Degustation ... Vinné sklepy Kutná Hora s.r.o.

Docela jsem váhal, jestli vůbec o této akci psát. Proběhla ve středu, byla to klasická prezentace vinařství. Připraveno bylo monstrózních dvacet vzorků. Důvod mých rozpaků spočívá v tom, jak to celé probíhalo.

Fakta jsou taková : Vinařství hospodaří na 52 ha vlastních vinic ve vinařské oblasti Čechy, podoblast Mělnická. Vinařství má bio certifikaci. Ve zbytku bych mohl popisovat jak se ve vinařství respektuje příroda, pracuje se biodynamicky, používají se výluhy z bylin a tak. Nebudu.

Důvod proč nechci mluvit o tom, co všechno tohle vinařství "umí" je prostý - ne úplně všemu věřím. Ve vinařství jsem nebyl, neviděl jsem na vlastní oči, soudím jen na základě vystupování pan Rudolfa, ředitele a čtvrtinového majitele tohoto vinařství.

Pan Rudolf se hodně odvolává na historii, na to že vinařství v Kutné Hoře se datuje na počátek 12. století. Další věc kterou zdůrazňuje je přírodní, poctivá práce (" kterou už všichni ti staří vinaři zapomněli, nebo ji nikdy ani neuměli"). Pracuje s fázemi měsíce, s homeopatií, alopatií a kdoví jakou jinou patií. Má certifikované bio ovce. Dělá Muller Thurgau v sudech typu barrique.

Hodně z toho zní zajímavě, ale tato nálepka mi nesedí k někomu kdo v jedné větě dodá..." no tohle je takový moderně dělaný víno, kdyby bylo na mě já bych ho nedělal, ale...". K moravským vinařům, kteří když v Kutné Hoře už dělali špičková vína, ještě ani neuměli číst, se staví také docela kriticky. Údajně neví, jaké mají ve vinohradech půdy, vůbec vlastně skoro nic neví. V následující větě ale vyjmenovává jako své mentory pana Valihracha, prof. Krause, pana Michlovského.

Vždycky jsem si myslel, že vinaři kteří chtějí dělat "bio" to myslí to vážně, dělají, všechno naplno. Je jasné, že pan Rudolfský mi úplně nepadl do noty, ale snažil jsem se být objektivní jak jen to šlo, jak v diskusi s ním, tak v tom co sem přináším.

Další věc jsou vína. Vzorků bylo dvacet a tak napíšu poznámky jen k některým z nich. Nejprve je shrnu. Červená vína mě mile překvapila. Byla plná, pitelná a zajímavá. Co mě zklamalo byla bílá a růžová vína. Přes všechnu snahu mi až na jednu výjimku přišla plochá, fádní nebo naopak vyhrocená, nepitelná. Zde jsou tedy slíbené poznámky.

Výběr z bílých vín


Sekt Stanislav jakostní (kupáž ročníků a odrůd RR, CH, RŠ)
- aromaticky subtilní, bez výraznějších tónů, v chuti hrubší, krátké, lehké, avizovaná nazrálost chybí, nízká kyselina

Muller Thurgau 2010
- komplexnější aromatika květin, ovoce, citrusy, v chuti výrazná hořkost, kratší, neharmonické

Ryzlink Rýnský 2008
- ve vůni kopr, až koprová omáčka, plošší, prázdné, náznak kyseliny, zase hořčina, nezralost, zelenavý tón

Výběr z červených vín


Svatovavřinecké 2009
- nižší barevnost, aroma malin, ostružin, v chuti fijalky, výrazná příjemná tříslovina, víno působí solidně a pevně

Svatovavřinecké 2007 sur lie
- brisknější, lehčí nos, zelenější, výraznější tříslovina, dlouze pitelné víno

Rulandské modré 2006
- těžké, plné, hutné, v chuti dominují třísloviny a další typické tóny pinotů, víno je adstringentní

Svatovavřinecké + Rulandské modré (cuvée Barborka)
- víno dlouho kvasilo, je svěží, třešňovo-jahodové aroma, středně dlouhá dochuť, hezká kyselina, v dochuti švestky, opět docela adstringentní



Ať už je pravda kdekoli, stojí si ta vína ochutnat, už jen z toho důvodu že jsou naprosto raritní. Většina lidí nemá ani ponětí, že se v Kutné hoře dělá víno, a ani těch pár ocenění, které vinařství posbíralo, to zatím nenapravilo. Přeji jen vzrůstající kvalitu, pokoru a touhu být si upřímní!

Oběd v ... Mlsná koza

Sobota byl den stvořený pro úspěšné složení masérské a saunérské zkoušky. Po takovém masírování Vám pěkně vyhládne. I když jsem v testu poslušně uvedl, že po masáži, či sauně, se není vhodné napchat jak z řetězu utržený, hodlal jsem nedbat. Měl jsem chuť na steak, prostě na hutnou, solidní stravu. Vzpomněl jsem si, že na Újezdě je restaurace, která vcelku vtipně hlásá nápisy vlepenými do výlohy styl takové krmě. Navíc sedmička právě přijížděla, cesta za dobrý jídlem (jak jsem doufal) začala.

Mlsná koza je naproti zastávky Újezd směrem ze Smíchova. Vnitřek vypadal z venku potemnělý, tabule říkala "otvíráme v 11:30", vstoupil jsem tedy směle dovnitř. Slečna FF sice méně směle, ale nakonec taky vstoupila. Hospoda byla, až na jeden stůl, prázdná jak synagoga v neděli. Příjemná servírka nám nabídla celý lokál k sezení, sedli jsme si tedy do koutku. Interiér je jednoduchý, působí zvláštně pohodlným dojmem.

Objednali jsme si ležáky, každý podle velikosti. Začali jsme vybírat, vzhledem k slavnostní náladě jsme se rozhodli dát si předkrm. Topinky s masovou směsí za 80 Kč. Zatímco jsme na ně čekali, rozmýšleli jsme co  dál.

Topinky dorazily. Jsem zvyklý na to, že jsou většinou malé, koneckonců je to předkrm. Tyto byly tři, byly malé, ale masová směs bohatá, eidam třicítka taky v hojném množství. Dobrý předkrm. Možná trochu míň oleje na dělání těch topinek, má to být přeci jen chudé jídlo. Ležák na spláchnutí splnil vše co od Staropramenu očekáváte. Střední plnost. Kořenitost v dochuti. Slabší říz.

Nakonec jsem se rozhodl pro Cmundu, slečna FF si dala jídlo, které se jmenovalo Chicken potato (hospodští se iracionálně bojí napsat "Kuře s bramborama", kdoví proč). Cmunda byla vynikající, uzené maso tak akorát libové/prorostlé, bílé i červené zelí, bramborák křupavý. Přízdoba byla. Jídlo bylo vyvážené, dobře se jedlo, bylo ho kopec.

Slečna FF už se tolik netrefila. Chicken potato bylo z mého pohledu naprosto absurdní jídlo. V hlubokém talíři naservírován kopec uvařené kukuřice zvící Řípu. Na "svazích" bylo položeno pět kuřecích kousků, docela stravitelných. Na "vrcholu" lžíce čehosi sýrovo-tvarohového. A na úpatích, do čtyř světových stran čtvrtky pečené kořeněné, absurdně velké brambory. Těžko říct co tím chtěl autor říct, jestli to, že jim přebývá kukuřice nebo že se naprosto pomátl. Té kukuřice...

Dezert jsme si už nedali, nabídka není široká, na dezerty sem asi lidi cíleně nechodí, spíš na to pivko.

Mlsná koza je příjemná ratejna, s dobrým pivem a hezkým, velkým prostorem k sezení. České speciality umí, pár experimentálních výstřelků je lepší si prostě odpustit. Za předkrm, dvě piva a dvě jídla jsme dali 400 Kč, což je docela hezká cena, česká jídla začínají na 110 Kč. Ne že bych sem napříště úplně spěchal, ale může to být alternativa pro posezení u pivka a potlach s přáteli.

Degustation ... Frankovka

Při pondělí jsem se zúčastnil semináře o Frankovkách. Vedený byl Klárou Kolárovou a Ivo Dvořákem, dvěma špičkovými sommeliéry z našich luhů a hájů. Celá dvouhodinovka byla koncipovaná následovně: nejdříve představení Frankovky jako odrůdy, čtyři sety vín po dvou vzorcích, následovala volná degustace zhruba dvaceti vín různých stylů, vinařů a původů. Já jsem byl jen na semináři, pozdější volné degustace jsem se už nezúčastnil.

Úvodem je třeba říct, že seminář byl skutečně odborný, k jednotlivým setům dávali komentáře buď přímo vinaři, nebo zástupci firem, kteří vína z ciziny do Čr dováží. Hodně se mluvilo o charakteru Frankovky jako odrůdy, o terroir, jeho vlivu, o použití sudů při školení této nádherné odrůdy. Dodržoval se časový plán, což se mnohdy nevidí, nejen za to patří dík a obdiv organizátorům, tedy baru Vinograf.

Frankovka jako odrůda byla ve dvacátých letech minulého století nejrozšířenější modrou odrůdou u nás. Její původ je, jako snad původ každé odrůdy, obestřen tajemstvím, v úvahu připadají Rakousko, konkrétně Burgerland, Německo nebo dokonce ne už tak věrohodné Chorvatsko. Výskyt této odrůdy je docela striktně omezen na starý kontinent, z toho plyne i tradiční vinifikace ve velkoobjemových dřevěných sudech, ač mnohé moderní formy pracují se sudy typu barrique nebo s vinifikací v nerezovém tanku.

Barevná charakteristika odrůdy leží ve světlejších rubínových odstínech, viskozně je víno tradičně hlubší, s nízkými menisky. Aromaticky bývají Frankovky přímější, svěží s tóny růže, ibišku. V chuti jsou potom lehčí, mají vyrovnanou skladbu tříslovin, ovocitosti a kyseliny. Prostě klasická moravská modrá odrůda se vším všudy.

Vína která jsme ochutnali v průběhu semináře byla rozmanitá, díky rozdílnému stylu vinifikace i původu.

1. set
Frankovka 2008, výběr z hroznů, Vinselekt Michlovský
Ve vůni čokoládovost, jeřabiny až šípek, přechází do čerstvých třešní. V chuti hooodně lehká, až sametová,  kyselina spíše v závěru. Nakonec se ještě na moment objeví tóny kakaa, hřebíčku a lehký vegetativní poddtón. Frankovka na delší pití, charakteristický zástupce.

Frankovka 2008, barrique, František Mádl
Víno pochází z brutálně redukované sklizně, školeno bylo půl v nových sudech, půl v klasických sudech. V barvě je to hned znát, je tmavá, plná s vyšším meniskem. Ve vůni je hodně cítit dřevo, kouř. Aroma je hutné a těžké. Tělo tomu odpovídá, je mohutné s hořkými tóny, čokoládou na vaření, ostružinovou marmeládou, nižší kyselinkou. Víno perfektně se hodící do gastronomie.


2. set
Frankovka modrá "S" 2009, Miloš Máťuš
První zástupce slovenských Frankovek. Barva je velice světlá, jednoduše průhledná. Ve vůni je víno subtilnější, nevýrazné. V chuti překvapí tóny chuťová reminiscence Vánoc- perník, jostová marmeláda, v závěru jsou tóny čím dál tím víc zelenější až paprikové. V dochuti je víno ostré až pepřnaté.


Frankovka 2008 Terroir, Strekov 1075
Plné v barvě, ve vůni třešňovo-čokoládový dort, vyzrálost a sametovost. Víno skutečně působí noblesně vyváženě. V chuti je těžší, extraktivní, špetka bobkového listu, opět pepř a celková masitost.

3. set
Kékfrankos 2007, Ráspi
Pan Ráspi je vinař experimentátor, který si všechno dělá sám. Jeho vína jsou biodynamická, přírodní, svá. První nos navozuje dojem sýra přecházejícího do kozinky, víno je barevně lehčí. Postupně se aroma cizeluje, tóny fijalového bonbonu. V chuti vysoká tříslovina, v dochuti kyselina až příjemné kyselé zelí. Celkově víno působí neuvěřitelně rozmanitě a zajímavě, dá se objevovat celý večer. Víno s osobností.

Kékfrankos 2009, Sauska
Na rozdíl od pana Ráspiho je vinařství Sauska ultramoderní, zaměřené na produkci špičkových vín, za použití nejnovějších technologií. Víno je višňově černé, velmi viskózní, ve vůni je cítit borůvkový koláč s drobenkou, těžkost černozemě, hluboká opulentnost, vanilkovost. Celkově je to dokonalé víno... ale také trochu nezajímavé, ve srovnání s předchozím je až "moc dokonalé".

4. set 
Blaufränkisch Leithaberg 2009
Víno lehké, ovocné, silně pitelné.

Blaufränkisch  DAC Reserve Goldberg 2009
Zprvu docela nepříjemný zeleninový tón ve vůni, postupně přechází v plný, hlinitý, ovocito-pepřový. V chuti je víno překvapivě lehké, je v něm cítit trošku alkoholový závěr.

Seminář byl vynikající, představení vín bylo profesionální, a vína byla špičková. Avizován byl další díl, s jinou odrůdou, takže nezbývá než se těšit!

B. Braun Café

Nádherný pozdně podzimní den přímo zval k šálku dobré kávy. Končili jsme na Albertově, ale povinnost odnést knihy do knihovny, nás zavedla na Karlovo náměstí, odkud je to na I.P. Pavlova skutečně kousek. Řekl jsem si tedy, že B. Braun určitě nezklame. Jak moc jsem se mýlil, jsme měli se slečnou JK zjistit zanedlouho.  U vchodu byla cedule s nápisem : "od 16.00 hod zadáno". Bylo lehce po půl druhé, měli jsme tedy spoustu času. Usadili jsme se do výklenku do ulice, kavárna praskala ve švech, horní ochoz byl zavřený.

Kavárnu, která je situovaná v Lékařském domě, je sponzorovaná firmou vyrábějící lékařský materiál, mám z pochopitelných důvodů více než rád. Nádherný design Evy Jiřičné je dechberoucí. Je čistý, plný skla a oceli. Navíc je funkční, účelný, příjemný pro oko. Nepůsobí stroze, ani odtažitě. Zkrátka dobře se tu sedí. Při mých četných předchozích návštěvách, tento genius loci dotvářel profesionální servis. Ten byl podobný jako design, rychlý, příjemný a vtipný. Ne toliko dnes.

V nabídce je samozřejmě káva, destiláty, víno. K jídlu snídaňové menu, toasty, pannini. Další nabídka jídel je proměnlivá.

Objednávám si espresso, otázku jestli chci "pikolo", už automaticky přeslechnu, rovnou se sebezapřením přikývnu. Slečna JK si objedná café latte. Čekáme, povídáme si, přijde číšník v ušpiněné zástěře a nese nám jeden malý kovový tácek, na kterém je vyložená celá naše objednávka. Položí ho, odejde. Pohled na to, co nám přistálo na stole je poměrně skličující.

Café latte dobře. Ve sklenici, pěna by mohla být jemnější, ale chutná dobře. Vedle skleničky je polorozdrobená ?kokoska?, což působí neuvěřitelně diletantsky, spíš tak, že už před námi někdo tácek použil. Moje espresso má rozdrobenou ?kokosku? alespoň na podšálku. Hrneček od kávy je ale ... je špinavý, a to docela dost, zvenku, pokapaný kávou. Je to odpudivý pohled, tohle by se v kavárně tohoto typu stávat nemělo. Aby toho nebylo málo, ve směšně velké konvičce na mléko, které jsem si navíc neobjednal byl taky nějaký hnus. Ledabyle pohozené cukry na hromádce nekomentuji. Voda ke kávě nikde.

Přiobjednávám ještě minerálku, která je servírovaná se skleničkami na vysoké stopce. Dobře se z nich pije.

Když chceme platit, účtenku dostávám zase jen tak na stůl. Ač je teprve 15.20, dveře do kavárny už jsou asi deset minut otevřené, začíná tu být docela chladno, navíc číšník už přeorganizovává vybavení pro nadcházející uzavřenou společnost. Vskutku nejvyšší čas odejít.

Café B. Braun mám moc rád, několikrát jsem si tu vychutnal skvělé prostředí, dobrá jídla, kávu. Je to místo, kde se dá dobře posnídat. Je to místo které je příjemné na posezení i na pohled. Bohužel nebo možná Bohu dík, hospodu dělá personál a dnešní směna nebyla zářná. Mnohdy jedna návštěva buď vytvoří "štamgasty" a nebo odradí od jakékoliv další návštěvy.

S přáním jen těch lepších směn!

 

Oběd v ... Banditos Restaurant&Bar

Původně jsme si šli sednout se slečnou FF jen na kávu, snažíce se vyplnit časovou mezeru mezi studijními povinnostmi. Den byl neobvykle slunečný a vlídný, alespoň co se korelací s kalendářem týče. Přesto můj návrh, ať si koupíme kávu v automatu (ve VFN mají nové mašiny Lavazza, skutečné pochutnáníčko - v globálním kontextu automatů na kávu určitě) a sedneme si do zahrady Psychiatrické kliniky, nebyl přivítán s nadšením. Ve skutečnosti mám pocit, že se mě slečna FF pokusila několikrát fyzicky napadnout, zatímco jsme diskutovali o tom, kam půjdeme. Nakonec jsme kvůli vhodné poloze zvolili blízkou restauraci "Banditos", o které jsme oba věděli, nikdy jsme v ní však neměli tu čest posedět.

Melounová ulice je poměrně mrňavá a strmá, z představy, že v ní sedím na zahrádce, mi není dvakrát do skoku. Z důvodů zmíněných výše (auuu! nekopej mě!) nás zahrádka moc nezajímala, zamířili jsme přímo do jámy lvové. Pokud bych měl charakterizovat první dojem z hospody, jednoznačně by to byla "lehká rozháranost". Na druhý pohled je stylová, koncepčně zvládnutá. Dohromady s obsluhou, je tohle místo skvělé k jakémukoli typu posezení, za chvilku zapomenete i na směsici Heavy Metalu a mexické klasiky, linoucí se z tichého reproduktoru.

Usadíme se, říkám vysmátému číšníkovi, že nejspíš jíst nebudeme, dáme si jen něco k pití. Kontruje veselou odpovědí, odskotačí chystat námi zvolené nápoje. Slečna FF si objedná kávu ( v lístku je uvedena možnost nechat si ji připravit ze 100% Arabiky, nikdo nám toto verbálně nenabídne). V podniku tohoto typu je to tak trochu sebevražedná mise, samozřejmě dostane klasický bazén. Já mám pivo v lahvi, k tomu se vyjadřovat smysl nemá.

Kombinace startu dne bez snídaně, vyčerpávající mentální dopolední aktivity a hezky laděného menu mě přece jenom navedla k objednávce živin. Navíc ten hlad, že. U bandity mají nabídku dvou obědových variant. Dvouchodové nebo tříchodové menu, kde je k hlavnímu jídlu a desertu ještě polévka. Oba jsme si vybrali odlehčenou variantu, takže polévku hodnotit nemohu.

Nedávno se osoba mému srdci nejdražší (Ahoj Mami!) vyjádřila ve smyslu, že "knedlíčky, omáčky, ke každému obědu pivíčko, takhle přece studenti neobědvají!" Musel jsem ji dát za pravdu, objednal jsem si tedy kuřecí hamburger. Dieteticky z deště pod okap, pestrosti stravy lze však dosáhnout i jinak, než přechodem k bíložravosti. Krokety klasika fritéza. Hambáč na druhou stranu skvostný, okořeněný nejen číšníkovou výslovností výše zmíněného při objednávce. Barbecue omáčka skvěle slanosladká, čerstvý list salátu, kuřecí stejčíček (velikostí skutečně podhodnocený), dobře opečený, bez litrů oleje, přitom šťavnatý. Houska se semínky, teplá, ne moc sladká.

FF si dala variantu fishandchips. Tady už to na báseň nebylo. Avizovaná treska po rozkrojení zlatavého trojúhelníku pivního těstíčka nelnula, byli v ní dokonce kostičky. Celkově působila až vodnatě, mrazák dokáže s rybí pochoutky udělat beztvarou hmotu. Hranolky byly dobré. Kopec tatarky ze sáčku moc tohle jídlo nevylepšil. Všudypřítomná přízdoba se nevyhla ani mexicko-texaské hranici.

Jako desert nám byla naservírována čokoládová buchta, lepší výraz se těžko hledá. Byla teplá, s kousky čokolády, přelitá čokoládovým topingem. Inu čokolády nebyl nedostatek.

Návštěva Banditos je i přes všechnu svízel doporučeníhodná. Vychytaný interiér, jehož nedílnou součástí jsou dva vtipní, potetovaní týpci obsluhující Vás ve stylu americké kantýny, je příjemným místem k obědu. Cena menu osciluje kolem magické stokorunové hranice. K tomu na Vás shlíží wrestlerská maska, obrázky domorodých mexičanů, spousta tequily. Poloha v boční uličce vůbec nevadí, regulars si sem cestu najdou vždy.

Oběd v ... Restaurant Havelská koruna

Některé věci jsou pro nás stále nepředstavitelné, nesrozumitelné, jednoduše nepochopitelné. Anatomicko-funkční podklad vzniku emocí, kvantová mechanika, teorie superstrun, a to, že jedním z nejsledovanějších seriálů na světě byl Tak jde čas... Do podobné kategorie tajemna se u mě zařadila restaurace Havelská koruna u Staroměstského náměstí. Odcházel jsem odsud ohromen, šokován a teď pozor - velmi příjemně!

Když mi slečna ML navrhla, abychom se zašli naobědvat "do koruny", řekl jsem si, proč ne, starý přítel hlad opět klepal na cirkulární svalovinu žaludku. Vyrazili jsme. Po maličkých peripetiích, které nastaly po cestě (" no já nevím jestli jdeme správně"..."říkala si, že víš kde to je"..."ehhh, myslím, že jdeme špatně"..."ne nejdeme"...."aaaahhh, tady to je") jsme konečně dorazili na širokou Havelskou třídu u Staroměstského náměstí, kde se pod zaprášeným lešením skvěl hrdý vývěsní štít hospody. ML mě varovala, že je to spíš jídelna, takže jsem se připravil na nejhorší, obrněn očekáváním té největší žumpy jsem vešel dovnitř. Ještě před vstupem prolétnu očima dlouhou, leč srozumitelnou nabídku hotovek. Přišlo mi vtipné, že houskový knedlík stojí 4,50 Kč.

U vchodu sedí za pokladnou paní, která se na Vás usměje, podá Vám zelený kus kartónku. Vy plynule pokračujete dále do hlubin hospody. Vpravo se rozkládají saláty, po nich vlevo polévky. Teď mi došlo, co jsem do té doby jen tušil, tohle je skutečně jídelna, taková kde si vyberete na co "máte chuť", oni Vám to naúčtují, bude to hnusné, zbytečně drahé atd. Když už jsem ale tady, říkám si, zkusím se najíst. Všechno vypadalo čistě, lidé za pulty se usmívali. Zamířil jsem k polévkám. Rychle jsem pochopil, že mají dvoje množství. Dávám si malý boršč. Dostanu větší šálek plný kouřící polévky, po vzoru pána přede mnou strkám na pult lístek, kam mi paní udělá klikyhák. Pokračuji dál. Slečna ML je už odbavená, mává na mě, jde nám hledat místo k sezení. V tu chvíli se dostávám k pultu s hlavními jídly. Mají tady všechno, co mám rád. Svíčková, rajská, koprovka, sekaná, bramborová kaše, chlupaté knedlíky etc. Po bleskovém uvážení, a probuzení testovacího ducha, si dám svíčkovou. "S kolika?" "S pěti!" Odpovídám světácky, tak tak si stihnu vzít příbor, usmát se na výčepního: "Ano, malou plzeň. Tác je utěšeně plný, teď jen najít mou spolustolovnici.

Jak se tak procházím hospodou, udiví mě jedna věc - multibilita hostů a jejich jídel. Téměř každý jí něco jiného a jinak vypadá. Jsou tu Češi i cizinci, děti, dospělí i důchodci, dělníci, podnikatelé, sekretářky, právníci i studenti. Je narváno.

Sedíme ve světlé místnosti, v čemsi jako zimní zahradě, nainstalované mezi domy. Mírně nevkusné dekorace dotvářejí atmosféru tohoto zvláštního místa. Plzeň je skvěle vychlazená, voňavá, má říz. Není sice jako tanková plzeň v Lokále, (kterou stále beru za bernou minci, co se plzně týče), ale je dobrá.

Pouštím se do boršče. Nechutná sice jako v [mu:mu] u Rudého náměstí v Moskvě, je to však poctivá polévka. Lehce nakyslá, hustá, zahřeje. Je dobře dochucená, není přesolená, polévkové koření neřve svou ostrostí. Za 21 Kč super. Slečna ML je už v půlce své koprovky s bramborama. Koprovka je skvostná, není sladká, je z ní cítit kopr, brambory jsou dobře uvařené, jen bych možná zvolil jiný varný typ, nakonec tohle docela funguje.

Čeká mě svíčková. Očekávání pravda od příchodu vzrostlo, nedělám si však iluze. Vzhled jídla není nijak vábný, je to maso přelité omáčkou plus pět knedlíků. Knedle jsou jak kola od vozu, měl jsem si dát tři, s těmi posledními budu bojovat. Žádný otravný citrón, to se mi líbí. Není ani šlehačka, lepší než ze spreje žádná. Brusinky taky nejsou.
Jídlo je jedním slovem skvostné. Chuť omáčky je plná, zeleninová, vynikající, vyvážená. Cítím v ní i stopy citrusů, radši se nepídím po tom, jak se tam tato chuťová tónina dostala, ale kupodivu to funguje. Dalším obrovským překvapením je maso. Samozřejmě není z hovězí svíčkové, to ne. Je dobře udělané, měkoučké,  absolutně libové. NAVÍC skvěle prošpikované. Na tváři se mi rozlévá blaženost. Tahle svíčková obstála na jedničku.

Za všechno na zelené kartičce mi paní u východu naúčtovala 140 Kč. Jen pro jistotu shrnu - polévka, malá plzeň, svíčková s pěti. Kdybych si dal naprosto dostačující tři knedle, platil bych 130. Úplně by to stačilo, odcházel jsem přecpaný. Férová cena.

Už na začátku jsem naznačil, že jsem se nadchnul. Vskutku dnešní zkušenost patří k těm lepším. Až tedy nebudete vědět, kde se v centru rychle, dobře a levně najíst - Restaurant Havelská koruna Vás vítá!