Na břehu Rhôny

Ve velkých městech je vše možné. Zatímco v obydlích menší rozlohy znáte každý kámen a půlce lidí, které potkáte ráno cestou do obchodu říkáte teto, v destinacích typu Praha, Berlín, Londýn je anonymita hmatatelnou součástí každodenního života. Její přítomnost, která na Vás tlačí ze všech stran, je však vykoupena, alespoň v mém případě, nesčetnými možnostmi, jak tomu tísnivému pocitu ulehčit, tedy navázat spojení s lidmi všech národností a ras, shlédnout zajímavé spektákly, poznat zvláštní místa.
Jedno z takových je jistě Na břehu Rhôny. Na břehu Vltavy.

Na tento nenápadný vinný bar skutečně narazíte, když se loudavým krokem vracíte z Podolí. Po příjemném dni stráveném ehm, studiem slunce pomalu zapadá, jdu sotva co noha nohu mine, oči mě nutí přivřít teplé jarní slunce brzkého podvečera. Skoro vidím svahy pokryté vinohrady, slyším šumění jedné z řeky řek. V těchto místech už mohutný tok jen tak ševelí, tiše šplouchá o kameny. Je to ona, krásná Rhôna. Tedy Vltava.

Před obchůdkem jsou vytaženy bíle lakované stolky, které jsou beznadějně obsazeny. Není také divu, dnešní podvečer ke sklence dobrého Viognier naprosto bezostyšně svádí. Hned naproti se svého času rozprostíral malý parčík, kde se na lavičkách dalo posedět stejně příjemně. Momentálně v rekonstrukci, ty lavičky však zůstaly. Naneštěstí se kope kanalizace, takže dle směru větru může být zážitek mírně znepříjemněn.Snad jen dočasná vada na kráse, která dle obsazenosti restaurace většině konzumentů nějak zvlášť nevadí.

Koncept baru je snad ještě kurióznější než jeho vlastní poloha (na březích řek od sebe stovky kilometrů vzdálených). Krom lahví převážně z apelací jižní Rhôny, které jsou tu k dispozici ve vybrané nabídce i po skleničce, je zde možnost pít vína balená v bag-in-box systému. A to, pokud jste člověk pohrdající majetkem, nebo naopak student, který celý den strávil studiem, nemaje tak čas vydělávat korunky, chcete. Nabídka je široká, servis originálně řešený.

Na baru vyfasuju kartičku spolu s instrukcemi. Ty jsou vlastně prosté. V jedné časti baru stojí knihovna se zakomponovanými lednicemi. Na nich jsou přilepeny karty jednotlivých vín s informací o složení odrůd, fotkou vinaře, cenou za deci a číslem vína. Vedle lednic jsou vyrovnány skleničky. V tuto chvíli, žíznivý, lačníce po nových zážitcích si vezmu skleničku, vyberu víno, otevřu lednici, ladným pohybem stlačím kohout, načepuju. Na skleničkách jsou rysky, takže vím kolik. Zapíšu na kartičku číslo, k němu příslušný počet čárek a odcházím konzumovat pod košaté lípy. Jak prostý, v pravdě čistý koncept.

Předchází otrávenému čekání na číšníka, zamezuje uhnanosti obsluhy a klade v této době tolik potřebný akcent na vlastnost, bez které se tady neobejdeme. Na slušnost. Jistě, můžete si do přinesené petky natočit pětilitr a napsat si dvě čárky. Jistě, můžete ochutnávat po dvou deci (mimochodem vybídka k ochutnání visí všude a obsluha ji při předání kartičky také zdůrazní). Ale takhle se to přece nedělá, že ne? Nikdo Vás tu nekontroluje, až dopijete tak přinesete kartičku, zaplatíte co jste vypili. Brilantní.

Ochutnali jsme několik jednoduchých věcí, jak v bílém, tak růžovém provedení. Typické odrůdy oblasti jako je Viognier, Grenage, Syrah. Nešlo o žádné špičky, ale vína jsou už samotným systémem balení poměrně dobře ošetřena, takže na nenáročné podvečerní pití ideální.

V tomhle baru se prostě cítím dobře. Ať už se rozhodnete objevovat krásy jihovýchodní Francie zachycené v lahvi nebo si dáte jednoduchou skleničku z "begáče", je to tu fajn. Přiznávám, že interiér jsem neměl čas tolik prozkoumat, možná až bude ten podzimní čas, kdy je lepší zalézt dovnitř. Protože jedno je jisté, sem se vrátit chci. Čtyři poctivé skleničky.