Monday 20 February 2012

Oběd v ... La Corte

Jak vyjádřit pocit z míst jako je Hlavní nádraží, Florenc, Černý most vzhledem ke gastronomickým zážitkům. Jsou to místa, kterými denně projde milion lidí, kteří mají jedinou touhu - být co nejrychleji pryč. Žádné postávání, obdivné pohledy, procházky. Uzly spojující místa na kterých jste byli, s místy, kde chcete být, mají až mystický nádech oproštěnosti od okolního světa. Proto jídlo v nádražkách, bufetech a stáncích není úplně zakotveno v realitě. Extrémně levné nebo extrémně drahé hnusy, patnáct let okoralé pečivo, smrad vzduchoprázdna.

Ocitl jsem se na Florenci, čekající na M. s velkým m. Neviděli jsme se skoro dva měsíce, nemůžu se dočkat. Po úvodní radosti si jen vychutnávám to, že s ní můžu mluvit jinak než přes telefon, prostě že jsme spolu. Je čas oběda, půjdeme se tedy najíst. Probudí se ve mně panika, neznám to tady, zároveň chci znít světácky a znale, ale v okolí Florence jsem ztracený jak Alice in Wonderland.

Risknu to, zalomíme to do první hospody, která se zdá nabízet polední menu. Ve dvoře je patero dveří,u každých stojí cedule s "výhodnou nabídkou, specialitou šéfkuchaře", snažím se trefit do těch dveří, ve kterých dávají i normální obědy. Hned jak se zaklapnou dveře, mám pocit, že tohle byl naprosto špatný nápad. Dřevěná podlaha, lavice natřené na bílo a starodávný kredenc. Servírka se pokusí o úsměv, přivítá nás. Jak procházíme restaurací, ostatní personál se směje o poznání radostněji, všichni nás zdraví, dokonce i výčpní který je v tu chvíli skoro otočený zády. Skutečně, při průchodu restaurací si připadám jako na červeném koberci. Jen to teď prosím nezkazte jídlem.

Na výběr jsou čtyři jídla, z toho jedna pizza, jedny těstoviny, jedno normální jídlo, a pak drahá specialita šéfkuchaře. Ano La Corte je italská restaurace, ale pizza které jsem si všiml vedle, zas tak vábně nevypadá, vyberu si tedy jídlo ne úplně z mých nejoblíbenějších. Je to kuřecí stehno. Taky se vám vybavila noha ptáka Noha, s UHO, rozvařenou rýží, mastnou kůží, bez chuti? Navíc při své naprosté neschopnosti "obírat", vždycky spousta jídla prostě odejde pryč na talíři. To naprosto nesnáším, proto se tomuto jídlu vyhýbám jak to jen jde.

Dnes je kuřecí stehno prezentováno jako "plněné tymiánovou rýži, se smetanovým špenátem". Jdu do toho. M. si objedná jen polévku, která je špenátová. Líbí se mi jejich uvažování, nevím kolik stojí špenát uprostřed zimy, ale je vidět, že tady někdo přemýšlí. Hospoda utěšeně šumí obědvajícími hosty, takže jsme nakonec trefili dobře. Pokud si takle hluboko do dvora najde cestu tolik lidí, musí v tom něco být.

Moje obligátní plzeň je dobře orosená, M. objednám zázvorovou limonádu. Jak jinak než "domácí", v Praze se tenhle druh věcí ani jinak nenabízí. Další krok správným směrem. Na stole se objeví půllitrová skleněná bandaska s limonádou, která je studená, není moc sladká, je příjemně zázvorová. Osvěžující nealko pití, které stojí stejně jako pivo. Tleskám.





















Dalším příjemným překvapením je samotné jídlo. Začnu polévkou. Není tak úplně krémová jak slibuje název, ale zato je hutná, poctivá. Jsou v ní cítit brambory. Na požádání dostaneme ještě teplé pečivo. Je jí hodně, pokud nejste nároční, najíte se v klidu jen z ní. Největším trhákem je ale moje drůbeží končetina. Skutečně je nějákým zázrakem "naplněna" rýží, která nádherně voní. Vedle perfektní špenát se smetanou, dělaný z čerstvého špenátu. Všechno to chutná dohromady skvěle. Maso je měkké, jde tobře od kosti. Dochucení je také úžasné, spousta bylinek.


Návštěvu La Corte lze jen doporučit. Je to pro mě tak milé překvapení, že sem musím zajít co nejdřív znovu, zjistit jestli to nebyl jen výkyv. Co dodat. Pokud spěcháte odněkud někam, klidně se zastavte Na poříčí na oběd! A třeba hned v La Corte

1 comment:

  1. hmmm,jako bych tady byla,stejný dojem :-))
    moc příjemný oběd
    puss

    ReplyDelete