James Dean

Jsou večery, na které se nezapomíná. Pokud zrovna sedíte v příjemném baru, dobré restauraci nebo klasické hospodě, může být, že je to kvůli místu, jídlu, pití. Většinou je to však společnost, která z běžné potřeby se najíst a napít udělá něco nezapomenutelného. Tak jako při této konkrétní návštěvě oblíbeného baru James Dean.

Úterní večer, trochu deštivý, vonící začínajícím létem nás s PD zastihl spěchajíce přes Staroměstské náměstí. Rezervace na frekventovanou osmou, stejně jako to, že jsem zapomněl vzít deštník, zrychlovalo naše kroky směrem k pár uličkám gastronomii jako takové zaslíbeným. Na malém kousku v samém srdci Prahy tu lze najít podniky jako Buksy´s, Tretters bar, La degustation Boheme Bourgeoise, Lokál. A samozřejmě James Dean Prague.

Interiér baru je natolik odlišný od všeho, co z Prahy znáte, že se může pyšnit vlastní trademark značkou . Nenechte se mýlit, retro amerických dinner restaurací v metropoli pár nejdete, ale tady jdou skutečně do hloubky. Detaily a různé odkazy na danou éru americké pop kultury padesátých let  Vás bezpečně nechají zapomenout na to, že sedíte pár kroků od Staromáku. Klasické rekvizity jako je typický Jukebox, plně analogová registrační pokladna Coca-cola, chromovaný kávovar Elektra nebo legendární Triumph 1955 Trophy, který vám visí nad hlavou, zatímco ládujete burger a zapíjíte ho milk shakem za pět, Vám připomenou všechny slavné kousky od Rebela bez příčiny až po modernější Pulp Fiction. Jak už psal Čapek, není nic skvělejšího, než když všechno to, o čem jste četli v knihách nebo viděli ve filmu uvidíte na vlastní oči na svých cestách. I přes to, že zajít si na drink do centra není cestování v pravém slova smyslu, tak trochu to tady funguje.

Stejnou pozornost s jakou bylo cizelováno vybavení baru zde věnují i tomu podstatnému - jídlu a pití. Původně jsme si chtěli dát jen podvečerní koktejl, ale hlad nás nakonec dostihl. Proto pořadí položek na našem menu bylo přinejmenším zvláštní.

Začínáme cocktaily. Po náročném dni si objednávám Vodkatini, klasický Martini cocktail v lístku stále nemají, nebo ho v příjemném rozčílení nemůžu najít. Není divu. PD si dá Cosmopolitan. K tomu asi není co dodat. Perfektní práce barmana se pozná na základech, jakými jsou právě naše drinky. Není si na co stěžovat, jen vychutnávat.

U Peggy Sue si nakonec objednáme i kmě, klasické chicken wings, dají se jíst ve dvou, navíc je tu mají v několikerém provedení. Nakonec zvolíme pálivou variantu. Po chvíli dostáváme celý servis včetně misky s citrónem a mátou na ruce. Chilli varianta je natolik pálivá, že mám strach usrknout svůj drink, aby mi vzniklá směs nevzplanula na patře. K jídlu si tedy přiobědnáme lehké nápoje - já colu podle původní receptury (leč již bez kokainu) a PD domácí citrónovou limonádu. Cola mě moc neoslovila, na druhou stranu limonáda se osvědčila, svěže nakyslá a perfektně studená. To pravé, když Vám hoří celá pusa.

Jak je z okolních fotek poznat, příjemné načervenalé intimní prostředí baru láká k tichým rozhovorům, klidnému popíjení. Navíc tu poskytují perfektní servis, skvělý bar a dobrou kuchyni. Dostanete tu cokoli od snídaně po dobře zvládnutý burger, přitom tato kombinace nepůsobí křečovitě nebo nedodělaně, právě naopak. Podle denní doby se mění i nabídka. Každý tu tím pádem najde to co hledá. Stejně tak jako jsme to našli tento večer i my. Ne jen pro to James dostává čtyři plechovky od vanilkové coly.