V průběhu mého hned prvního, o to náročnějšího týdne v Praze jsem se plně soustředil na studium. Stran bydlení mi to umožnil půjčený byt v centru, stran jídla stravenky od maminky. Je také navýsost jasné, že když se vrátíte z ráje jídla, města které má svůj velký a kvalitní trh, je nakupování v českém supermarketu docela obtížné. Ale to je jiný příběh, který musí vyprávět někdo jiný. Ve čtvrtek večer, pozdě po poledni jsem dostal chuť na nudle. Nabídka tohoto pokrmu, který už dávno pozbyl své exotičnosti je v okolí víc než bohatá. Proto jsem směle vykročil... no prostě k "číňanům".Vyhlídlý podnik je na rohu v ulici Štěpánská, kam jsem docházel v zimním semestru na španělštinu. Nenechte se mýlit, je jasné, že asijském bistru nevyučují tento krásný jazyk, ale ve dvoře se nachází Instituto Cervantes, slovutná to organizace, zaštiťující ne jen certifikované jazykové kurzy.
Na moderně vyhotovených nabídkových tabulích s docela umně vyhotovenými fotografiemi sushi tisickrát jinak mají svou širokou, tradičně kódovanou nabídku, která je také shrnuta na lehce opotřebených jídelních lístcích. Gramatické chyby v názvech jídel jsou spíš folklórem těchto restaurací, takže plísnit za něco takového by bylo nepochopením celého konceptu. Zahrádka je kompletně darovaná Budvarem, což vás po chvíli přinutí pomýšlet na rajčata, krev a býka, jenž se už v ohradě vzpíná. V nalazeném rádiu tahle vypalovačka za celou půl hodinu, co jsem zde jedl neozvala, naštěstí.
Usměvavá asiatka se mě po chvíli přišla zeptat co si dám. Vzhledem k tomu, že do těchto podniků chodím s frekvencí jednou za půl roku, netroufal jsem si zkušeně objednat kódem. Kvůli její češtině, mě výslovnosti a ruchu ulice jsem si netroufl ani sáhodlouhý název normálně netroufl říct, tak jsem se jen omluvně usmál a ukázal jsem. Objednal jsem si i malé pivo, což zpětně hodnotím jako momentální lehce amentní stav, vzhledem k pověsti, jakou tyto podniky mají, co se týče pivní kultury.
Po ani ne deseti minutách už mi slečna servírovala kopec nudlí s masem, jenž bylo doufám kuřecí a malé pivo. To svou reputaci nezklamalo, bylo teplé, nakyslé, přesně takové, které Vám příjde k cuti, když ve tři ráno plujete zavřeným městem, ale k obědu za střízliva se moc nehodí. Nu což, můžu si za to vlastně sám. Nudle byly jako vždycky, nudlovité, mastné, strašně dobré. Vím, je to tím, že je jím skutečně výjimečně, ale když si je dám, pochutnám si na nich.Na závěr jsem dostal při placení náprstek sladkého rýžového vína. To bylo moc dobré a zároveň potěšilo, že ktomu naprosto normálnímu, někdy i opovrhovanému jídlu v obyčejném bistru dostanete nějakou pozornost.
MatsUko, jak se jmenuje každá druhá postava v mých oblíbených anime, je přesně taková, jako každá druhá (resp. úplně stejná jako všechny, kde jsem zatím jedl). Takže průměrné dvě a půl psí nudličky.Ehh vepřové nudličky.
No comments:
Post a Comment