Kolem dvanácté je tu docela prázdno. Usadíme se u vyšší třídy zahradního nábytku zn. kov. Židle jsou pohodlné, stůl prostorný jak letenská pláň. Opět se opakuje příběh s tabulí, kde je tentokrát méně roztřeseným písmem vypsána nabídka. JK jásá, opět je v nabídce salát, tentokrát z lososem. Já bych si dal všechno nebo nic, nakonec se rozhodnu poradit se s obsluhou. I když tohle dělám už dlouho, pořád si nechci připustit, že v zařízeních tohoto typu je to začátečnická chyba.
Desítku nemají resp. jen černou. Dám si tedy velkopopovickou jedenáct říznutou oním černým. JK si dá malé. Když je na stole pití objednávám salát pro slečnu. Zkusím vyrukovat s otázkou : "Co byste mi doporučila Vy?". Po několika nervózních pohledech stranou a znechuceném šklebu se mi dostane naprosto správné odpovědi : " Já nevím co Vám chutná!" Inu, kdo se moc ptá, ten se moc dozví. Zkusím to ještě s "ochutnala jste ta jídla?" na niž následuji již klasika v podobě "všechno je dobré". Takže si vyberu kuřecí plátky s rokfórovou omáčkou.
Exteriér hospody nepůsobí výjimečně, spíš je to oplocený kus
chodníku. Jak se ale začne plnit hosty, je vidět, že léto je na cestě. A už je to tady. Jídlo vypadá na talíři docela hezky. Je fakt, že u salátu to s lososem nepřeháněli, spíš to podcenili, takže místo salátu s lososem by možná napříště úplně stačilo nabízet zeleninový salát.
Nejvíc jsem zklamaný ze svého jídla. Kuře jako takové nedochucené, omáčka z pytlíku, rokfór neviděla ani z rychlíku. Nemastné, neslané, nijaké. Navíc porcička spíš poloviční.
Když nad tím tak přemýšlím, nevím proč jsem od restaurace, která se jmenuje "knajpa" čekal nějaká kouzla. Vlastně nečekal, ale to co jsem dostal bylo průměrné, až pod. To mluvím o jídle, obsluha by zasloužila kurz asertivity nebo alespoň základních číšnických frází. Pokud bych měl srovnávat nesrovnatelné, rozhodně bych znova zašel naproti, radši než sem.
No comments:
Post a Comment