ale o nápadech, píli a oddanosti kvalitě.

Díky všem jídelnářům!