Kéž bych mohl úvodem napsat: "Další z podniků věhlasného Ambiente čekal na své objevení a zhodnocení..." V pravdě není tomu tak, protože na pravidelné návštěvy podniků této sítě není mé konto ještě uzpůsobené. Život jde, díky Bohu, prožívat i tak šťastně. Na druhou stranu je pravda, že "pizza" jak si v duchu tento podnik familiárně přezdívám je jeden z těch dostupnějších. Náměstí Republiky a vůně Itálie. 
Z venku nenápadně působící restaurace v prvním patře rohového domu vevnitř ohromí svou velikostí. Po chvilkovém hledání vchodu vystoupat po schodišti. Přede mnou se rozprostírá velký, ale rafinovaně členěný prostor, který tím pádem působí útulně, téměř domácky. I když je hospoda plná k prasknutí, zvládám se cítit komfortně v soukromí. Stůl s nádherným výhledem na ústí náměstí tomu přidává další body.
Objednám si pizzu, klasickou capricciosu. Po artyčocích totiž šílím. Z tradičně předraženého vinného lístku deci Il Seconda. Slaný koláč tu umí na jedničku, všechny ingredience jsou v lahodných poměrech, nakyslý základ dává tušit, že ho tu připravují skutečně z čerstvých rajčat. Jsem nadšený noži, myslím tím příborovými noži, snad první příbor se kterým se skutečně dá pizza pohodlně rozkrájet. Víno je lehce nadprůměrné, nic jiného nečekám, přesto, že je sklenka téměř za cenu jednoduché lahve, je to přece jen v této restauraci základ. K jídlu jde víc než zdatně.
Ambiente v architektuře svých italských restaurací odvedlo skvělou práci, při zachování původní filozofie vnáší tento koncept to klasické "ambi", které z těchto restaurací kouzlí místa, která Vám utkví. Škoda předraženého vína, které je ale v podnicích po celém Česku spíš pravidlem než výjimkou. Čtyři pěkně nabroušené nože.
No comments:
Post a Comment