Oběd v ... Klub cestovatelů

Cestovat se dá kamkoli, třeba z Břevnova na nábřeží, nebo z Prahy k rodičům, nasednout do vlaku a jet do Berlína, Budína, Brna. Tak se každý z nás může hrdě počítat do klubu cestovatelů, ač neoficiálního, přesto neodbytně patřícího ke každodennímu životu. Lovcům a sběračům bylo jasné, že bez cestování nebude mamut, ani ten výtečný salát z hub a kořínků, který tak skvěle umíš drahá, ano, dám si ještě misku, děkuju. Proto je cestování spojeno s jídlem, ochutnávání něčeho nového sousedí s poznáním nových míst. My, i přes dramatický prolog jsme prostě měli hlad, tak jsme zcestovale sedli na tramvaj, jejíž cílová stanice nebyla ani tak touha, jako spíš plné břicho.

Byla to moje druhá návštěva tohoto podniku, což není obvyklé, na druhou stranu to skýtá možnost porovnat, hodnotit ne jen z první. Navíc jsem měl, jak se na restauraci, která se specializuje na arabsko-dálnovýchodní kuchyni, početnou milou společnost, která evokujíce klasický obraz orientálního stolování přispěla podstatnou měrou k příjemnému zážitku z celého odpoledne.

Je to tu omšelé, poměrně přeplácané, použité, tím pádem velmi útulné. Sedíme u normálního stolu, naštěstí se tedy nekoná vyzouvání a ehm, trapné, dnes jsem si zrovna vzal ponožky s dírou na palci. Jídelní lístek je spíš katalogem všemožných exotických záběrů z afrických pouličních trhů, arabských bazarů a indických čajoven. Přehlednosti to moc nepřidá, i když si zase můžete do podrobna prohlédnout jak vypadá smažený šváb.

Obsluha tu je patřičně ověšená cinkajícími věcičkami v ženském vydání nebo mluví tichým, soustředěným hlasem v mužském podání. Proto se tady, v centru Prahy, přesto cítíte tak trochu na cestě.

Objednali jsme si nápoje. Vzhledem k výše řečenému si objednat colu téměř nepřipadá v úvahu, sáhneme tedy k nabídce, ve které se objevují slova jako ayran a lassi. Objednáme je všechny. Já osobně si dám ayran - lehce osolený jogurtový nápoj s mátou. Byliní v mléčně bílé tekutině typuju spíš na petržel, ale rozumím tomu asi jako ta pověstná koza.

Zmíněný jídelní almanach sice počtem stran zdatně konkuruje oxfordskému slovníku, obsahově je však poměrně skromný. Objednáme si tedy od každého něco, bezkonkurenčně nejradostější je jehněčí jordán, který komolíme na "jehněčí orgán". Já si dám kebab a jako předkrm KIBBEY MAKLI, kteréžto krmě z popisu evokuje jedno maso obalené v jiném mase.

Jordán i kebab, dvě jídla která jsem měl možnost ochutnat jsou skvělá. Dobře okořeněná, moje příjemně pálivé, v půlce už jsem vděčný za jogurtový nápoj. Hodně cibule, nemusí vyhovovat každému, mně naopak velmi, cibule je fajn. Servírování není úplně vrchol kulinářského umění, ale na to se u tohoto jídla zas tak moc nehraje. Po odložení příborů se všichni tváří spokojeně, což indikuje úspěch kuchyně.

Tohle je vlastně všechno. Velmi specifická nabídka restaurace je zjevně v kurzu, protože se prostor docela rychle plní. Překvapivý je poměr dětí, kteří se tu pletou pod nohy. Některé z nich spokojeně žvýkají arabský chleba a ládují se petrželí s bulgurem. To je přinejmenším v této dietetické epoše příjemný pohled.

Ceny nejsou nízké, ale odpovídají kvalitě a exotičnosti nabídky. Není to asi na každodenní návštěvy (na druhou stranu přes týden jsou tu k dispozici menu).
Klub cestovatelů stojí za to navštívit, protože tu jistojistě narazíte na zajímavosti k ochutnání. Dávám tři a půl cizrnové bobulky.