Krásná chuť: Vamos a comer ... mañana

Španělsko. Vzhledem k tom, že krásná chuť není cestovatelský blog, nikdy jím nebude (neny many neny laska), nebudu se tady rozepisovat o našich cestovatelských zážitcích. Jsou bohaté a zajímavé, právě díky nedostatku peněz. Věřte.
Tento příspěvek je opět hlavně pro moji maminku. Taky pro babičku, která sice úplně přesně nechápe koncepci internetu jako takového, ale i ve svých devadesátijedna letech je vitální a zajímá se. Navíc umí spoustu jiných věcí a já ji miluji. Takže, mami a babi !

Okolnosti tomu chtěli, že jsem zahájil svou oblíbenou dietu NPNJ (Nemám Peníze Na Jídlo, na požádání za malý poplatek sdělím nutriční plán této skvělé hubnoucí metody). Takže žádné předražené paellas, tortillas ani jine -llas, spíš tu pojídáme různé montadios (bagetka) a tostadas (půlka bagetky). Doufám, že nakonec dojde i na ta jídla, která jsou typická, ale dražší, budu však muset začít nějáký bussines s prodejem studených nápojů na pláži.

Normální španělská snídaně sestává s kávou s mlékem (cafe con leche), servírované skutečně jako káva s mlékem, to znamená v hrnečku přímo už smíchané. K tomu se jí tostada buď jen opečená s olejem nebo potřená rajčatovým pyré, politá olejem. Olej je tu prvotřídní, relativně levný, používaný skoro všude a ve všem. Divím se, že nenabízejí kávu s olejem. Nebo zmrzlinu s olejem.

Oběd se tu odbývá něčím lehčím, jak kdo chce. Potom následuje siesta, běh všech komerčních objektů je tomu přizpůsoben. Venku se i vzduch snaží schovat do stínu, takže spíš není radno vycházet. Po páté všechno pomalu však jistě ožívá. Skutečně se tu žije spíš v noci, návraty z venku ve čtyři jsou považovány za normální, spíš je divné, když jdete spát dřív. Večer se večeří, ale večer znamená mezi desátou a dvanáctou. V jednu ráno vás opravují v baru, pokud místo "dobré odpoledne" řeknete prostě "dobrý den". Hmm, odstavec jak z čítanky.

Jídlo v obchodech je stejně drahé a podobné kvality jako v České republice. Většina věcí stojí skutečně stejně, něco je i levnější (půl litru kvalitního olivového oleje za 70 Ká, pět litrů vody za 15 Ká, pul kila oliv za 30 Ká). V každém Supermercado je oddělení s jamonem, nohy prasat visí spokojeně zatímco tuk kane do připojených nádobek. Z dalších zvlášností, které jsou tu běžně k dostání : horchata ( toto je souhrný název pro nápoje vyráběné z mandlí, sezamových semínek nebo takzvaných chufas, což jsou semena šáchoru jedlého, kterým se říká také zemské mandle. Buja!), tisíc ruhů olivového oleje, tisíc druhů jamonu, zelená rajčata, červená rajčata, led v sáčku, tinto de verano (letní víno v podstatě červené s ovocnou šťávou a bublinkami, sangria (však vy víte).

Co se týče mé nové lásky ke stylu cañas y tapas o tom až v dalším článku. Stejně tak tady požíváme alkoholické i nealkoholické nápoje, o těch snad taky ve speciálním artiklu.

Na závěr pár fotek z velkého a luxusního tržiště v Madridu. Mají tam všechno, krásné, chutné a drahé. Naštěstí jsme se před návštěvou nacpali, takže to nebyla taková muka.