Oběd v ... Restaurace na Křižovatce aneb UTERUS

Občas si řeknete, že jíst v restauracích, které alespoň nepatrně dávají smysl, není žádný adrenalin. Všechno je tam podobně polodivné, a když už to má patu, tak je to strašně uťáplé, nezvedá Vás to ze židle, prostě nic. V takových dnech se rodí nápady ve stylu "proč třeba nezajít na oběd do Uteru". Proč ne. No schválně proč?

Uterus aneb Restaurace na Křižovatce, je notoricky známý pajzl na rohu Kateřinské a Lipové, dříve v hojnějším počtu okupovaném studenty, dnes stavebními dělníky. Poetiku názvu docení zase jen medici, z kteréhož důvodu, hádám, vznikl i civilnější název "Na Křižovatce".

Zpátky na zem, hospoda je vyvedená skutečně stylově, pokud Vás uchvacuje styl 4. cenové minulého režimu. Kromě všudypřítomného cigaretového kouře, kterého je tu v kteroukoli denní dobu více než hojnost, je tu ještě přece jen něco jiného. Když sem jdete jako student, mezi všechny kdo tu sedí, srkají ten Gambáč, má to nádech undergroundu. Jakési nepopsatelné mravenčení z toho, že se zde nemusíte absolutně chovat, můžete mluvit jako dlaždič, tykat si s obsluhou, je velmi silné. Při dotazu na doporučení jídla mi žena neidentifikovatelného věku, charakteristického zevnějšku, řekla koutkem úst : "Všechno je dobrý, šefe!". Je to jako prokopat se skutečně zpátky, do doby, kdy takhle vypadala většina hospod. Je tu všechen inventář, včetně obsluhy, tak jak ho čekáte, jak víte, že bude. Předpokládám, že Uterus nikdo nezaložil, nepostavil ani neotevřel, on tu prostě odjakživa byl.

Dost snění o tom co milujete, leč zároveň se Vám to hnusí, pojďme na tuhle gastronomickou "lahůdku". Začnu pivem, dám si Gambrinus. Chutná podle očekávání, žádné pivo roku to není. Docela vodový, i na desítku, takový jakoby vyčabraný, spíš zatíží než osvěží. Pivo je pivo, za dvacetčtyři koruny, štamgasti jsou spokojení.

Nejtěžší část hodnocení je bezesporu jídlo. Kde nic není, ani smrt nebere. Nic jsem nečekal. Věděl jsem, že tu mají levné hotovky, smažák, asi guláš. Když jsem se zadíval na nabídku, tak mě kromě výše uvedených praštil do očí další skvost. Zaslouží si doslovný přepis, název je minimálně úsměvný. Na ono : "Všechno je dobrý, šéfe!" jsem odpověděl : " Dám si -sekaný BIFTEK Kotrč s uzeninou, pikantní PŘELIV, vařené brambory!" Abych to zkrátil, jídlo nebylo naštěstí takové peklo jako ten název. Nevím proč má někdo potřebu pojmenovat normální karbenátek "sekaný biftek". Nevím proč je do něj potřeba cpát uzeninu, ať už to bylo cokoli z provenience kartonových jatek. Přeliv byl skutečný problém tohoto jídla, ani ne pikantní ani ne chutný, přišel mi jako ohřátý dresing z tuby. Brambory posypané sušenou petrželí. PROČ? Ke sterilovanému zelí/sterilované řepě se už nevyjadřuji, můj vyjadřovací potenciál je v tuto chvíli vyčerpán.

Jídlo v Uteru má i svá pozitiva. Jedním z nich je cena 72 Kč. Na druhou stranu, v menze mají podobné blafy za cenu poloviční. Další věc je zážitek. Ten stačí jen jednou.

K negativům krom výše zmíněných - po půl hodině smrdíte jak kotelník po šichtě, servírka vás oslovuje "šéfe!" (možná známka punku), občas tu narazíte na sociálně slabší, což problém není, jejich odér však ano.

Sečteno a podtrženo - pro nasátí folklóru dob minulých dobré, na všechno ostatní, kromě jídla, je lepší Mrtvá Ryba nedaleko (jídlo tam totiž nedělají).