Oběd v ... Pizzerie u Divadla

Pokud ve Vás název nevzbudil moc důvěry, jste na tom stejně jako já. Co víc kombinace tohoto názvu s obrovskou průčelní tabulí by Budwaiser ve mně vzbudila chvění. Takové to chvění, když víte že to bude průser, ne takové to, jako když jdete na první rande. Postranice nabídkových tabulí po stranách dveří jsou z masivního tmavého dřeva, což dohromady s oním poutačem působí amatérsky jak svině. Hlad se ale dožaduje ukojení, a já den před koncem semestru, s hlavou plnou léta, před očima překážku v podobě nadcházejících zkoušek, už nechci hledat dál. Jdeme dovnitř.

Ještě k tomu názvu. Nevím proč, ale když je něco "u něčeho", nebo je něco "multi", prostě si nemyslím že to úplně funguje. S oblibou říkám, že pořádně jde dělat jen omezený počet věcí, pak už to začnete flákat. Vím, oponují mi jedny z nejslavnějších HOTELOVÝCH barů a restaurací, jen si prostě nemůžu pomoct.

Prostor hospody "Pizzerie u Divadla (i to divně zní, že?)", je všechno jen ne malý. Při hledání vhodného místa k sezení jsme prošli kavárenským úsekem, jídelnovským úsekem, kterému vévodí pec na pizzu, spojovací chodbičkou, která je obklopena kuchyní, až do dětského koutku. Nakonec volba padla na jídelnovský koutek, ánžto jsme přišli obědvat. Trošku šera nikdy neuškodí, alespoň zjemnilo docela strohý interiér právě této části restaurace. Vybral jsem si přes mobil už předem co si dám, tak jak to mám rád, přes oběd není čas na nějaké sáhodlouhé vybíračky. JK si dala kuřecí steak, onen oxymorón mezi názvy jídly, v roztomilém župánku baleném, se špekovým bramborovým kopečkem. Já jsem si dal lasagne. Během čekání mě kromě mé milované bavil muž, který si pohazoval s těstem, věda přesně co dělá. Snad první "pizzař", kterého jsem tohle viděl dělat jen tak. Vskutku zážitek. Začínalo se mi tady líbit čím dál víc.

Finální příklon na svoji stranu si pizzerka u divadla zařídila úrovní jídla. JK jídlo bylo skvělé, s nápadem, chuťově vyrovnané, dobře okořeněné. Obvykle jídla s nivou dopadají jako průšvih, tady to bylo zvládnuté bravurně. Bramborky rozmačkané se slaninou, uvařené tak akorát, dobře maštěné. Moje lasagne - jedoduše rozplývavě dobré. Moje maminka, dělá lepší, ale to je asi tak všechno, co se jim dá "vytknout". Ve vynikající rajčatové omáčce, kus vyříznutý z plechu. Dobře rozleželé, s perfektní plnou rajčatovou chutí. Měl jsem trochu obavu, jak si s tímto jídlem na obědové menu poradí, dopadlo to skvěle.

Tady máte příběh o tom, jak může zdání klamat. Jak se i z navenek podivné hospody může vyklubat skvělá obědovna.