Rubrika Snídaně v ... na Krásné chuti neexistuje z několika smutných, ale naprosto reálných důvodů. Snídaňová kultura v naší krásné české kotlině není úplně zavedená. To co bylo dříve naprosto samozřejmé, totiž vstát ještě za tmy, aby se před odjezdem na pole stihnul popravit dobytek a drobné zvířectvo již jaksi minulo. Zhoubý režim minulého století v nesmyslně nastavené pracovní době však spatřoval nejspíš další prostředek jak manipulovat masy, od osmi do čtyř tedy byl úzus, nad kterým nikdo nepřemýšlel. Fascinovaně čtu o tom, jak Čapkovi hrdinové před odchodem do práce snídají v kavárně a čtou při tom noviny. Bez generalizace přiznávám, že taková doba by mi vyhovovala. Protože však první republika minula, je mi zřídka kdy dopřáno posnídat v kavárně. Na druhou stranu, když to přijde, rozhodně vím co s tím.
Venku se probouzí jaro, rána už jsou o poznání teplejší než před měsícem, proto vystoupím o dvě stanice dřív. Loudavým krokem brázdím jednu z hlavních tříd, sleduji co se za těch pár let, co tudy denně nechodím změnilo, kolik hospod ubylo resp. jak se změnily. I to místo, kam mám dnes namířeno se dřív jmenovalo jinak, vůbec to byl úplně jiný tip podniku. Jinak se Veveří mění jen málo, pořád ta nekonečná ulice, na které se dá zapadnout v postranních uličkách stejně jako přímo na hlavní. Milovali jsme to tu, ten náboj tu pořád je.
Kolem vchodu se něco kutí, nenechávám se vyvést z míry a vstupuji ... do naprosto prázdného prostoru kavárny s mnohoznačným názvem Bistro Franz. Bílé latě doplněné barevným nábytkem, obklopují a zaplňují skromný prostor. Zpoza baru se na mě usměje mladý muž v dnes tolik typickém oblečení typu hipster, považuji ho za baristu. Posadím se ke strategickému stolečku u stěny. Dovnitř obrovskou výlohou proudí první jarní slunce, z reproduktorů Morcheeba, je mi jasné, že takhle začínat den bych mohl výrazně častěji.
Po otevření lístku přejde veškerá sranda. Profilace podniku je podle nabízeného jasná. Zcela v souladu s původním zaměřením podniku typu "bistro" nabízí malé, jednoduše a rychle servírovaná jídla. Tady navíc všechno v kvalitě bio. Skutečně všechno. Myslím, že už kvůli bistru Franz by měl někdo přijít s termínem "běžné suroviny", protože by to tady ušetřilo spoustu inkoustu. Stačilo by pak ke dvěma věcem, které v lístku nejsou bio připsat poznámku : " z běžných surovin". A ostatní nechat bez toho palčivého bio. Skutečně, působí to hodně bio.
Objednám si bio Fair trade kávu a jednu z bio šťáv. Nechám to na obsluze, která bez rozmýšlení nabídne jablečnou. Tak se mi to líbí, brusinkovou se švestkovou příchutí si dám příště. Káva je skvělá, ať už je označená jakoukoli nálepkou. Šťáva také, hodně sladká, ale vyřeším to nabídnutou sklenicí vody. Den začíná skvěle.
Objenám si následně bio vejce s bio slaninou a dál už nepátrám. Po hodné chvíli čekání dostanu na talíř skvěle připravenou snídani v množství odpovídající ceně, dám se spokojeně do jídla. Pečivo se mi nezdá extrémně čerstvé, ale není nějak chuťově v nepořádku. Zcela přemožen atmosférou a pocitem, že po dlouhé době můžu v klidu posnídat také tak činím.
Bistro Franz je bezpochyby místem, které má co nabídnout. Trošku okatá snaha ujistit se, že hosté ví, že tohle všechno je skutečně poctivé podle mě dělá spíš medvědí službu. Naštěstí se počet slova bio v nabídce nerovnalo, nerovná a nikdy rovnat úspěšnému podniku nebude. Poctivost, profesionalita a to něco navíc naopak ano. Maličkaté bistro v centru na těchto základech jistě staví, ale má toho ještě dost co dotahovat. Tři a půl na zahradě vypěstovaného rajčete.
Kéž bych mohl úvodem napsat: "Další z podniků věhlasného Ambiente čekal na své objevení a zhodnocení..." V pravdě není tomu tak, protože na pravidelné návštěvy podniků této sítě není mé konto ještě uzpůsobené. Život jde, díky Bohu, prožívat i tak šťastně. Na druhou stranu je pravda, že "pizza" jak si v duchu tento podnik familiárně přezdívám je jeden z těch dostupnějších. Náměstí Republiky a vůně Itálie. 
Z venku nenápadně působící restaurace v prvním patře rohového domu vevnitř ohromí svou velikostí. Po chvilkovém hledání vchodu vystoupat po schodišti. Přede mnou se rozprostírá velký, ale rafinovaně členěný prostor, který tím pádem působí útulně, téměř domácky. I když je hospoda plná k prasknutí, zvládám se cítit komfortně v soukromí. Stůl s nádherným výhledem na ústí náměstí tomu přidává další body.
