Oběd v ... BEAS Vegetarian Dhaba vs. Jídelna a restaurace Zelený pruh

V uplynulém týdnu jsme s JK navštívili dvě místa hromadného stravování, která, sdíleje společný status jídelen, nabízela každá něco naprosto unikátně jiného. Za v podstatě stejné peníze jsme se naprosto jinak najedli, celý čas oběda si úplně jinak užili. Nicméně popořádku.

První jsme navštívili BEAS, tak jí taky začnu. Tato restaurace patří do "sítě" pražských vegeteriánských jídelen, které jsou rozesety po centru metropole. Dhaba znamená jídelna nebo nonstop otevřená restaurace, v Indii a Pakistánu většinou situovaná při benzínce. Když jsme lehce po půl dvanácté vešli, jídelna byla téměř prázdná. Během dvaceti minut však praskala ve švech a my, pojídajíce indické speciality, jsme si notovali, jak jsme to pěkně stihli. Zpátky na začátek. Jako v každé správné jídelně si vezmete tác, příbory. Vyberete si na co máte chuť. Nabídka je jednoduchá - malý talíř, velký talíř, talíř všech chutí. Je to až takhle prosté. Buď máte malý hlad nebo velký hlad nebo chcete ochutnat všechno. Jakmile se rozhodnete, začnete konverzaci s osobou Vás obsluhující, která vypadá asi takto :
"Ochucenou nebo normální rýži?"

"...vaše odpověď..."

"Cizrnu nebo Mungo?"

"...vaše odpověď..."

"Třesky nebo Plesky?" 

"Určitě Plesky, prosím!"

Výsledkem této diskuse je naplněné plato jídlem dle vašich tužeb a momentální nabídky, posouváme se dál.

Kolem vitrín nacpaných kelímky s nápojem lasi, kousky sladké halvy a baklavy, vařeným křeččím pohledem,  až k pokladně. Paní Vám to pěkně spočítá, vy zaplatíte. Normál jídelna. Na stolech jsou připravené kovové džbány s vodou, která je k dispozici zdarma co hrdlo ráčí. Kolem nás ce cpou jak alternativněji založené studentky Filozofické fakulty, tak kravaťáci, dvě důchodkyně, maminka s dítětem. Alespoň pro mě nepopiratelný znak kvality a oblíbenosti místa.

K jídlu - tenhle styl mi vyhovuje. Mám rád zeleninu, rýži, omáčkovitou konzistenci jídla. Při této konkrétní návštěvě jsem měl na talíři rýži ochucenou neznámým kořením, mungo klíčky, zeleninový salát, takový ten indický dresink, vynikající polévku, cuketu v omáčce a sladké cosi v pudinku. V jednom rožku se krčila ohavně chutnající "věc", těžko říct co to bylo, chutnalo to zároveň kysele, pálivě, ba dokonce hořce. Zdali to byl záměr se už nikdy nedozvím, drahá JK to zhltla a podivně se při tom usmívala. Na jejím talíři byla ještě navíc cizrna, míchaná pečená zelenina, místo zeleninového salátu ovocný. 

Jako dezert jsem nám koupil malý čtvereček mrkvové baklavy, která nebýt toho, že stála vyděračských 25 Ká, byla vynikající. 

Návštěvu BEAS lze tedy jen a jen doporučit, menu se liší tím co dostanete, cenou už tolik ne (např. rozdíl mezi velkým a malým talířem je 10 Kč). Jen si dejte pozor, ať přijdete včas nebo s sebou máte alespoň pět kantiček.

Jako druhá přichází na řadu Jídelna a restaurace Zelený pruh. Tady už to tak slavné nebude. 

Po tom co jsme toho dne skončili naši výuku v terénu, zbývalo nám ještě spoustu času na jídlo. Návrhů padlo několik, ale i přes nechuť JK, jsem před prověřenými známými místy prosadil neznámou jídelnu poblíž místa naší rozhodovací diskuse. Lákavé poutače s vyobrazením steaku udělali své, jsem jen člověk. 

Při vstupu jsem začínal tušit nějakou levotu, kam couvnout však nebylo. Nad výdejnou hrdě visí tabule s denní nabídkou. Ta se snaží být přívětivá ke všem, najdete mezi jídly i jedno bez masa. Při naší návštěvě to naneštěstí byla "smažená zelenina", radši nebudu rozjímat nad tím, co bych dostal na talíř. Ostatní jídla mě zaujala stejnou měrou - segedin, halušky, koprovka... JK se znechuceně rozhodla pro polévku a salát. Já požádal o segedin. Osoba za pultem mi připomněla "paní kuchařku" jídelny dětských let. Ta se alespoň ptala kolik chci knedlíků. Tady jsem přesně v duchu tržního hospodářství dostal čtyři. Nevadí. JK jsem omluvně natočil dvojdecku grepového džusu za 19 Ká, přesunuje se k pokladně. Naše jídla stála dohromady 180 a dalo se platit kartou. Po sem, jakž takž.

Prostředí se nedá označit za přívětivé. Rozlehlé bludiště různých vydlážděných, odosobněných místností vyvolává pocit zmatenosti. Interiér se pokouší působit dojmem designovosti, daří se mu spíš lacinost. Jídlo taky nestálo za moc. Maso v guláši chutnalo nezdravě, netroufám si odhadnout, co před přípravou zažilo. Knedlíky kupované, vodově rozňahňané. Salát si JK namíchala dobrý. Polévka ze zmraženého špenátu opět neohromila, působila řídce, nastavovaně. Jediný světlý bod byl ten džus. Nebyl ani moc sladký, ani moc hořký, byl zkrátka akorát. No za cenu litrové krabice v obchodě se není čemu divit.

Návštěvu jídelny na Zeleném pruhu tedy úplně doporučit nejde. Za stejné peníze jako v BEAS dostanete čtvrtinovou kvalitu jídla a poloviční kvalitu prostředí. Je ještě co zlepšovat, zjevně to není o penězích, ale o nápadech, píli a oddanosti kvalitě.

Díky všem jídelnářům!