Oběd v ... Restaurace Šalanda

Vážení čtenáři,
(ehm ... no, mami, tati, to bude asi všechno) po delší době pobytu mimo rozumnější dosah restauračního zařízení jsem zpět. Předpokládám, že problematika lovu na muflona, popřípadě kotlíková kuchyně, je všem jasná, proto nerozvedu do šířky stravování dní minulých, vrhnu se rovnou do, řekněme, současnosti.

 Plul jsem městem jako schizofrenní vydra, zařizoval jsem, přebíhal od jednoho suchého místa ke druhému. Hlad už byl neodbytný, rozhodl jsem se ho odbít pořádným hospodským jídlem. Nebo tak něco. Při svých mnohých cestách za vzděláním ( ranní cesta do školy...) jsem si opakovaně všímal krušovické hospody Šalanda, místem na Národní ulici. Koncept plzeňských hospod, ať už je to Kolkovna, nebo jiná plzeňka, je mi blízký, hlavně tedy pro to, jaký tam vaří skvělý čaj. Koncept krušovické hospody byl výzvou.

Jak už jsem zmínil, celé poledne se přeháňky střídaly s deštěm. Žaludek kručel jako Vltava, když naráží. Zapadl jsem tedy do šera Šalandy s vděčností. Na pozdrav tu nenarazíte, zato je tu dost místa. Hospoda zela prázdnotou, až na jednoho veselého Asiata v obleku a pána s lupou. Sedl jsem si do kouta, marně jsem se snažil upoutat pozornost výčepního/číšníka. Vařil latte. Zjevně měl tuto činnost ritualizovanou, nechtěl jsem ho proto mást svou objednávkou. Zatím co dokončoval složitý postup, aby výsledek mohl být odnesen někam dozadu (že by objednávka z kuchyně?), já jsem schnul. Nakonec se ke mě vydal s lístkem v ruce, leč bez úsměvu na tváři. Beze slova přede mě položil papír, já duchapřítomně pípl "Mušketýra?". Přikývl. Snad tu neleknu.

Centimentr pod mírou, kalná barva (což přičítám tomu, že Mušketýr zde točený je nefiltrovaný), keramický podtácek. To se mi zprvu líbilo, dokud jsem nezjistil, že výčepní není zrovna čistomil, na podtácku je hojně vylité pivo. Při každém napití šla kapka, když už ne do rozkroku, tak na stůl. K vzteku. Pivo navíc chutná ze začátku jak papundeklová příčka mezi koupelnou a WC, později se to srovná, pivo dostane vyváženou chuť s příjemným, delším koncem. Těžko říct proč tomu tak je.

Ze skromné nabídky si vyberu to nejhospodštější jídlo na lístku, čistě z principu. Nebudu si tak pochutnávat na rizotu ani špagetách, zvolil jsem si smaženou krkovičku a brambory. Už se to nese. Jídlo na talíři vypadá otřesně. Většinou si dvakrát rozmyslím takto káravý výrok, ale tohle, tohle je tragédie. Maso beztvará masa řízku, brambory oschlé hroudičky smutku, na mase si spokojeně trůnila čtvrtka citrónu?! Chutnalo to velmi podobně. Brambory buď nedovařené, nebo rozvařené, citrón jsem neměl sílu než šprtnout na okraj talíře. Samotná krkovička byla šťavnatá, docela libová, v trojobalu zvláštní.

Záporů bylo dnes více než kladů, proto dvě nahnilé tresky z celé konzervy. To je ještě příznivé hodnocení.