Oběd v ... Restaurant Havelská koruna

Některé věci jsou pro nás stále nepředstavitelné, nesrozumitelné, jednoduše nepochopitelné. Anatomicko-funkční podklad vzniku emocí, kvantová mechanika, teorie superstrun, a to, že jedním z nejsledovanějších seriálů na světě byl Tak jde čas... Do podobné kategorie tajemna se u mě zařadila restaurace Havelská koruna u Staroměstského náměstí. Odcházel jsem odsud ohromen, šokován a teď pozor - velmi příjemně!

Když mi slečna ML navrhla, abychom se zašli naobědvat "do koruny", řekl jsem si, proč ne, starý přítel hlad opět klepal na cirkulární svalovinu žaludku. Vyrazili jsme. Po maličkých peripetiích, které nastaly po cestě (" no já nevím jestli jdeme správně"..."říkala si, že víš kde to je"..."ehhh, myslím, že jdeme špatně"..."ne nejdeme"...."aaaahhh, tady to je") jsme konečně dorazili na širokou Havelskou třídu u Staroměstského náměstí, kde se pod zaprášeným lešením skvěl hrdý vývěsní štít hospody. ML mě varovala, že je to spíš jídelna, takže jsem se připravil na nejhorší, obrněn očekáváním té největší žumpy jsem vešel dovnitř. Ještě před vstupem prolétnu očima dlouhou, leč srozumitelnou nabídku hotovek. Přišlo mi vtipné, že houskový knedlík stojí 4,50 Kč.

U vchodu sedí za pokladnou paní, která se na Vás usměje, podá Vám zelený kus kartónku. Vy plynule pokračujete dále do hlubin hospody. Vpravo se rozkládají saláty, po nich vlevo polévky. Teď mi došlo, co jsem do té doby jen tušil, tohle je skutečně jídelna, taková kde si vyberete na co "máte chuť", oni Vám to naúčtují, bude to hnusné, zbytečně drahé atd. Když už jsem ale tady, říkám si, zkusím se najíst. Všechno vypadalo čistě, lidé za pulty se usmívali. Zamířil jsem k polévkám. Rychle jsem pochopil, že mají dvoje množství. Dávám si malý boršč. Dostanu větší šálek plný kouřící polévky, po vzoru pána přede mnou strkám na pult lístek, kam mi paní udělá klikyhák. Pokračuji dál. Slečna ML je už odbavená, mává na mě, jde nám hledat místo k sezení. V tu chvíli se dostávám k pultu s hlavními jídly. Mají tady všechno, co mám rád. Svíčková, rajská, koprovka, sekaná, bramborová kaše, chlupaté knedlíky etc. Po bleskovém uvážení, a probuzení testovacího ducha, si dám svíčkovou. "S kolika?" "S pěti!" Odpovídám světácky, tak tak si stihnu vzít příbor, usmát se na výčepního: "Ano, malou plzeň. Tác je utěšeně plný, teď jen najít mou spolustolovnici.

Jak se tak procházím hospodou, udiví mě jedna věc - multibilita hostů a jejich jídel. Téměř každý jí něco jiného a jinak vypadá. Jsou tu Češi i cizinci, děti, dospělí i důchodci, dělníci, podnikatelé, sekretářky, právníci i studenti. Je narváno.

Sedíme ve světlé místnosti, v čemsi jako zimní zahradě, nainstalované mezi domy. Mírně nevkusné dekorace dotvářejí atmosféru tohoto zvláštního místa. Plzeň je skvěle vychlazená, voňavá, má říz. Není sice jako tanková plzeň v Lokále, (kterou stále beru za bernou minci, co se plzně týče), ale je dobrá.

Pouštím se do boršče. Nechutná sice jako v [mu:mu] u Rudého náměstí v Moskvě, je to však poctivá polévka. Lehce nakyslá, hustá, zahřeje. Je dobře dochucená, není přesolená, polévkové koření neřve svou ostrostí. Za 21 Kč super. Slečna ML je už v půlce své koprovky s bramborama. Koprovka je skvostná, není sladká, je z ní cítit kopr, brambory jsou dobře uvařené, jen bych možná zvolil jiný varný typ, nakonec tohle docela funguje.

Čeká mě svíčková. Očekávání pravda od příchodu vzrostlo, nedělám si však iluze. Vzhled jídla není nijak vábný, je to maso přelité omáčkou plus pět knedlíků. Knedle jsou jak kola od vozu, měl jsem si dát tři, s těmi posledními budu bojovat. Žádný otravný citrón, to se mi líbí. Není ani šlehačka, lepší než ze spreje žádná. Brusinky taky nejsou.
Jídlo je jedním slovem skvostné. Chuť omáčky je plná, zeleninová, vynikající, vyvážená. Cítím v ní i stopy citrusů, radši se nepídím po tom, jak se tam tato chuťová tónina dostala, ale kupodivu to funguje. Dalším obrovským překvapením je maso. Samozřejmě není z hovězí svíčkové, to ne. Je dobře udělané, měkoučké,  absolutně libové. NAVÍC skvěle prošpikované. Na tváři se mi rozlévá blaženost. Tahle svíčková obstála na jedničku.

Za všechno na zelené kartičce mi paní u východu naúčtovala 140 Kč. Jen pro jistotu shrnu - polévka, malá plzeň, svíčková s pěti. Kdybych si dal naprosto dostačující tři knedle, platil bych 130. Úplně by to stačilo, odcházel jsem přecpaný. Férová cena.

Už na začátku jsem naznačil, že jsem se nadchnul. Vskutku dnešní zkušenost patří k těm lepším. Až tedy nebudete vědět, kde se v centru rychle, dobře a levně najíst - Restaurant Havelská koruna Vás vítá!