Oběd v ... Restaurace Legenda

Minulý týden jsme se s JK nemohli rozhodnout kam jít na oběd, zmateně jsme oscilovali po Praze 1, až jsme nakonec skončili v Legendě. Nic moc legendárního to nebylo, další hospoda v centru, která je spíš nezajímavá, než zajímavá.Po vstupu z prašného světla ulice nás objalo chladné přítmí normálního lokálu. Stolky v době oběda zpola obsazené. Procházející servírku jsem vyzpovídal stran zahrádky, protože ta byla ve skutečnosti hlavním lákadlem, které nás dokázalo zaujmout. Byli jsme odkázáni do dveřích, na kterých byla cedulka "zahrádka", plus šipka dál do útrob domu.Při procházení chodeb, na jejichž stěnách sem tam prokoukl pod nánosem prachu starodávný váleček, jsem si uvědomil, že takovéto domy musely inspirovat Foglara k sepsání Rychlých šípů. Nakonec jsme po pár minutách bloudění dospěli na"dvorek", jež byl pokryt zahradním nábytkem druhé jakosti, rádoby stylovou pergolou v rustikálním stylu.

Posazením se k jednomu plastovému stolu jsme ukradli trochu sluníčka, začali jsme vybírat. Pokud sledujete "Peklo na talíři", Legenda splňuje, tak jako většina hospod, kde dostanete menu za 80 Ká, některé z nešvarů uvedených v pořadu. Bordel na stole ano, ale decentní, stůl byl docela čistý, klidně bych si odpustil jakousi rákosovou prostírku, samozřejmě dřevěný stojan na propisky/příbory/špagety/tyčinky.

Nabídka toho, co je k mání je zpracovaná jako jakési "noviny". Restaurace tím dosahuje naprosté dezorientace hosta, zmatenosti, navíc grafická úprava je otřesná. Šli jsme na menu, takže tento lístek, který obsahuje asi tři sta položek, včetně kapustňáka na divoko, jsme nepotřebovali. Já jsem ho nepotřeboval. JK si nevybrala z nabídky hotovek, začala tedy lovit v novinách. Našla brokolici se sýrem, kterou si také objednala. Obavy z toho jak dlouho bude trvat, než rozmrazí brokolici a upečou ji (rozdíly celých teploměrů) byly liché. Slečna servírka mě ujistila, že "je to za chvilku". Dobře.

Zahrádku jsem už stihl zkritizovat, ale celkově ve mě vzbuzuje uklidňující dojem, sevření čtyřmi vysokými stěnami má něco do sebe. Vidíte vlastně jen čtvercový výsek nebe, které se mění každou chvíli, jak plují mraky...

Z úvah mě vytrhlo jídlo, které tu bylo znepokojivě brzy. Já si dal Bramborový guláš s pečivem. Nejlevnější varianta jídla za 70 Ká. Dopadlo to na dvě mínus, všechno bylo tak jak mělo, kdybych seděl v menze, jídlo stálo 40 Ká, nandavala ho vousatá kuchařka. JK byla se svým jídlem spokojená. Brokolice byla brokolicí, sýr na ni sýrem. Nic víc, nic míň. Na obrázku to dokonce vypadá celkem divně, samotné jídlo naživo na mě působilo docela pozitivně. Za o hodně víc peněz než můj gulage. Za výstřelky v době oběda se platí.

Pili jsme stále oblíbené nefiltrované od Staropramenu.

Legenda je úplně obyčejná, normální, velká a nudná restaurace, kam zamíříte, když nic nechcete vymýšlet, chcete se najíst za stovku v centru. Nerozhodnost jak se k tomu postavit, z ní nedělá vyložený propadák, na hvězdičky bych zapomněl.