Večeře v ... Restaurace u rytíře Jakuba

Začínám novou rubriku s názvem "Večeře v ...". Prostý název leccos napoví o obsahu, který nicméně bude docela skromný. Důvod je prostý, snažím se moc nevečeřet, takže články s touto tématikou budou spíš výjimkou než pravidlem. A teď už dost keců, jdeme na pivo!

Pravdou je, že "Večeře v ..." by měl být spíš příběh piva, osmé hodiny večer, utopenců, tataráků, topinek zapečených třicítkou. Oprsklé obsluhy, plných popelníků a smradlavých záchodů. Dnes tomu tak stoprocentně nebude, dnes večeříme se SP (skupinou přátel) u rytíře Jakuba.

Lákadlo v podobě předplaceného tataráku mě nenechalo v klidu, i když informaci o tom, že pojedeme do Kunratic ( zní podobně jako "Konec světa") jsem musel zpracovat. Okolnosti, byly příznivé, takže jsme s T. v šest deset svorně klepali kosu na zastávce poblíž Hájí. Když dorazil zbytek skupiny, slovy dva členové, autobus se sympatickým číslem 168 nás začal přemisťovat na vnější okruh a ještě dál. Praha začíná v podstatě hned za Václavákem vypadat jak dědina, nepřekvapilo mě, že jsme jeli kolem rybníku Šeberáku a vystupovali u zámečku.

V jeho nově zrekonstruovaném prostoru se nachází hospoda. Chvíli jsme hledali vchod, ale zdárně jsme nakonec vkráčeli do jámy lvové. Ta byla ze čtvrtky plná, čímž pádem působila zoufale prázdně. Dekory jakžtakž sladěné, co si tady můžeme vypít a vyjíst?

Měli jsme papírek, který nám zajišťoval přísun tataráku 450 g a nějáká piva. Nejprve jsme se, rozhodli dát si teplé jídlo, volba padla na polévky. Objednali jsme si vývar s knedlíčky, česnekovo-bramborovou polévku a boršč. Začnu od konce, boršč měl sice daleko do originálního receptu, ale byl hutný, s hojnými kusy všeho možného, příjemně zasytil. Vývar už tak slavně nedopadl, knedlíčky byly mazlavé, nevalné chuti. Poslední polévku si moc nepamatuji, vím jen že nebyla přijata se stoprocentním nadšením.

A pak už jsme míchali tatarák. Bylo k němu všechno, bylo ho hodně a byl vynikající. Na talíři extraporce topinek, spousta česneku. Přípravy se ujala jediná slečna u stolu. Lačně jsme sledovali celý postup, samozřejmě přihodili nějákou tu radu k dobru. Nakonec, k veškeré spokojenosti tatarák zmizl dřív, než ho přinesli, poslední kousky jsme dojídali s přemáháním, bylo ho skutečně hodně.

Ještě zbývá zmínit se o nabídce piv. Není oslnivá, spíš chudší standart. Plzeň, Gambrinus desítka, Master, Birell. Hodpoda zjevně nechce být pivnicí. Piva byla v pořádku, čerstvá.

Nabídka kávy je zajištěna z portfolia Lavazza. Opět jsme dostali standart, v hodpodě nikdo nic víc neočekává a nežádá. Mohlo to taky dopadnout hůř.

Rytíř Jakub byl zjevně muž mnoha dovedností. Ve zdejším obrovském areálu nabízejí k pronajmutí sál, je tu již  zmiňovaná hospoda, chtějí dělat snídaně, svatby, promoce... Po pozvednutí služeb na slibovanou úroveň snad přijde i klientela. Pokud je Vás tedy minimálně padesát, kdo chcete zajít na pivko a tatarák, proč se nevypravit do Kunratic a nevychutnat si pocit Večeře v ...