Sumo sushi grill and restaurant

I když jsem nikdy nenásledoval svého milovaného otce v profesních šlépějích, chovám k jeho manuální zručnosti hlubokou úctu. Možná mě nenaučil všechno co zná z tajů malířského řemesla, ale do teď si pamatuju, jak jsem jako pětiletý špunt stál s otevřenou pusou a koukal na tátu, jak na pětimetrovém žebříku obíhá vymalovávaje celou halu. Alespoň to bílé oblečení mi zůstalo. Zpět k právě teď, během týdne jsem jeden byt a jeho bílé stěny nepatrně poupravil, proto to antré. A protože jak říká moje babička, "dělník si zaslouží svou mzdu", po malování byl čas na obědování.

Running sushi je jistě všeobecně známý pojem. Čistě logickou úvahou, kdy Japonci jsou posedlí uměním, a všeobecně zručností, ať už je to ikebana, kaligrafie, nebo utínání hlav, toto vzniklo jako moderní verze jídla připravéného přímo před vašima očima. S potřebou obsloužit více zákazníků, než na který stačí obyčejný pult o délce pár metrů vznikly tyto "vozejčky" (autorský výraz LC), které Vám čerstvě připravené jídlo přivezou, a vy si podle své chuti vybíráte, co si vezmete, co necháte sousedům. Spolu se systémem all you can eat neporazitelná kombinace.

Po dlouhé cestě z okraje Prahy...na jiný okraj Prahy, neméně sáhodlouhé pěší túře se ocitáme v chrámu konzumu, nákupním centru tak rozsáhlém, že v tu samou chvíli se nachází jistě v několika časových pásmech. Když je u informací šest, u Baťi už mají jistě půlnoc. Restaurace námi kýžená samozřejmě leží až v tom nejzažším cípu. Tolik ke stěžování, zbytek už je libový.

Při příchodu to vypadá, že ač jsme zvolili strategicky čas k obědu středu ve dvě hodiny, kdy snad i matky na mateřské dovolené a důchodci mají něco na práci, v hospodě je plno. Snad možná támhle na rožku... usměvavá asiatka nám kyne, jako že můžeme, tak se posadíme. Začne to.

LC, která je oproti mě naprostým matadorem co se týče návštěvy tohoto podniku si hned před sebe začne vršit různobarevné mističky, nalévat tamto a ono. Já, vychovaný ve stylu - dokud nesníš všechno na talíři, nedostaneš přidáno, si vezmu jednu mističku. Spořádaně do sebe začnu soukat nighiri s lososem. Naštěstí veškerá nabídka cirkuluje v několi exemplářích, nikdy neubívá, jen s ubíhajícím časem se nepatrně mění.

A tak dostanu k ochutnání rozličné druhy sushi, různá teplá jídla, naložené černé vejce, které nevíme co je, polévku s tofu, obalené krevety, neobalené krevety, podivnou trávu, která chutná jako začátek alergického záchvatu, neosolené hranolky, řecký salát tisíckrát jinak a podobně. Ochutnávat a konzumovat je dovoleno dle libosti a nepřetržitě. Kvalita předkládaných jedno až dvouhubek není sice špičková, je to zkrátka ucházející sushi, nicméně to všechno okolo jen nahrává tomu, abyste se cítili, jako že za svoje peníze skutečně dostáváte naloženo.

V dobré společnosti rychle přestanete počítat, kolik kilo rýže už máte za opaskem. V jednu chvíli se musíte rozhodnout přejít na sladký sortiment, většinou je to ta, kdy Vás spolustolovník upozorní na z ucha čouhající obalovanou krevetu. Ze sladkých věcí je na výběr ovoce, buchtičky, pudinky, sezamové koule naplněné švestkovým pyré a tak dále.

Úskalí all you can eat restaurace je pozornému čtenáři již jasné od prvních řádků. Pokud do restaurace příjdete hladoví, což není zas až tak neobvyklé, jíte, jíte a jíte. Po hodině si uvědomujete, že jste zkonzumovali týdenní příděl rýže středně velké čínské vesnice, bříško to cítí také. Takže se pokusíte odvalit se do temna a chladu, odpočívat. V tak obrovském nákupním centru ale není kam, tak jdete nakupovat oblečení. Ale to už je součást jiného veselého příběhu.

Dávám minimálně tři páry jídelních hůlek, za nový a nevšední zážitek, podivné černé vejce a srdce, ne styl.