Večeře v ... Mandarin Oriental Essencia

Pokud jste zaznamenali koncept nových příspěvků "Večeře v..." měli byste zpozornět. Název Mandarin Oriental Essencia (všechno velká písmena), jaksi nezapadá do konceptu hospodského večera. Pokud jste nezaznamenali, čtěte klidně dál, o nic nejde.

Nuže. V rámci Maurerova Grand Restaurant Festival (GRF, zase všechno s velkýma) jsme s nejdražší JK povečeřeli v luxusní restauraci. Výběr pana "milovníka dobrého jídla" je znamenitý, loni jsem navštívil Zátiší a Myabi, restaurace dopadly na jedničku (bohužel nemohu napsat více zde, tehdy totiž krásná chuť neexistovala). Dnes nás tedy čeká večer plný luxusu, špičkového servisu, úsměvů, skvělých kombinací. Ano, čekal.

Je to poznat už od vchodu, který Vám otevře portýr. Vstup do budovy působí neokázalým designovým bohatstvím, samotný vstup před hotel je docela těžké odhadnout, jsou to vrata pro auta. Holt do Mandarinu hosti běžně nepřicházejí od tramvaje, tak jako my. Dostaneme se dovnitř, uvítání proběhne vřele. Pan "uvaděč" je samý úsměv, kabáty si necháme v šatně, jsme usazeni. V ne úplné krátkosti nás seznámí s průběhem večera. Docela si oddychnu, mám rád, když vím co se bude dít. Vzápětí přichází sommeliér s prvním vínem. Je to sekt z Vinselektu Michlovský z Mulleru Thurgau. Úvodní vzorek ke kombinaci s jídlem,  označeným jako "Losos pošírovaný v pomerančovém oleji, marináda z chilli a koriandru a zmrzlina z grilovaného ananasu" je tu o trochu dříve, takže si ho spíš vychutnáme jako aperitiv. Proč ne, je to jednoduchost sama, hrubší perlení kombinované s typickou lehkostí odrůdy.

Hned na začátku bych se rád zastavil u koncepru GRF. Můžete vybrat ze tří stupňů, které se liší cenou a tím co dostanete. Můžete mít jeden chod, dva chody a víno nebo tři chody, dvě vína a minerálku. Aby vznikl dojem řádu, chody jsou jednotně nadepsané kategoriemi. V případě Mandarianu to působí spíš úsměvně protože první jídlo (losos, zmrzlina z ananasu) spadá do kategorie "Czech Specials / Tradiční specialita"...

Dost filozofování, právě nám na stole přistály teplé vlhčené voňavé ručníky. Přemýšlím nad tím, že jsem se sprchoval doma, navíc ještě není čas hodit ručník do ringu. Utřu si tedy ruce, elegantně a jemně. Pak je mi hloupé ten ručník jen tak pohodit zpátky na talířek, tak ho zase úhledně sroluju. Slečna servírka mě musí mít za blbečka, ale ani necekne.

Losos se zázvorovou pěnou je úchvatný. Maso je jemňoučké, rozpadá se při pohledu, plné chuti. Zajímalo by mě, jak se dělá pěna ze zázvoru. Existuje nějaký pěnovací přístroj, do kterého hodíte ingredienci, a on Vám udělá pěnu? Dá se udělat pěna i z kravaty nebo pětitisícové bankovky? Zmrzlina je hodně výrazná, nechám si ji až po lososovi. Má kořenitou, trochu ostrou chuť. Takže si vlastně odbydeme předkrm i zákrm v jednom. Mají to tu fikaně vymyšlené.








Další chod se zve "Miso polévka s tuňákem, tofu a řasami wakame". K ní máme Pinot 2006 z Reistenu. I přes to, že to víno drží aromatiku, je už po něm. Hned po začátku jde strašně rychle z kopce. Pamatuju si, že jsme ho měli tak dva roky zpátky, už tehdy to bylo horké zboží. Kupodivu se tenhle nedostatek změní v klad při kombinaci s Miso polévkou. Ta má zase výraznou chuť, vývar z rybky je skutečně silný. Dokonalá ukázka jak snoubení může vylepšit něco, co samotné už moc nedává smysl. Tohle si skutečně užívám. Pochválím pana sommeliéra, který je potěšený. Já jsem taky, na tomhle kousku odvedl svou práci perfektně.

Poslední je hlavní jídlo, kategorie "Nejlepší jídlo od maminky". Je to "Kuřecí tikka masala pečená v tandooru, chléb naan a raita omáčka". Moje maminka je nejlepší kuchařka co znám, ale zas tak často tandoor nerozpaluje. Je to hlavní chod, podávaný v tradičním nádobí. Chléb naan je vynikajícně měkký, další plátek jakési placky tenké jako papír s hořčičným semínkem je bonus. Kuřátko samotné je vynikající, o téhle indicko-britské mánii jsem psal už dřív. K ní je kombinován Cabernet Moravia z rodinného vinařství Sedlák. Ze začátku je snoubení trošku těžkopádné, nakonec do sebe jakž takž zapadne. Tenhle průběh je taky typický. Chytráčkům, jako jsem já, to někdy nedocvakává hodně dlouho.

Na závěr dostáváme jako bonus pidi desert s pistáciemi a krémem s červeným pepřem. To je bomba věc, nasládlý krém, který zároveň pálí. K tomu hrneček masaly. Vynikající konec. Jsem čím dál víc unešený. Škoda, že to už skončilo. Loučí se s námi číšník K., který na mě působí tak trochu jako by si nás chtěl někde v klidu rozřezat a naaranžovat do hezčích úhlů, ale asi je to jen jeho příliš oddaný přístup, který mě tak děsí. Na tohle prostě tak často nenarazíte, ani v lepších restauracích. Dostaneme kartičku s dvacetiprocentí slevou napořád, platí i do vedlejšího baru BaReGo. Ten vyhrál Grand Bar Festival, takže ho musím jednou navštívit taky. Už se popravdě nemohu dočkat.

Jsem potěšený. Takový ten pocit, který máte mít vycházeje z hospody, tady je. Všichni jsou profesionálové, smějí se, baví se, omlouvají se, vy jim to věříte. Není to nucené. V průběhu večera nás obluhovalo přibližně pět lidí a všichni si svou práci užívali. Z vlasní zkušenosti vím, jak je to někdy těžké, proto gratuluji. Essencia obstála na jedničku s hvězdičkou.