Oběd v ... Don Ciccio

(Tento úvod jsem napsal po čtrnáctidenní bloggerské odmlce.) Po kratší přestávce začaly svrbět prsty. Něco napsat, stvořit, předat dál. Jak rapuje nedostižný Kato : "Kde si byl, cos tam viděl, a přihoď taky trochu toho koření...", no nebo prostě nějak tak. Odmlka nebyla způsobena ani tak nedostatkem zážitků, naopak právě jejich přemíra plus spousta jiných povinností, mě zaháněli od psaní a rozplývání se. Většinou to tedy byly rozplývavé zážitky, třeba se k nim někdy ještě vrátím. Dnes jsem poobědval s JK v restauraci, která nemá ani své webovky, není na google maps, je nová, vypulírovaná jak dětské tvářičky, zvouce k ochutnání originálního mixu středomořské kuchyně. Takových restaurací je v Praze jako právě vyvrhnutých ryb na trhu v Belfastu, tak proč zrovna Don Ciccio?

Jednoduše protože byla nejblíž, padnul nám na ni zrak. Na vínově rudé zahrádce, která ještě dozná nejspíše změn, stojí pár stolků příkladně jednoduše prostřených. Ve dveřích stojí číšník, od pohledu středomořec a úsměvem nás zve dál. Na tabuli vedle vchodu jsou roztřeseným písmem prezentována tři jídla polední nabídky. JK se cestou sem neustále dožadovala salátu, a ten byl hned jako první na řadě, takže to nám usnadnilo rozhodování ještě víc. Jsme usazeni.

Na stole je jen celotýdenní nabídka jídel, lístek nikde. Na dotaz, co si dáme k pití, proto obezřetně odpovídám také otázkou. Velká voda by asi byla, ale má nejdražší to žene ještě víc do krajnosti, řekne si o vodu z kohoutku. K mému milému překvapení je nám vyhověno, dostaneme dvě sklenice vody, což k tomuhle obědu bude bohatě stačit.

Nabídka je cenově jednotná celý týden, odstupňovaná tak, že je Vám v podstatě jedno co si vyberete. Vždy je to polévka a jídlo, tři druhy polévek, tři druhy jídel. Menu stojí buď 119, 129 nebo 149 Ká. JK si objedná rajskou polévku s řeckým salátem, já si dám kuřecí vývar a pleskavicu s pečenými bramborami.

Zatímco nám čas čekání příjemně plyne na sluncem zalité zahrádce, pomalu se začnou trousit další hosté, dvě postarší Francouzsky, bussinesmani v obleku kouřící drahé cigarety. Mám na sobě košili, JK jako vždy vypadá úchvatně, takže se sem vlastně docela hodíme. 

Polévky, které nám jsou přineseny, jsou vynikající. Rajská podle soudu JK nemá chybu, já se svým vývarem nezůstávám v kladném hodnocení pozadu. Silný vývar je podpořen celerem, mrkví na velká kolečka, vše korunují kousky kuřecího. Poctivé jídlo, jen jejich cena samostatně kolem 80 Kč je docela vysoká, ale pravda je, že Londýnská ulice nepatří k levnějším částem města. Myslím tím úžasně působící architekturu a vozy které jsou zaparkované u chodníku. Tady tak žít.

Salát který se dostaví v zápětí je, inu, poctivý salát, sýr, salát, rajčata, mám pocit, že jsem zahlédl i nakládanou minikukuřičku. Dochucovadla dostaneme, všechno jsou to IGT výrobky, kvalita víceméně zaručena. Moje Pleskavica je taktéž skvělá. Muž u vedlejšího stolu se ptá, co to je, ta Pleskavica, číšník prostě odpoví : "Burger". PLJeskavica jak zní originální přepis do latinky, je skutečně cosi jako balkánský hamburger. Dělá se většinou ze směsi mas, kde by dvě třetiny měly být ze skopového. A pak samozřejmě tuny čubrici, neboli saturajky. Každopádně moje zamilované mleté maso tento pokrm favorizuje okamžitě. Pleskavica, jak ji podávají u Dona Ciccia, je dobře propečená, šťavnatá i okořeněná, dokonce se kuchaři podařila najít míra s čubricou, takže ji nebudu cítit ještě dva dny. K tomu sladké brambory, přemrzlé, ale jaksi se hodící k šťavnatosti masa. Kousek čerstvého rajčete.

Návštěva tohoto líhnoucího se podniku byla moc příjemná. Vevnitř jsem nebyl, ale JK byla nadšená z výletu na toaletu, takže prostředí bude přinejmenším příjemné. Ceny se dají ustát, pokud jdete jako my na polední menu. Jednoznačně podnik, který stojí za to navštívit.