Volba zařízení tentokrát přišla od mé drahé JK. Už před Vánocemi jsme měli spadeno na argentinské steaky. Jednalo se o dva steaky s fazolkami, omáčkou a přílohou. JK toto jídlo koupila dopředu na slevovém portálu. Nedávno jsem četl o tom, jak se hosté cítí nesví, ukazujíce servírce potištěný papír místo peněz. Při objednání přes telefon jsou nemilovaní a nechtění. Psychologie těchto slev je mocná, škrtnuté čtyřciferné částky lákají všechny hosty. Provozovatelům se to vyplácí, dostanou reklamu "zdarma", skutečný zisk z tohoto typu nabídky je přinejmenším sporný. Bavil jsem se s člověkem z oboru, který jaksi samozřejmě poznamenal, že dobré podniky slevomaty nepotřebují. Naprosto souhlasím. Každopádně jste host, mělo by být úplně fuk, jak nebo kolik za nabízenou službu platíte. Plánoval jsem ještě víc než kdy dřív sledovat přístup obsluhy a kvalitu jídla. Jako bych kdy dělal něco jiného.
Hospoda, která má v názvu "hospůdka", ve mě vzbuzuje podvědomé obavy. Můj odpor ke kýčové lidovosti je všeobecně znám, tahle zdrobnělina mi ho evokuje bezezbytku. Voucher byl však koupený, rezervace udělaná, hlad veliký. Naš cíl se nachází na ulici Grafická, kousek od zastávky Bertramka, tedy v podstatě na Andělu. Jak rapuje James Cole : "Bertramka, Anděl, Klamovka, Zvon, pozdrav první, odpoví ti i strom." Ve skutečností Vás po výstupu z tramvaje přivítá hřbitov, odkud žádné pozdravy nepřijdou, zbytek okolí se tváří jako slušnější ghetto, herny, zastavárny, nonstop.
Místo jsme našli rychle, pro jistotu. Ve dvoře malá stříška, pár schůdků dolů. Jediná místnost klenutá cihlovým stropem, zařízená ve stylu country. Z repráků rádio Country, jeden z mála mínusů celé návštěvy. Prostory miniaturní, stěží se sem posadí třicet lidí. Všude na stolech jsou rezervace, dokonce na dva časy- odpoledne a večer. Praha miluje steaky, chce se mi vykřiknout.
Obsluha, kterou tvoří mladá servírka, nás posadí na pódijko ke klavíru. Místa tu moc není, odevšad na Vás zhlížejí tretky dotvářející "country" styl hospody, stará žehlička, zaprášená panenka, wifi router. Z repráků pořád to country.
Přijde mi to obsolentní, ale dáme si pivo. JK malou desítku, já velkou dvanáctku. Čepují tu Svijany. Pivo je jak má být, desítka svěžejší, čerstvější, dvanáctka hutná, mírně zaprděná.
Čekání na slevomatové steaky nám ubíhá v příjemném rozhovoru, slečna se pořád chodí ptát jestli máme všechno. Máme, teda až na ty steaky. Ve chvíli kdy mi sepne má dvacetipětiminutová minutka, začnu se rozhlížet po tom jídle. Tady se nese, přesně na čas. Co nám přistane na stole, je ohromující. Nečekal jsem to.
Normálně by mě zaujaly talíře z Ikea, pískovaná nejlevnější řada, navíc obdélníkové. Příbory už taky pamatují minimálně tolik, co žehlička na piánu. Na takovém nádobí nečekáte flákotu, která má půl libry. Nevermind. Nádherný kus masa, skutečná krychle. Mám obavy o propečenost, přemýšlím jaký pojídací přístup zvolit. Rozhodnu se celý ten kus rozkrojit napůl. Uvědomím si, že se nás nikdo nezeptal, jak to chceme propečené. Rozkrojím a žasnu. Maso je šťavnaté, propečené na medium. Má pevnou strukturu, je dobře dochucené. Vynikající steak. Fazolky zdatně sekundují, je nicméně jasné, že hrají druhé housle. Hranolky nestojí za řeč, standart, nic víc. Omáčka je tmavý kečup, možná s trochou koření. Znovu se vrátím k masu, mile překvapilo. Za normální cenu (249 Kč) bych si ho dal s klidem.
Servírka nepřestává dorážet s dotazy, jestli máme všechno. Možná fotím moc okatě. Zaplatíme pití a zvedáme se. Stálo to za to, minimálně v Cihelně se chovají k hostům se slevou plnocenně, kvalita jídla je velmi dobrá. Pokud Vám vyhovuje prostředí divokého západu, rádi Svijany a steak, doporučuji.
No comments:
Post a Comment