Oběd v ... (makrobiotická restaurace na Vinohradech)

Restaurace jsou různé. Liší se zaměřením, velikostí, kvalitou jídla, obsluhy. V České republice překvapí v gastronomických provozech spíš záporky. Čekáte na jídlo dva dny. Ubrusy jsou plesnivé, guláš studený, maso v něm tlusté. Tohle se mi stává neskonale častěji, než příběhy opačného typu. Než zabřednu do filosofie restauratérství (myšleno pohostinství), zpět k restauraci ehmm. Ehmm, ehmm. Nevím jak se jmenuje. Tahle restaurace je prostě svá. Včetně toho, že se nejmenuje. Alespoň já její jméno neznám.

Kousek od Náměstí Míru, na Vinohradech, zhruba uprostřed ulice, na levé straně. Tolik k poloze. Vstoupíme do zelených, naprosto obyčejných dveří, nikde žádný vývěsní štít, žádné reklamy. Přesto máme docela problém se posadit. Bylo nás pět, takže ze třináctimístné kapacity ukrojíme docela velký krajíc. Docela dost lidí už tu sedí. Dvě ženy, zjevně kolegyně, starší udržovaná paní, pár neurčitého původu na polední pauze. Místnůstce dominují dva masivní dřevěné stoly, věšák na kabáty, fixový flipchart. To je taky veškeré vybavení a výzdoba. Stěny jsou směsicí šedé a oranžové. Bez čehokoli rušivého. Přímo na místnost, která by se stěží uživila jako obývák pro nukleární rodinu, navazuje kuchyň, kde se to Vaše jídlo vaří. Dvě vitální ženy kolem čtyřicítky hopsají kolem plotny naprosto normální kuchyně z IKEA. Na záchod jdete přes onu kuchyň. Nevím, jestli se to vůbec smí. Nehorázně se mi to líbí.

Nabídka je prostá. Je to jedno jídlo za 130 Kč. Zelený čaj stojí 15 Kč, můžete ho vypít kolik chcete. Buchta stojí myslím dvacku. To je všechno. Součástí jídla je polévka a hlavní chod, který se skládá zcela v duchu těchto zelených jídel z několika kopečků, omáček a různých jiných pokroutek. Co všechno jíte, abyste věděli, co vlastně jste, se dozvíte z onoho flipchartu. U stolů sedíte, na věšák si věšíte kabáty. To je vlastně všechno.

Naše konkrétní jídlo onoho dne. Čočková polévka, plná pórku, mrkve. V podstatě jsem nikdy takovou nejedl. Hutný vývar s tvrdší čočkou, ostatní zeleninou rozvařenější. Chutná skvěle. Je dobře ochucená, bezpochyby nějakým bio kořením.Milé překvapení. Pro dotvoření atmosféry ji do hlavy tlačím dřevěnou lžící.

Další chod je plný věcí, které je mnohem jednodušší sníst než vyslovit jejich jména. Pokusím se je sem vyjmenovat. Seitan je rostlinná bílkovina, která vypadá jako babské ucho, hnědé a scvrklé. Má nevýraznou chuť tedy samo o sobě, ale s bylinkami vytvořila na talíři hotový zázrak. Strhnut atmosférou, jím i druhé jídlo dřevěnou lžící, seitan je tak měkký, že ho lze lehce rozkrojit tupým dřevem. Možná i srdíčkem listového salátu. Omáčka "bolognese", je správně v uvozovkách. Je vyrobená z řepy v kombinaci se spoustou další zdravé zeleniny. Je mírně nakyslá, osvěžující. Jako příloha byly dva druhy zrní - bulgur a gomasio. K těm snad jen tolik, že byli důstojní spoluhráči. Stejně tak jako spařený květák a kysané zelí. Všechno dohromady to bylo zdravé jako vylézt na skálu. Zasytilo to také skvěle. Bez výhrad jednička.

Po jídle můžete rozjímat nad zeleným čajem a mandalou, nebo můžete zaplatit v kuchyni a jít. Na cestu si koupíte buchtu. Za dvacku.
Pořád si říkáte, jak tohle může fungovat. Pár míst, neprofesionální vybavení, spartánské prostředí, omezená nabídka. Funguje to, dokonce výborně. Pokud si dáte tedy trochu práce, a jídelničku najdete, prožijete nevšední zážitek.