
Jiný stav ve mě vyvolal už zevnějšek, křičící do ulice všemi barvami nabídku. Přijde mi, že ani kousek nezůstal nevyužit, tabule, okna, vývěsní štít, všechno hraje barvami. Tyhle ostré barevné křídy by měly být jen na příděl. Když vstoupím dovnitř, očekávaje moderní svižný interiér, odpovídající tomu, co na mě útočilo venku, opět šok. Restaurace je přecpaná velmi starými a tradičními věcmi. Mít o trochu víc místa, myslím že je v rohu opřené mlýnské kolo, na stropě zavěšený žebřiňák. Žehličky, starobylé vázy, vybrakované šicí stroje, zašlé dřevěné věcičky jsou všude. Za barem se na mě směje duo obsluhujících. Vzhledem k tomu, že podzim se ještě nemá k nástupu, nechám se odeslat na zahrádku.
Venkovní stolování si užijete sevřeni čtyřmi vysokými domy, všudypřítomná rustikální výzdoba vaše klaustrofobické pocity rychle zažene.Na sloupku šopy visí kukuřice, lucerničky jsou všude, na stolech nechybí kostkovaný ubrus. Tady venku, uprostřed Prahy to působí překvapivě útulně. Vedle se baví skupinka místňáků, mám pocit povětšinou na účet můj a mého focení všeho.


Objednám si řezané, čepují zde světlého a tmavého Kozla a Plzeň. Na stole je vytištěná denní nabídka na celý týden. Výběr ze čtyř jídel, jedna polévka, ceny kolem devadesátikoruny. Hned první jídlo neznám, Dalmatské čufty mi skutečně nic neříkají, ale slečna mi ochotně vysvětlí, "že jsou to jako takové masové kuličky". Dobrá, do toho nejdu, špagety s masem jím furt, dám si debrecínský guláš s pěti. A polévku - kuřecí vývar s nudlemi.



Bylo to dobré, dokonce velmi dobré. Personál milý, jídlo v pořádku, rychle, kvalitně, bez zbytečností. I když prostředí není žádný promyšlený designový skvost, najíst se tu dá slušně za 147 Kč. Poloha je také skvělá, kousek od I.P. Pavlova na ulici Rumunská. K restauraci náleží ještě sklepní hospoda, kde se můžete veselit až do noci.
No comments:
Post a Comment