Konec se blíží, tak nějak moc rychle, jenže na to si člověk musí zvyknout. Slunné pláže krásného Alicante, poslední objetí, na dlouhou dobu poslední polibek. Tento článek v žádném případě neměl začínat tak nostalgicky, ale zítra sedám na bus, který je drahý i ve třídě Economy, a vracím se zpátky do Madridu, potom levným letem do Prahy. Ale znova, Krásná chuť není cestovatelský blog, a Vy to víte.Styl cañas y tapas mi učaroval, vtáhl mě. Začalo to s vysvětlením, jak to celé vzniklo. Tapa ve španělštině znamená "přikrývka". To ostatně demonstrují i mnou neuměle naaranžované kompozice. Nicméně i když můžete "tapou" přikrýt své pití, moc to nevysvětluje původ zvyku dávat si k pití i něco malého k zakousnutí. Tak tedy, jak mě použil jeden moudrý zvukař, kdysi dávno, za časů dávných králů, z nichž jeden se jmenoval "jednoztradičníchjmenšpanělskýchkrálů" III. lidé hodně pili. Tento osvícený panovník si domyslel, že prohibice tomuto palčivému problému nepomůže. Proto se rozhodl, že vydá nařízením - ke každému drinku něco malého k zakousnutí. A) Žaludek má jen určitou kapacitu, takže se do něj vejde méně chlastu, když už tam budou naskládány ančovičky. B) Neopijete se tolik, protože budete pořád alespoň trochu najezení. Ať to převracíte jakkoli, dává to smysl.
Původně jsem chtěl navštívit alespoň deset podniků různých kategorií, nechat si naservírovat různé drinky a k nim různé tapitas. Nankonec jsme objevili dva větší řetězce s cañas (montaditos, pinchos) y tapas. Ty jsem doplnil ještě o pár menších podniků.
1. 100 MontaditosPrvní na kterou jsme narazili v dusném Madridském dopoledni. Tento řetězec má hojné pobočky po celém Španělsku, servíruje se tu sto druhů malých bagetek montaditos. Skvělé je, že tu mají v různé dny různé výhodné akce. Někdy nejsou montaditos tak úplně s péčí připravené, jak už to u řetězců bývá. Mají tu ale levné pivo, dlouho nečekáte, a vaši objednávku vyvolávají jménem.
Už jsem začínal být zoufalý, protože jsem neměl žádné úlovky pro tento článek. JK se nechala přemluvit, abychom zapadli do této špeluňky. Za málo peněz málo muziky jak vidno, hnusné pivo a oschlá tapa. Navíc jsme to všechno museli zkonzumovat na baru, na zahrádku můžete jen za příplatek. Za zády postarší Němka krmila mat, číšník měl pohled uštvané laně a bar lepil včerejšími drinky.
Tenhle bárek jsme našli mezi domy, v prochcané uličce poblíž divadla Canal v Madridu. Majitel vypadal jako zkušený rider, jeho pomocník z Ukrajiny neuměl ani slovo anglicky, zato perfektně španělsky. Tapa byla dobrá, pivko taky. Navíc se nám snažili pomoct jak mohli, v hledání novinového stánku. Abychom si koupili noviny.
Na nádherném náměstíčku, jako z pohádky je krom jiných Café del Sol. I když je paní, která obsluhuje mírně nerudná, zvláště když platíte kolem třetí hodiny ranní, posezení pod mohutnými kmeny za to stojí. Zde se mi nepodařilo obdržet tapa, protože kuchň zavřela asi v jednu, ale oříšky, které jsme dostali ke každé trojici piv, byly fenomenální.
5. Lizzaran
A konečně můj asi nejzamilovanější Lizzaran. I když tento podnik je ze sítě mnoha, nic mu to neubralo na osobitosti každého jednoho z barů. Tak za prve, caña tu stojí 0,70, každý den. Hlavní uchvacovač je ovšem systém jídla. Můžete si objednat samozřejmě z lístku, věci za 5 E. Hlavní nabídku však tvoří PINCHOS, další obdoba tapas. Funguje to tak, že se posadíte, číšník (který je vždycky, opakuju vždycky, veselý a vtipný) příjde, objednáte si pití a přistane před Vámi talíř. Záhy kolem Vás projde další, který nabízí na tácu právě ony pinchos. Jsou to tapas na špilce. Vyberete si, které se Vám líbí, mají je snad se vším myslitelným. Sníte. Na konci hodování, prostě odevzdáte talíř, číšník spočítá párátka a podle toho Vám účtuje. Jednoduché, efektní. Ještě dodám, že různé pinchos stojí různě, rozlišitelné... delkou párátek. Ano!
Závěrečná fotka je z baru Copas rotas ("rozbité skleničky"). Všechno je tu za jedno euro, ať už si dáte drink, víno nebo tapa. Ruka držitele skleniček patří náhodnému kolemjdoucímu, který si teď, ani v budoucnu nebude nárokovat honorář za její zveřejnění.
Salud!
