Oběd (z) ... Zelená kuchyně a kulinářství

 Poslední dobou se podzim plně opřel do příprav příchodu zimy, chladné větry ženou tisíce barev nad šedými blaty. Albertov se svými majestátními budovami ústavů lékařské fakulty jakoby vystupuje z knih Dickense a Balzaca. Podivná tíseň se toulá ulicemi staré Prahy, lepší zůstat doma, v teple a suchu. I když ani to někdy nepomůže. Protože když je potřeba jíst, ven se musí.

Na křižovatce ulic Na Slupi a Svobodova stojí dům, v jehož přízemí už jsem za těch pár let viděl snad všechno, od oděvů po lékařské přístroje. Momentálně je v něm  však bistro-restaurace Zelená kuchyně. Vyzývavě se dívá na zahrádku hospody Pod Slavínem. Není důvod ke kompetici, tyhle dva podniky jsou tak neuvěřitelně jiné, jak jen dvě zařízení podobného účelu mohou být.

Původní plán byl sníst si menu uvnitř, pokochat se, povonět si čerstvé věci. Zvolil jsem sice rozumný okamžik na oběd, tedy dobu oběda, ale bistro bylo tím pádem taky beznadějně obsazené. Těch dvanáct míst, co tu mají, se zaplní lehce. Všichni baští pilaf. Tlumeně rozmlouvají. Postavím se do fronty a dívám se kolem.

Koncept je ne úplně obvyklý, něco mezi bistrem a restaurací v jednom. Pro bistro platí placení hned u pokladny, vitríny s jídlem, rychlost. Pro restauraci posezení a obsluha. Jak už jsem psal, do posledního místa je obsazeno, takže si jídlo musím vzít s sebou. Zatímco čekám, obsluha za barem je maličko nervózní, jistě to není protože o nich budu psát. Jedna z prvních věcí, které se naučíte, když pracujete za barem je ta, že před hosty se personál nehádá. Nezvyšuje hlas, nemluví podrážděně. Tady se to stalo, bylo mi to nepříjemné. Začátky jsou však vždycky těžké. Interiér je čistý, bílý, vhodně doplněný nábytkem. Vizuálně skvělé.

Konečně přijdu na řadu. Dá se tu platit stravenkami, mám tedy částečně vyhráno, v peněžence mám přesně 2 Ká hotovosti. Objednám si menu s sebou (115 Ká) Za polévku, hlavní jídlo a salát je to hezká cena. Přemýšlím čím doplnit obnos stravenek, padne mi pohled na hrušku. Prodávají ji za deset, říkám tedy ještě : "Hrušku k tomu!" Ejhle, výsledná cena je místo 125 Ká 138 Ká. Mladý muž ani nemrkne : "To je za obaly". Dobře, ale já těch osm kaček nemám. Ptám se ho: " Můžu Vám je donést během hodiny?" S úsměvem odvětí: "Tak zrušíme tu hrušku, hmm." Inu Praha není Mikulov.

Z dalších jídel tu mají všelijaké variace na zeleninové mixáže všeho druhu, něco obložených pečiv, něco delikates. A jaké bylo moje jídlo? Pojďme se na to společně podívat! (Dovolím si úsměv :)

Jedním slovem výjimečně dobré. Celá místnost voněla čerstvostí a každodenní přípravou. I když jsem jedl z krabičky, pilaf, salát i polévka vypadaly velmi chutně. Pilaf s dýňovými semínky, skvěle okořeněný, s výraznou chutí papriky a rajčat, zjemněný právě dýňovými semínky. Feta na něm řádně slaná dodávala jídlu zajímavý, hutný podtext. Musím se přiznat, že jsem jedl na etapy. Veřer přišla na řadu dýňová polévka. Byla hustá, nesladká, pěkně dochucená. Ani ne těžká, ani ne lehká. Těstovinový salát paprika a olivy. Ten byl nejslabší, jen těstoviny a nic. I když jako příloha mírně zklamal.

Jedl jsem plastovými příbory z plastových krabiček, přesto byl zážitek vynikající. Jídlo vypadalo dobře i v nich.

Přes divný, pochyby vzbuzující název je Zelená kuchyně skvělé místo na jídlo. To i rozváží, takže limitem není čas, ani vzdálenost. Dávám tři a tři čtvrtě čerstvého celeru, věřím, že až se po čase vychytají drobnosti, bude to celý celerový nákyp.

Café Lounge

Byl jsem domluvený s SZ na kávu. Samozřejmě, vzhledem k tomu co oba děláme, abychom vydělali na tvrdý chlebíček, chtěl jsem toto setkání spojit i s návštěvou jednoho z těch zajímavějších podniků kavárenského spektra. Nakonec padlo rozhodnutí na Café Lounge, místo tolik opěvovane, známé a kvalitativně zaručené. 

První chybu jsem udělal ignorací pravidla rezervace. Všechno jsme domluvili ten den a já už ten telefon nezvedl, neobjednal se. Přišel jsem o něco dřív, a tak mi skvělý pan číšník stoleček našel. Podezírám taky šťastnou náhodu, která mi do cesty přivedla DB, která tento bar provozovala. První dobrá.

Kavárna je jedním slovem krásná. Zvláštní kombinace top zařízení, rekvizit a milého, pohotového, četného personálu je omračující. Cítíte se tu dobře, i když vedle vás sedí někdo koho neznáte. Místo je perfektně osvětleno, ozvučeno, okávováno, ovzdušněno. Druhá dobrá.

Zatím co čekám, listuju si lístkem. Karafa s vodou je automaticky přistavena. Vzhledem k mé dlouhodobě trvající lásce k filtrovaným kávám se poohlížím po něčem z tohoto ranku. DB doporučuje Vacuum pot, kdo jsem, abych nesouhlasil. Objednám si proto tento vysoce sofistikovaný způsob přípravy kávy. 

Všechno tu plyne tak nějak samozřejmě, obsluha přichází a odchází ve správné momenty, je vstřícná, neobtěžující. Už jsme kompletní a na stůl je připraven onen mechanický pomeranč. Ve zkratce jde o to, že zahřejete vodu v baňce, ta se vzpaří vzhůru, přidáte kávu, celé se to filtruje zase zpátky. Vršek je odšroubován, vy pijete kávu. Je důležité dodržet čas jedné minuty filtrace. Mladý číšník mi všechno tohle vysvětluje, zatímco v jedné ruce drží stopky, usmívá se. Ano, ví co dělá.

Káva, kterou pijeme je z Panamy značka Finco Emporio. Pražená v Doubleshot pražírně 4. října. Má aromatiku až s kmínovými, kořenitými tóny, na začátku jahodový jam, v chuti varíruje od čerstvého kakaového prášku po skořicovo-ovocný závěr. Jsem unešený. Junior verze která je menší, stačí zásobit pohodlně dva lidi. 

Nejíme, ale ve třech si dáme Sylvánské zelené z vinařství Škrobák. Je to mladý, dobře udělaný bestseller. V aromatu umírněný, v chuti má průraznost pancéřové pěsti, s výraznou kyselinou, podtextem limetové šťávy.

Kdyby takovýchto kaváren bylo jen o něco víc, hlavně v jiných částech této země, bylo by snad i lépe na světě. Dávám čtyři a půl kávového bobu, pěkně upraženého a namletého, ke vší spokojenosti.

Oběd v ... Mlsná Kavka

S novým místem pracovního nasazení přichází i nová místa, kde můžu občerstvit své tělo. Je to jako přednáška, jen s více kaloriemi. Karlín naštěstí těmito místy nešetří, přímo jimi hýří. Hospody a MiniMarkety, těch je tu jak hub po dešti. Skoro každý druhý vchod na hlavní třídě okupuje restaurace/bar/kavárna, stačí si jen vybrat. Cítím že u mě nastupuje mánie "Chyť je všechny!".

Jako první podnik jsem si vybral docela známou Mlsnou Kavku. Jednou jsem tu už byl, pracovně. Majitel je milý chlapík s lehkými problémy s češtinou. Ale nebyla příležitost se najíst, a jak řekl MŠ: "Už tam čepují pivo? Já myslel, že mají jenom Budvar". V létě má hospoda mini zahrádku, která je pohodlná, ale už ne tolik frekventovaná obsluhou. Ta je jinak milá a vstřícná, zdraví, je docela pohotová. O tom možná potom.

Chladná Praha pondělního odpoledne otevřela svou náruč, vděčně jsem se do ni vložil. Železniční most s průjezdem poblíž restaurace působí syrově a neutěšeně, docela dobrý příklad celkové nálady této části města. Vcházím dovnitř. Čeká mě, když ne přímo oáza klidu, tak utěšený, halový prostor s několika stolečky.  Po schodech nahoru je místnost pro rodiče s dětmi, které se instinktivně vzdálím až na samý konec lokálu. Děti asi naštěstí dostaly své ranní opiové čípky, takže hra není tak zuřivá. Já se tím pádem v klidu najím.

Jediné jídlo v odpolední nabídce jsou těstoviny se čtyřmi druhy sýra, olivami a sušenými rajčaty. Přišel jsem na menu, takže si menu dám. Navíc já těstovinám momentálně rozumím, od pátku jsem nejedl nic jiného. Co se týče nápojů, zmínka o kvalitě piva na začátku dává tušit, že dvakrát do stejné řeky nevstoupím. Tajně doufám v "domácí" produkt. Jistě, v Mlsné Kavce nesmí chybět domácí šťávičky. Mátu sice nemají, dám si zázvorovou. Je objednáno.

Na pozadí Manu Chao, poklidná atmosféra umocněná vynikající zázvorovou limonádou. Je jednoduchá, plave v ní pár kousků citrusů, chuť je plná, až mírně řezavá, tak jak má zázvor být. Není sladká, ani kyselá, je tak akorát. Dobrá volba za 38 Ká.

Těstoviny jsou tady, vybral jsem si dobře. Jsou al dente, omáčka je řidší, dochucená a skutečně ze sýrů. Oliv tak akorát, sušené rajčata tři, vypadá to na talíři divně. Možná je alespoň překrojit nebo tak. Navrch hobliny parmazánu. Dobře připravené jídlo, jen ten servis by se dal zlepšit.

Kavka je vegetariánská, takže správně krátký a jednoduchý jídelní lístek se nese ve znamení veggie. Obsluha je tu milá, naobědváte se za stovku, poloha vyhovuje. Dávám čtyři brokolicové stvoly. Ano!

Oběd v ... Artemis

Je zvláštní dostat se na místa, kolem kterých chodíte docela často, ale nikdy jste prostě nešli dovnitř. Ať už je to restaurace, bar nebo obchod. Představy rychle vezmou za své, konfrontace s tvrdou realitou právě začíná. "Greek restaurant Artemis" jsem si totiž naprosto iracionálně představoval jako tradiční řeckou hospodu, na zemi pomalu sláma, v rohu skupina postarších mužů v kruhu vyhazujíce nohy v rytmu balalajky, v ohrádce oslík, za pultem stokilová Řekyně šenkující ouzo. Ne, tak to tady skutečně nevypadá.

Artemis je normální, tuctově, zároveň rádoby designově vypadající restaurace v nákupním centru. Nic nového pod sluncem. Je tu docela draho, denní nabídka jídel je nápaditá v rozmení maso-pasta-salát. Když se ale posadíte, nikde ji nevidno, obsluha Vás však obdaří jídelním lístkem, který je překvapivě krátký. Začneme vybírat pití. Stella za pade Ká není můj šálek kávy, ale povšimnu si vína, přímo lokálních značek. Krom Moravy tu nabízí i řecké moky, proč si tedy nedat deci Popoukadlovise. Nebo tak nějak. Obědnám si růžové, FF červené. Servírka nám s úsměvem donese rovnou dvě deci, i když v lístku nabízí vína po deci. Nedá se nic dělat, snad to zvládnu. Moje rosé je teplé, ale pitelné. Žádná hitparáda. Místo zeje prázdnotou, možná proto, že už jsou dvě hodiny, všichni v obleku už musí sedět za stoly. Sepisovat návrhy. Připravovat ujednání. Prodávat svou duši. To jen tak na okraj.

Objednám si gyros, seběvědomě bez ničeho. Jednak do sebe nechci cpát hranolky. Druhak stojí moc peněz. Servírka mě tentokrát upozorní, že k tomu vlastně nic není krom trochu tzaziki a salátku, doobědnám si tedy pitu. Pita je myslím fajn.

Jídlo je tu docela rychle. Shoarmu jsem si objednal míchanou, maso je skvělé. Tohle je určitě to nejlepší, co mi tu zatím nabídli. I kopeček salátku ze zelí i okurky s jogurtem jsou skvělé, dobře doplňují kořenitost masa. Chleba je normál, je ho málo.

Dá se tu platit stravenkami, obsluha je v rámci mezí příjemná a rychlá. Nenašel jsem tu záchod, ale určitě ho tu mají. Cena se nakonec vyšplhala docela vysoko na to, že jsme šli jen na oběd, ale za to mohla ta "nechtěná" dvojdecka. Na Karláku jsou i lepší alternativy za míň peněz. Dva a půl chytrého oslíka navrch.