Cerveza, birra, vino, cafe, leche, zumo, tinto de verano, sangria ...

Ve Španělsku se samozřejmě hodně pije. Nemyslím tím ani tak věčný souboj alko/nealko, i když to by bylo také zajímavé vysledovat (myslím, že hodně co k tomu říct by měla slečna, kterou jsme vyděli zvracet z auta během páteční noci, mladý muž vedle ní dokonce hodíl blikačky, aby měla čas...) Nicméně já v současné situaci ve Španělsku, to znaméná tříeurová vína, moře piva a samozřejmě co nejvíc místních specialitek. O vínech si dělám poctivé poznámky, tedy alespoň o prvních lahvích...

Začít od začátku se někdy vyplácí proto café con leche.
Tradiční snídaňový nápoj, zde podávaný přesně vystihujíce název. Káva pochybné kvality zalitá teplým mlékem. Nikdo se tu (až na nemocniční kantýnu, kde obsluhuje srdnatý šedesátník) nesnaží fejkovat pěnu, prostě kafe s mlékem, půl na půl a šmitec. Mě osobně vyhovuje - napijete se, zahřejete se (ne, není to potřeba, ale zvyk je železná košile).







Jak už jsem řekl, špičková vína Španělska nejsou úplně na pořadu dne. O to je zajímavější objevovat krásy těch levnějších. Nemají moc příběhů nebo duše, jsou chrlena po tisících hektolitrů, přeso jsou sem tam pitelná. Zde v Alicante je nejvíc k dostání samozřejmě oblast Castille-La Mancha, dále tradiční DO Rioja,  Ribera del Duero, Navarra. V odrůdách převládá jednoznačně Tempranillo. Není výjimkou, že se v supermarketech povalují starší ročníky (2001, 2006).

Hypatia 2007 Crianza (Navarra)
Posezení s novými přáteli. Nový byt, nové zážitky. Hlavně německé.
Senzorika: Aromatika po rybízu, ale spíš trošku nezralosti. V druhém dechu připomíná umělohmotný juice. Vysoká kyselina, bez trupu. Vyleze alkohol, víno působí nezrale. Nelíbí se mi, ale studenti ho mají rádi.



Estola 2009 Crianza (La Mancha)
Víno na doporučení. Vytoužený ročník 2006 nebyl k mání, tak jsme nepohrdli 2009.
Senzorika: Vůně s typickým přídechem alkoholu je středně plná se špetkou chilli na konci. V chuti lehočké, nevýrazné, s odstíny malinového želé. Tříslo v konci je až moc ostré. Mladé a veselé tempranillo.





Catillo de Liria 2010 (Valencia)
Večer v Madridu. Mezi poli, poklidný a vřelý. Nálepka za skvělý poměr cena/ výkon.
Senzorika: Aromaticky vyvážené směrem k lehkosti, s pocitem marmeládovosti, malinovo- jahodové. V chuti téměř bez tříslovin, překvapivě lehké. S postupujícím časem se víno stává masivnějším. Kupáž odrůd Bobal a Shiraz.

 Comportillo 2011 (Rioja)
Trošku dražší záležitost, ale ne moc. Těstoviny, večeře, moc příjemné.
Senzorika: Nádherně lososová barva přecházející v barbínovskou růžovou. Ve vůni svěží, lehké, přpomínající šípkovou šťávu. V chuti všechno srovnané, vytříbená kyselina, doplňuje přirozenou šťavnatost. Později ztěžkne.






Ve Španělsku by to nešlo bez CAVY. Tahle byla levná, taky tak chutnala, ale bublinky jsou bublinky. Docela mě překvapuje, že za takovou cenu se tady dá sehnat něco, co bylo déláno tradiční metodou. Cava jako taková je docela tříslovitá, suchá, s nakyslým závěrem. Docela osvěžující pití.








Pivo. Pije se tu všude, v nemnoha podobách. Není náhodou, že jedno z nejlevnějších, nejčastějších piv se jmenuje Steinburg Clásico. Stáčí se ve Francii. Další kandidát na objemového vítěze je Mahou, pivo které čepují snad všude. Pivka jsou lehká, ač se snaží být ležáky, do našich mají hodně daleko, chutnají ředěně a poměrně slabě. Kandidát na největší humus je Alhambra, která chutná jak dva dny starý větrák. Stylové je, že si můžete pivko koupit v litrové skleněné hnědé lahvi. Za dvacku.

 V Alicante, narozdíl od Madridu, je voda z kohoutku hnusná. Tak hnusná, až je téměř nepitelná, proto tady hrají prim vody v kanistrech. Pětilitrový kanistr stojí asi dvanáct Ká. Pokud jste dost drsní, pijete vodu Neval. Hej, NEVAL!







Nejsem příznivce light nápojů, protože cukr vyběháte, ztvrdlé játra a pocuchané ledviny moc ne. Nicméně zero napoje se dají zkousnout, tady ve Španělsku jede zero i Fanta a Sprite, ne jak u nás jen Cola. Colo, ty jeden velký gigante, kdy si vzpomeneš i na ČR?!







Předmíchané Cuba libre, ideální z nonstopu, když Vás v pátek večer nepustí do klubu, protože máte na sobě batoh a šortky. Chutná nic moc, ale nic jiného ani nečekáte, takže se s tím docela srovnáte už po pár locích.

Sangria, tinto de verano. Tyhle lehce alkoholické nápoje se tu pijí ve velkém, na pláži, doma, na ulici, ve sklepě... Eeee Don Simon, postrach všech bezdomovců pátečního večera, se tu chlubí nejvyšší prodávaností.

Konečně La Horchata, nápoj vyráběný nejčastějí ze semen Chufa, což je přeloženo do češtiny semeno Šáchoru jedlého. Dělá se i ze sezamu, mandlí, ale tento je nejčastější. Má zvláštní chuť, něco mezi kávovým mlékem a gumovou kachničkou. Z mlékem docela ucházející.







Závěr této gastronomické bombakolády bude můj milovaný styl tapas con todos!